Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Paměť rostlin

21. 09. 2021
9
6
315
Autor
Petula

Tak dlouho budeme Matičku Zemi lechtat na patě, až nás kopne.
Ivan Dědek Veselý

 

Paměť rostlin…

 

 Již koncem dvacátého století se začali vědci zajímat o komunikaci a snad i paměť rostlin.

 Šlo, a doposud jde, o novou vlnu směřování zájmu nejen vědců, ale už i laické veřejnosti. Tyto výzkumy pronikly i do povědomí laické veřejnosti různými populárně naučnými články a knihami. Jedním z průlomových titulů, seznamujících laickou veřejnost s tím, že rostliny a stromy jsou více, než jen „biologické věci“, se stala kniha Tajný život stromů Petra Wohllebena.

 Ještě mnohem dále se dostal pan Daniel Chamovitz, izraelský biolog a ředitel Manna Center for Plant Biosciences na univerzitě v Tel Avivu. Ten ve své knize What a plant knows nachází mezi zvířaty, lidmi a rostlinami spoustu podobných znaků. Upozorňuje i na to, že lidé zapomínají, že rostliny jsou komplexní organismy, které žijí vlastními životy a musí také řešit problémy světa kolem sebe.

 Ovšem ani v českém rybníčku se nezahálí a například pan Vít Latzel z Botanického ústavu AV ČR zkoumá mezigenerační paměť rostlin, a to s velmi zajímavými výsledky… Ano, ve výzkumech pana Latzela se potvrzuje, že i u rostlin platí „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Epigenetická paměť rostlin předává od jedinců, kteří prošli obdobím strádání, tyto informace na jejich vegetativní i generativní potomky, které tak „naučí“, jak přežít v nehostinných, nepříznivých podmínkách. Jde o změny DNA a chromozomové informace, kterými jsou potomci rostlin, přeživších strádání v důsledku špatných vegetačních podmínek, zvýhodněni oproti rostlinám stejného druhu, které takovýmto strádáním neprošly. Jde jak o období nepříznivého klimatu, tak i o napadení herbivory, tedy býložravci, jak již z říše hmyzí, tak zvířecí, případně i o další pro rostliny negativní agens. Přípravu na obranu, například nechutnost, nelákavost pro herbivory, má na starosti látka 5-azacytidin. Ta se, stejně jako další generačně předávané „paměťové substance“, dostává jen potomkům rostlin, které prošly příslušnou atakou…

 Obdobně je takto modulován hormon auxin, zodpovědný za růst nadzemní i podzemní části rostlin a v důsledku ovlivňující i nasazení na květ.

 Výzkum došel tak daleko, že bylo zjištěno, že i listy rostlin, které prožívaly stres, ale překonaly jej, se po svém odumření a přirozeném oddělení se od rostliny, rozkládaly mnohem déle než listy téhož druhu rostliny, která žila v optimálních podmínkách.

 Bohužel se však výzkumné týmy tímto jevem dále nezabývaly.
Šlo, z pohledu přežití lidstva, o dosti osudovou chybu…

 Bylo dokázáno, a je prakticky využíváno, že rostliny lze ke květu přivést i například roubováním, s tím, že rouby pocházejí z rostlin, které potřebují jiné květní stimulans než původní mateřská rostlina. Více o tom například tým Šetlík, Seidlová, Šantrůček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v práci Fyziologie rostlin, ontogeneze kvetení.

 Výše zmíněný pan Chamovitz také mimo jiné zjistil a dokázal, že rostliny mají čich a umějí na příslušné čichové vjemy reagovat. Známý je přece pokus s nezralými a zralými plody, vloženými do uzavřeného prostoru. Pokud se tam umístí jen nezralé plody, dozrávají o poznání pomaleji než v případě, že byly vloženy i plody již zralé… Nakonec, nejde o nic divného, protože čich je toliko vnímání chemikálií rozptýlených v okolním prostředí.

 Pan Wohlleben a též i další vědci zase zjistili, že varovné signály, předávané jak kořeny, tak i fytoferomony, vypouštěnými do vzduchu či půdy, dokážou některé rostliny vnímat i mezidruhově.

 Tohoto poznatku začaly využívat velké agropodniky, které chtěly urychlit metání (začátek kvetení) pšenice a dalších obilnin tak, aby – bez ohledu na délku dne a zralost rostliny – plodily dříve a mohlo dojít ke dvěma sklizním za sezónu.

 Do rostlin vpravily formou postřiku patřičný květní stimulans, tedy obdobně jako při roubování, který ovlivnil tvorbu fytohormonu auxinu a tím došlo ke zkrácení juvenilní fáze růstu následované změnou organogeneze z vegetativní na květní.

 Prvních několik let slavil tento krok velké úspěchy, avšak po několika letech se, nejen na pokusných polích, ale i v jejich širokém okolí, začaly výnosy výrazně zmenšovat. Pšenice, následně i další obiloviny a posléze i kukuřice sice přecházely z růstové do květní fáze rychleji – i za cenu menšího habitusu rostliny –, ale květenství byla slabá až neplodná. Zato docházelo k výraznému odnožování rostlin, takže na polích vyrůstaly nižší, ale velmi husté porosty. Na okrajových špatně zoraných místech byly tyto porosty schopny přezimování a v další vegetační sezóně pokračujícího vegetativního rozrůstání se a množení…

 Vědci sice následně zjistili, že od sklízených plodících obilnin, nedovršivších svůj juvenilní vývoj, došlo k předání informací fytohormony, vyloučenými v době pro vývoj rostliny předčasné sklizně, do vzduchu, neboť jejich rostlinná tkáň ještě nebyla odumřelá, suchá, jako při běžné sklizni, a tudíž mohla varovné fytohormony produkovat. Další fixací varování pak byly informace předávané do epigenetická paměti z odumřelých částí rostlin, které přečkaly ve stavu schopnosti předání ucelených DNA řetězců až do dalšího setí a tím i následného řízení růstu další generace rostlin tak, aby byly v daných podmínkách úspěšné v přežití druhu…

 Pokusná pole byla sice pečlivě rozorána a oseta jinými rostlinami než obilovinami, ale…
… následné katastrofě se již nedalo zabránit, neboť vštípení nové informace do paměti obilovin, ke kterému došlo geneticky i epigeneticky a které se rozšířilo i mimo pokusné pozemky, bylo nezvratné. Během dvaceti let se světové výnosy obilovin ztenčily na méně, než 10 % stavu před zavedením pokusného pěstování se zkrácením juvenilního cyklu…

 

 


6 názorů

Markel
23. 09. 2021
Dát tip

zrovna včera jsem s dcerou mluvila o této problematice, potažmo u lidí, prý se zjistilo, že je na DNA šroubovici přilepena epigenetická informace, jakási paměť předků, takže ne jenom u rostlin se zkoumá tento pro nás nový fenomén, zajímavé moc *


vesuvanka
21. 09. 2021
Dát tip

Zajímavý článek, děkuji :-))) 


Alegna
21. 09. 2021
Dát tip

zajímavé informace, jde z nich na mě strach


Aru
21. 09. 2021
Dát tip

no ano, rostliny jsou svým způsobem živé bytosti s vlastním životem, to co lidé objevují, věděli tisíc let dozadu, samozřejmě křesťanství neuznává nic, než toho svého boha a tak byly vědomosti postupně zapomenuty a jsou znovu objevovány až dnes.

ale přes manipulování DNA cesta opravdu nevede


Danny
21. 09. 2021
Dát tip

rostliny mají vlastní internet, connection reset by pýr


Gora
21. 09. 2021
Dát tip

Moc zajímavá fakta, Petulo.

Co se týká formy, nedovedu se zorientovat, zda je to opravdu povídka a kde "začíná "sci-fi" v ní...

Působí spíš jako vědecký článek.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru