Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PSEUDOPIS

23. 09. 2021
0
0
143
Autor
Lili.

.Neřestná ctnost,

Jako hozená kost,
Prachem zvedá paže souznění,
Nepřichází den po plamenech střech,
Odezní...
Jen špatný host v dobré společnosti,
V zajetí ryzí netečnosti.

Je trnem v oku slepce,
Rezonancí v prasklé lebce,
Přesto získává paměť slonů,
Ovládá pány domů,
Dlouhý steh bezhlučné řeky,
Márnice z nichž ozývají se skřeky,
Plavný krok osamělých dívek,
Hněv navinutý do cívek.

Blýskavý řád nedotknutelných,
Smích bezzubý...potutelný,
Vyhřezne mu vnitřní břeh,
Vyrvaný z rány jako steh,
Povlovná stráň závětrného běsu,
Ještě teď se deliriem třesu,
Vyplave na hladinu písečných puklin,
Jen za noci pošlý splín.

Zatajený dech přerývá pole ve vrásy, zteřelého ledu,
Údery bubnů smutečních vedu,
Ten chlad mi nedá spát,
Ale nesmíš se na nic ptát,
Pohlazení s ukrutností jedu,
Leptá v myšlenkách máčených v tureckém medu,
Smrt v křečích,
Po plytkých řečích,
Utrhne kerblík ranních ptáčat,
Než začneš mě kusadly sápat.

To já nedovedu snít,
Musíme bídně shnít,
Srdce mám z růženínu,
Ale mysl je otrávený lektvar,
Mojí rutinou je svár,
Jablkem mrštím o stěny dnů,
Stokrát převracíš ten hnůj!
Smíš mi zase zlý jazyk věnovat,
Nechat se nad kouřem povolat.

Mlýny melou rychle a nejistě,
Ne zrovna čistě,
Jen my klopýtáme mlhou lesních cest,
Má to neúnosnou mez,
Být vyhnancem z druhého ráje,
Být mrvou vyvezenou ze stáje,
Být mršinou v úvozech,
Když nemůžeme dál,když nám dojde dech.

To nejsou nevěsty z magdeburské svatby,
To jsou jen mé stavy,pološílené davy,
Pravdy vylhané v bronzovém býku,
Do hrudi vrazí mi dýku,
I ty,Brute?
Drásá mi plíce ten skutek...utek'...,
Šílené zástupy zmrazených motýlů,
Co zákeřně vpadnou ti do týlu,
Houf odpadlých veličin,
Jak mrzký je ten nečin!
To jsme my,
Vydržíme padat celou věčnost,
Odškrtáváš dny,
To už vchází kostlivých dam sešlost,
Kolik je to vlastně vteřin?
Úder lásky,výdech v peří...


Dál se vzpouzí hluboký dech břečťanů,
Snad se z jejich úponků dostanu,
Plazí se nestvůrně po zdech,
Syčí v hrůze ze střech,
Zmrzačená vláda šklebů tvých,
Vykřičím tě do průzračných tich,
Olizuje obrubníky potřísněné vlahým hnusem,
V tabulce jsi pouhým kusem,
Úponek pečetí od krve,
Monstrum co mě rozerve,
Upadá dvornost labutích písní,
Všechno skýtá konec v plísni,
Jen předivo ospalých sov dál vázne,
Jazyk ta bestie nevyplázne,
Osnovy v zápočtu minulostí,
Smrt ve výčitkách na předmostí.

Není čas ztratit čas,
Utrhám i poslední zlatý vlas,
Jedině hlava se snáze hledá,když padá z oblaků,
Kam ani sten nedolétne,
Ten strach přilétá od vlků,
A mrtvolný běs,
V záchvatu pěnivých úst zničující třes,
Poté co vyrazil z unylých linií,
Ze stínů pinií...

Ani rej zvrácených malířů,
Rozechvěle netančí,
Třesk rozbitých talířů,
To mi nestačí!
To všechno je utržené ucho džbánu,
Bez kapky vody,
Vstaň ať dostaneš další ránu,
Nech přestát její svody!

Chodil jsi s ním rád,
S tou hliněnou mocí,
Nezůstanem tady stát,
Uzurpujem touhy nocí,
Volat své touhy do příkrých lesů,
Dal svoje kříže neponesu...
Upadnu do páchnoucích vůní,
Ale ony zvadly v tůních,
Málo jsi se vydal z krve zmijí,
Když tě v šeru ulic míjím.

Nečekej zázraky,
Ona láska pálí ukrytá v mořích,
V potopených lodích,
Vždycky jsi chtěl diváky!
Nehraj už...
Nesluší ti na krku nůž,
Absurdní lék v korunách jilmů,
V opředení choromyslných divů,
Ani kopretin se nikdy neptá,zda pokvetou,
Zvedni ten hadr těla,tu ničemnost,
Mám už toho všeho dost!
Tu zástavu ranami posetou,


Ty dva acháty v dlani si pamatuj,
Neuslyšíš už harfy o půlnočních slavnostech,
Až zase pokvete ruj,
Uslyšíš šepot v hladových zdech,
Dohraje Ravel bez uznání,
"Ty lháři,já nepřeháním!"
Končí sen bez jámy lvové,
Mohlo to být sladce snové,
Nepadám do sítí pelyňkových,
To rubáš můj nese absynthový střih,
Dme se chlouba nepozvaných rán,
Vzpomínat se nesluší,
Kudlance se sežrat vydám,
Můj křik symfonii nepřehluší,
Přes fialové nebe nostalgie,
Umírej a tvař se mile!

Ojíní se železná orchidej,
Rosa kalných stok,
Tak mi tu bolest klidně přej!
Vždyť do půlnoci chybí rok,
Vlastním potem z krve vrásek a dopitých lahví,
Roztrháš mě ve dví,
Za tóny smutných klavírů,
Chopin se toho úkolu chopí,
Zhostí,bez radosti,
Najez se mě dosytosti,
Na dně sladkých pachutí,
Rafinovaně tě donutím,
Cítit žal bez tápavých slibů,
Bludná duše v atriu hvězd,
Opojení z mincí Cháronů,
Na konci poslední z cest.

Klikva zhořkne v odrazu vozové hradby,
Podruby se hemží krysami a hady,
Tak sundej si tu svatozář,
Pravdivý lhář,
Stejně pozbudeš trnů v chocholech mlhy,
Zůstanou pi tobě jen dluhy...
Každý tam jednou musí,
I když se mu tato víra hnusí,
Lačné zlo si zakusí,
Skoč za plot pro pírko husí,
Hospodyňko s aurou medúzy,
S jedinou nohou,
S cáry bílé blůzy,
Chuchvalce strachu zazvoní na prahu,
Fantóm je teď na tahu...

Z povzdálí usneme po aktech spojení,
Mrtví jsou tak dojemní,
Zrůdnost morbidních rojení,
Agónie v opojení,
V míse kalich pod oltářem,
Jedna povadlá gerbera pod polštářem,
Trochu krve pod tebou,
Nepřijmeš pod obojí tělo páně,
Zůstaneš sama se sebou,
Roztrhám tvé skráně,rozdrásám tvoji ochotu,
V zuřivosti líté vyberu si daně,
Přinesu nocím i malým dámám hluchotu.

Ohluchneš,sám a bez řeči,
Láska červivou duši nevyléčí,
Tak nechoď do jitra v dešti ran,
Otupíme zuby břitkých hran,
Zobáky vran...a žroutů v kostele,
Nevstaneš nikdy více z té bledé postele,
Oblékni si krajky ať otupí se ošklivost,
V řasách skví se cudný skvost,
Nechme všechna slunce v brokátových sazích,
V listech javorů lehneme si nazí,
Jsme jen ty a...
...nikdo.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru