Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Země hladových zvířat III - Řecko
datum / id23.09.2021 / 524165Vytisknout |
autorbixley
kategorieReportážDalší dílo autora
zobrazeno170x
počet tipů14
v oblíbených0x
Prolog

Tady jsou fota:


Řecko 2021 – renatenka – album na Rajčeti (idnes.cz)

Země hladových zvířat III - Řecko

Přijíždíme k řecké celnici a problém je na světě. Vítají nás celníci s rouškami a v igelitových overalech. Žádají potvrzení o vakcinaci. A nejen to. Ještě nás posílají zpátky na makedonskou celnici, kde musíme vyplnit formulář  PLF, tedy Passenger Locator Form, kde je třeba informovat o všech destinacích a kontaktech v Řecku. A zaplatit 5 €. Teprve potom můžeme vjet na území Řecka.

Cestou k řeckým hranicím jsme viděli rozsáhlí jabloňové sady, tady je doplnily ještě doslova lány broskvoní. U jednoho takového lánu spatříme česače s bednami a náklaďákem. Neodoláme a jdeme poprosit o pár nádherných broskví. Nabízíme eura. Řek, který rozumí anglicky, nakonec mávne rukou: „Vemte si.“ On sám ostatně kouše do jedné šťavnaté broskvičky.

V pozdním odpoledni přijíždíme do města Arnissa a domluvíme si postavení stanů na nefunkčním zarostlém parkovišti u jezera. Je odtud vidět v podvečerním slunci na malebný ostrůvek.

Druhý den ráno vyjíždíme do ski areálu Voras, odkud Richard naplánoval výstup na Kajmakčalan, nejvyšší horu Makedonie, vysokou 2528 m a ležící na makedonsko-řeckých hranicích. Samotný Voras je ve výšce asi 2000 m. Silnice kupodivu stoupá pozvolna, ale je v dost špatném stavu, Karel jede opatrně. Navíc nám zastavuje na focení. U skiareálu pěkně fouká a je dost zima. Po nebi se válí šedá mračna. Tento výstup je už nad mé síly, tak zůstávám se Zdenou, která má zase při výstupech problémy s dechem, v této výšce. Ostatní se vybavili nejteplejším oblečením, které našli a vyrazili za Richardem ostrým krokem k vrcholu ukrytému v mlze.

My se Zdenou chodíme pod lyžařským vlekem a přelézáme potoky, kocháme se pohledy do údolí. Mimo několika chat tu jsou složené i sedačky na vlek a dokonce je tu vystaven i železniční vagon. Jak se sem dostal? žasneme.

Naši lezci se vrátí asi za tři hodiny. Je tam krásný kostelík, ukazují fota. Během I. světové války totiž bojovalo o Kajmakčalan Srbsko s Bulharskem. Na vrcholu hory proto stojí malý kostelík, kde jsou pohřbeni padlí srbští vojáci. Ale i na tomto dosti odlehlém parkovišti se najednou objeví hladový pes. Břeťa se slituje a podělí se s ním o své tenčící se zásoby.

Odtamtud už míříme k moři. Cestou se ještě zastavíme ve městě Edessa, kde je vodopád přímo v jeho centru. Trochu zmateně se snažíme sledovat šipky Waterfalls a jednosměrky, nakonec zdárně dojedeme na parkoviště.  Na dotaz místního obyvatele, který sedí v kavárničce a domnívá se, že si na zahrádku chceme přisednout, odpovídáme, že ne, že jdeme k vodopádu.

„No water,“ varuje nás. Asi opravdu nebude mít vodu, říkáme si, koryto řeky je skoro vyschlé. Na místě se o tom přesvědčujeme. Vidíme jen holé balvany bez vody. Aspoň tedy pár pohledů do údolí, město má hezkou polohu.

Večer přijíždíme k moři a nakonec se domluvíme, že si na pláži u jakéhosi bistra můžeme postavit stany. Slunce právě zapadá, tak děláme kýčovité fotky.

Další den je odpočinkový. Koupání v moři. Pobřeží omývají dost vysoké vlny, je třeba je nejprve překonat. Prohlížíme si okolí s hotely a letními sídly, která Řekové pronajímají. Ale je 7. září, už jsou dost opuštěná. Jednotlivé plážové restaurace postupně ukončují provoz. Rozhodla jsem se dát si někde zmrzlinu, ale najít otevřenou kavárnu či cukrárnu je dost těžké. Jedna paní u zavřené restaurace mi radí, že mám jít ještě o kus dál. Kolem ní pobíhá malý krysařík, tak jako bývalá majitelka této rasy hned zjihnu. Jak se jmenuje? Ptám se. Kira.

Dala jsem si  výbornou zmrzlinu a procházím se mezi z velké části už prázdnými letními vilami, za nimi jsou olivové háje.

K večeru odjíždíme s tím, že si najdeme jiné místo u moře. Ale nedaří se najít asfaltový sjezd k moři. Nakonec nám Karel zastaví a my jdeme po kamenité a písčité cestě k moři, kde jsou nádherná skaliska a na jednom z nich kříž a řecká verze kapličky. Poté ještě popojedeme a naši pozornost upoutá stará kamenná věž.

Je to marné, nové místo ke stanování asi nenajdeme, vracíme se tedy přespat druhou noc na stejném místě. I majitelé bistra už ale uklízejí. Zmizela lehátka, trčí tu jen palmovité slunečníky, ale i ty už také rozebírají. Z blízkého hotelu ovšem hraje dost hlasitá hudba. Richard se snaží zjistit, kam není slyšet, ale nese se do daleka, stan by musel přenést nejmíň půl kilometru, tak to vzdává.

Ráno už nemáme s Richardem chleba, tak vaříme polévku a jíme rybičky s vločkami. Tento den je ve znamení řeckých památek. Nejprve přijíždíme k veliké soše lva, který hlídá vstup do Amfipoli. Potom se přesouváme ke starověkému dřevěnému mostu, ze kterého jsou vystaveny už jen zkamenělé pilíře. Most vedl přes řeku Strymon, resp. Struma. Cestou nás ovšem zase doprovází vyhladovělý pes a vrtí ohonem. Mám u sebe jen foťák. Situaci zachraňuje Eva a krmí ho sušenkou. Poslední památkou je marmarská věž z roku 1367.

Také v Řecku je však k vidění velké starověké město – Filippi. Nachází se poblíž města Kavala a připomíná makedonské naleziště Stobi. I tady začínáme prohlídku obrovským amfiteátrem. Město vzniklo při těžbě zlata v pohoří Pangaion. Areál antického města je obrovský. Vláďovi s Danou to však nestačí a vylezou ještě na kopec nad nalezištěm.

A to jsou naše poslední dojmy z  Řecka. Čekají nás ještě bulharské vodopády a zemní pyramidy…




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.10.2021 21:43:38dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Děkuji!

13.10.2021 21:42:52dát kritice tipzeleda

Jediné, co z tvého vyprávění znám, je Filippi. Při mém zájmu o antiku je to pochopitelné. Filippi stojí za prohlídku. Tvé vyprávění je moc zajímavé. 

29.09.2021 20:17:20dát kritice tipbixley
redaktor prózy

janino, díky za tip.

27.09.2021 15:01:28dát kritice tipJanina6

Řecko mám spojeno hlavně s představou moře... a stádeček koz :-) Jak ty chudinky jsou schopné spást takové rostliny, kterých se člověk nemůže bezpečně ani dotknout...

24.09.2021 08:14:45dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jasně. :-)

24.09.2021 07:46:45dát kritice tipKytiii

Taky si užíváme svobodných dovolených plných poznání a zážitků, válet na pláži zvládnu den, dva a to ještě za předpokladu, že mám potápěčské brýle a na pláž jsem šla minimálně romantickým borovým hájem...

24.09.2021 07:31:50dát kritice tipbixley
redaktor prózy

alegno, vidím, že dělám chutě. :-)

Karle, jsem ráda, že se líbilo.

23.09.2021 23:45:07dát kritice tipK3

Máš to pěkné, zaujalo. Broskve, sad, koupání, hora, co víc si přát.

23.09.2021 22:04:05dát kritice tipAlegna

Pěkné pokračování, dostala jsem chuť na šťavnatou broskvičku i zmrzču

23.09.2021 20:04:26dát kritice tipblacksabbath

mňam...mňam...mňam...:_)))

23.09.2021 19:43:43dát kritice tipbixley
redaktor prózy

blacki, to jsem ráda. :-)

Myslím, že citronovou a mangovou. 

23.09.2021 19:34:46dát kritice tipblacksabbath

díky, že mě bereš s sebou....jeden se alespoň něco ze svého zápecí dozví....ale ....jakou sis to dala zmrzlinu....já vím, že výbornou....ale jakou měla příchuť ???...:-))))

23.09.2021 18:16:11dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Evži, to víš že jo. :-)

Jardo, díky za tip.

23.09.2021 16:42:58dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je jiná káva než válení se u moře s cestovkou. 

23.09.2021 14:33:13dát kritice tipvesuvanka

Děkuji za pěknou reportáž. Ráda jsem si prohlédla i fotky :-))), TIP

23.09.2021 14:33:03dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, vesuvanko.

23.09.2021 13:50:43dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tak to je inspirace!

23.09.2021 13:23:49dát kritice tipČudla

Byl jsem letos v Řecku na ostrově Kos. I tam He hezky. /*

23.09.2021 11:21:07dát kritice tipbixley
redaktor prózy

jamardi, jsem ráda, že tě zaujalo. :-)

Annie, díky za poetický koment.

23.09.2021 11:07:36dát kritice tipannnie

Anna čte

a okamžitě

zatouží být také 

v Řecku

v horách

ve větru na pláži

ve vlnách

ach...

23.09.2021 11:05:01dát kritice tipJamardi

Viděla jsem, že jste viděli pasoucí se koně a opět kozy, to jsou pěkné zážitky. Taky si myslím, že je dobře, že jste se zastavili u moře. Fotky se mi líbí.

Když vidím zbytky antického města, připomíná mně to, jak u nás vznikly zříceniny hradů - kameny rozebrali na stavbu silnic, jiných domů atd.

Ráda jsem si početla.

23.09.2021 10:31:351 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, bez zmrzliny ani ránu. :-)

23.09.2021 10:29:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pěkné čtení, Renato. Dobře, že jste si dopřáli oddechu u moře... a ty zmrzlinu.

23.09.2021 10:05:24dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Dobře jsi to glosoval, Kočkodane. Inu, jako vždy. :-)

23.09.2021 10:04:03dát kritice tipKočkodan

 

 „…ve městě Edessa, kde je vodopád přímo v jeho centru.“

O něco podobného se občas i v českých městech postarají ochmelkové vracející se z hospody…

 

Struma – ty vole, to je název! ;-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor