Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Osud, nebo náhoda? Nebo je to všechno jinak?
datum / id20.09.2021 / 524085Vytisknout |
autorMoonline
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno148x
počet tipů3
v oblíbených0x
Osud, nebo náhoda? Nebo je to všechno jinak?

 

Osud, nebo náhoda? Nebo je to všechno jinak? ????

???? Častokrát kolem sebe slýcháme, že osud máme daný od narození. Co se ale myslí tím osudem? Osud je (v očích těch, kdo na něj věří) jakási věštba, která se má - děj se co děj - naplnit na životní cestě každého z nás. Jinou variantou je pak přesvědčení, že náš život se odvíjí podle toho, s jakými okolnostmi se náhodně setkáme. Princip je ale u obou pohledů stejný: ať už věříme v osud, nebo v náhodnou snůšku okolností, náš život se – bráno touto optikou - stává předem připravenou trasou, po které pasivně kráčíme jako turisti podle neviditelného průvodce. A protože máme v ruce jen slepou mapu, nezbyde nám, než se smířit s tím, co nás na naší cestě potká, a přijímat to bez výhrad.
Jsme opravdu jen příjemci toho, co nás má / může potkat? ANO i NE. Záleží, z jakého úhlu se na danou věc podíváme:
???? Narodili jsme se jako bytosti nadané rozumem a schopností prožívat. V každém okamžiku tedy myslíme a emočně reagujeme na to, s čím se setkáváme. Naše smysly nám dávají informace o tom, co se děje "tam venku", a my jsme se naučili věřit tomu, co vidíme, slyšíme, cítíme, ochutnáváme... a bereme to jako tu jednu jedinou, objektivní, pravdu, pro kterou "máme důkaz". Stáváme se tak oběťmi okolností, a tedy pasivními příjemci toho, co a jak na nás působí. Lítáme tak emočně nahoru a dolů, podle toho, jaké informace k nám z vnějšího světa přicházejí. A v tomto smyslu tedy ANO: procházíme vlastním životem podle diktátu „osudu“, či podle vnějších okolností tak, jak do našich životů přicházejí a na jejichž „pravdu“ naskočíme.
???? Jenže kromě toho, že jsme bytosti myslící a prožívající, jsme také bytosti tvořící: ve své hlavě dokážeme tvořit obrazy skutečností, které na nás mají stejný dopad, jaký by měly, kdybychom je skutečně zažívali ve vnější realitě, nejen v naší hlavě. Když se naučíme pobývat daleko víc v právě takových představách, které si přejeme zažívat ve vnějším světě, pak se doslova naučíme psát scénář vlastního života. Ano, chce to trénink… a vytrvalost. Přesvědčit naše logicky myslící nastavení o tom, že nesmíme věřit tomu, co se děje „tam venku“ (tj. ignorovat jakkoliv neprospěšné okolnosti – nevěnovat jim pozornost, nemyslet na ně, nepřemílat je v hlavě, a nedávat jim tak hybnou sílu) je úkol složitý, ne však nemožný. VŽDY MÁME MOŽNOST VOLBY. Vždy si můžeme vybrat, čemu chceme a budeme věřit. Pokud budeme věřit tomu, co se děje, pak se dobrovolně stáváme příjemci, ne vědomými tvůrci našeho života. Když ale v sobě najdeme tu odvahu otočit úhel našeho pohledu dovnitř sebe – ke svým přáním a snům – a za těmito sny jít bez ohledu na rady okolí, bez ohledu na překážky, které na naší cestě za svými sny potkáme, bez ohledu na ego, které se nás bude snažit chránit pomocí našeptávání, že „to nezvládneme“… zkrátka: když nezradíme my sami sebe, pak budeme překvapeni, jaké možnosti se před námi budou postupně otvírat v ten pravý čas a jak vše do sebe bude postupně zapadat. Protože...
...když tvoříme to, co vychází z nás samých jako realizace vlastních snů, pak nás to naplňuje radostí, tvůrčí energií a láskou. A to, co sami vysíláme, se k nám nutně vrací. To je zákon. Zákon přitažlivosti.
Happy manifesting!
Ze srdce, M. ?????????????



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.09.2021 22:25:05dát kritice tipMoonline

Luzz, ono nejde o to, ež se na ta auta podvědomě zaměříme a vyhledáme je vědomě. Jde o to, že  z ničeho nic najednou kolem nás projede to auto, aniž bychom na něj zrovna mysleli a vyhledávali ho. Může to být absolutně cokoliv. Slyšela jsem příběh s "blbým" červeným náprstkem. Kdo z nás kdy viděl nebo vídí běžně červený náprstek? Nikdo. A dotyčká se rozhodla udělat si ten pokus právě s tímto. Myslela několikrát denně na to, že vidí červená náprstek, že ho zvedá ze země, že ho má na dlani atd. atd. A věřte, nevěřte, pár dní nato byla ve škole u jejího dítěte besídka... byl tam kouzelník a tahal věci z klobouku. Ty věci pak rozdával liddem... A jí přenesl červený náprstek :-D A to je přesně ono. Vesmír nám posílá to, naco myslíme - a je jedno, jakou cestu k tomu zvolí. Podstata je to, že každá naše myšlenka je energie. Neexistuje nic než energie. Vše je energie. To tvrdil už Einstein. A pak také další podstatná věc: čas neexistuje. Čas je jen v mysli člověka a částečně i zvířat, díky mozku/paměti. Reálně ale existuje jen přítomný okamžik, nekonečná řada TEĎ, TEĎ, TEĎ. Vše, co bylo, už reálně není. Vše, co teprve má nastat, také reálně není. Takže když někdo z našeho života odešel, tak už fakticky není a existuje jen v našich vzpomínkách. Když ale budeme opravdu celou bytostí chtít být zase s ním, a budeme věřit, že se tak stane, a hlavně, když dokážeme svou mysl přesvědčit o tom, že už s ním zase jsme a v těch vizualizacích si to prožívat se vššmi emocemi jako realitu, pak se k nám vrátí. Přijde nám do života člověk, který bude nachlup stejný jako on, a my přesně budeme cítit, že ta esence té bytosti (ta jeho duše, podstata, to vnitříní já) je v tom člověku = čili že to je zase on. Vím, že je to pro mnohé nepochopitelné. Ale právě rozum je ten, který nuám brání v tvoření si své reality, která se pak může manifestovat v reálném světě. vše je jen o vnitřní víře, jistotě, vyslání svého přání vesmíru a pak se uvolnit a čekat, až nám vesmír naše přání "doručí" - a je jedno, kdy a jak. Ale stane se to. myšlenkami tak jako tak tvoříme všichni. naprostá většina ale nevědomě - právě tím, že věří "realitě" (vnějším okolnostem). 

 

 

20.09.2021 19:08:15dát kritice tipLuzz

ok, dejme tomu, že existují paralelní reality; ty vnímám jako ony vnitřní světy, sny, myšlenky, kde se vše může odehrát a může být prožito tak intenzivně jako by to bylo skutečné (nezávisle na vnějším světě), jako by to "byla pravda". potud dobrý. ale pak už se v tom ztrácím - potom si tedy řekneme "už to mám" - a to stejné se nám stane za pár dní ve skutečnosti? tento krok mi právě nedává smysl, resp. nechápu ten proces - představuju si, že prožívám něco hezkýho s člověkem, kterej už zemřel anebo kterej je nějakým způsobem opravdu nedostupnej/nedosažitelnej (pominu teď důvody) - prožiju ve své mysli dejme tomu setkání s ním, je to tak intenzivní, jako by byl živej anebo jako by byl opravdu se mnou, prostě jako by se to stalo ve skutečnosti - procítím to a řeknu si - "už to mám" a potom (dle teze "tak nám to přijde do života") se třeba za pár dní ten člověk vrátí, vstane z mrtvých a tak?

prostě mi to přijde trochu zavádějící, jakože bylo by fajn věřit, že myšlenkou tvoříme realitu, ale nevím, no.

jinak ten příklad s auty je trochu nešikovnej, tady podle mě pracuje podvědomí - není to tak, že bych začala potkávat přesně ta auta, o kterých poslední dny přemýšlím, spíš se na ně podvědomě zaměřuju, vyhledávám je a když si to zvědomím, tak si řeknu - jé, to jsou ta auta, na která jsem myslela, těch ale je, ono to opravdu funguje! - dle mého jde spíš o sebeklam, kterej lze logicky vysvětlit. akorát to prostě nezní tak hezky jako ona "manifestace všeho" anebo "tvoříme svou realitu sami".

20.09.2021 16:02:39dát kritice tipMoonline

Reaakce na K3 a Luzz: Společnost nás utváří do té míry, do jaké se sami necháme ovlivňovat svým okolím. Pokud jsme v souladu sami se sebou, je nám jedno, co si o nás kdo myslí, jestli nás někdo kritizuje, jestli nezapadáme apod. Jsme šťastní tady a teď tak, jak jsme, bez ohledu na to,co se děje "tam venku". Existuje nekonečné množství paralelních realit. Je jich tolik, kolik si jich lidstvo jako celek umí představit. Pokud si tedy umíme představit např. sebe v harmonickém partnerském vztahu a cítíme tu esenci toho vztahu, ty emoce tak, jako by byly skutečné (zatímco "vnější realita" je jiná a neodpovídá tomu), tak nám to přijde do života. Doslova a dopísmene si tvoříme svou realitu sami. Všichni. Většina ale nevědomě, protože naskakuje na to, co nám říkají smysly, a na to, čemu se naučili věřit skrz rozum. Jenže rozum je nástrojem ega... Když to ale obrátíme, a nejprve si prožijeme to, co si přejeme, ve své mysli tak, jako by to byla pravda - a pokud se budeme cítit tak, jako že "UŽ TO MÁM", tak pak to přijde... Může si to vyzkoušet úplně každý. Schválně myslete každou volnou chvilku na nějakou věc, př. na určitý typ a barvu auta... A uvidíte, že po několika dnech tohoto pokusu najednou uvidíte, že PŘESNĚ TA AUTA potkáváte víc a víc ve své realitě. A tak je to se vším. Takhle si lze manifestovat všechno :-)

 

20.09.2021 15:48:11dát kritice tipK3

Jsme tvor společenský s daným ale s nerozvinutým rozumem. Takže nás utváří společnost ve které žijeme, samozřejmě s naším přispěním. A potom je tu všechno ostatní, co nás obklopuje, živé i neživé co náš osud utváří, takže jít za svým snem nestačí. Záleží na podmínkách pro to snění. V okovech třeba můžeš snít, ale je ti to houby platné.

Je to filozofická otázka a dobrý filozof by odpověď možná shrnul do několika vět.

20.09.2021 15:37:24dát kritice tipLuzz

no nevím... pokud to chápu dobře, tak když si budu ve svých myšlenkách a snech intenzivně představovat, že vzkřísím někoho mrtvýho anebo že se vrátí někdo, kdo zmizel z mýho života, a uvěřím tomu všemu, tak se to nakonec stane i ve skutečnosti?

nechtěl spíš autor říct, že někdy je to, co prožíváme v mysli / ve snech, "skutečnější", příp. intenzivnější než v reálu?

20.09.2021 15:16:36dát kritice tipvesuvanka

Zajímavá úvaha, možná, že něco na tom je :-))), TIP. Když člověk moc po něčem touží, někdy se jeho touha splní.

20.09.2021 10:46:252 tipů dát kritice tipMoonline

Ano, Danny, funguje. je to zákon přitažlivosti: Dostáváme to, na co myslíme. Vše je energie, tedy i myšlenky a emoce. čemu věnujeme pozornost, to dostává hybnou sílu a roste. A díky síle myšlenek dokážeme doslova tvořit vlatní realitu. vyzkoušeno mnohokrát v praxi. Vědci tomu říkají kvantová mechanika; oblast osobního rozvoje hovoří o zákonu přitažlivosti či o kvantování, transurfingu apod.

20.09.2021 10:06:50dát kritice tipDanny

je to krásná myšlenka: opravdu ti to funguje?

20.09.2021 09:50:591 tipů dát kritice tipMajaks

Ve skutecnosti naopak nikdy nemame moznost volby.

Svobodna vule je iluze.

20.09.2021 09:38:20dát kritice tipNorsko 1

Ano, jeden tě okrade, a druhý, ten ti to nenavrátí, ale. Neboť.

20.09.2021 09:13:51dát kritice tipAru

některé věci jsou dané, plus nic není náhoda, ale shoda okolností, z kterých je potřeba vybírat (přičemž je volbou i nedělat nic)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor