CHYBAMI SE ČLOVĚK MUČÍ

Život je o volbách.Neustále se musíme přít sami se sebou a rozhodovat se,kudy se dále dát.Mnohdy si však navzdory racionálním úvahám a bystrému rozumu zvolíme špatnou cestu.
Tak jako já.Teď už to vím.
S lačností po vědění a po jistém uznání,jsem se rozhodl stát se pomocnou rukou druhých.Mít velice vážené povolání,jež je zároveň jistým posláním na Zemi.
Rozhodl jsem se stát lékařem.
Přestože okolí mé rozhodnutí s uznalým přitakáváním rázně schvalovalo a do jisté míry mne v tom zaníceném počínání i podporovalo,je již nyní neoddiskutovatelným faktem,že jsem si svoji budoucnost nevyvolil dobře.
Nejde snad tak ani o můj žaludek tak jako spíš o můj intelekt.
Proč že jsem to vlastně zabředl do takto trýznivých úvah?
To bylo tak:Primář na pohotovosti,kde jsem později sloužil a nabíral zkušenosti,mi totiž jako medikovi na praxi řekl,zda-li jsem se neminul povoláním.Ve chvíli,kdy jsem se totiž rozhodl zaškrtit pacientovi silně krvácející tepnu,mi nepříliš vlídně sdělil,že jsem se měl dát spíše na kněze.Poslední pomazání by mi prý nemuselo činit takové problémy,narozdíl od poskytování první pomoci.
Teprve později toho dne mi došlo,že tepnu kterou jsem se snažil se vší vehemencí sobě vlastní zaškrtit,byla bohužel tepna krční.
(Myslím,že jsem přece jen měl raději ostentativně omdlít a nechat to na odbornících.)

Na svoji obranu:vypadám díky tomu jako naprostý diletant,ale jeden můj spolužák z fakulty míval ve zvyku neustále na všechno odpovídat slovem "ju?".

Například:"Pojď,zajdem na jedno,"

"Ju?"řekl na to on.

A také usekával u běžných slov některé souhlásky.Častokrát úmyslně,tvrdil že je to jeho image.K tomu nasazoval afektovaný tón hlasu a výraz,který sice on sám považoval za milý,avšak vypadal spíš jako konzument omamných látek,který trochu přebral.

Image neimage,bohužel si i přes protesty a varování nás rozumných nedal říct a jednou na připomenutí profesora,že bychom se měli místo infantilních vtípků připravovat na přednášku odpověděl:"Fak ju?"

Profesor z nezištného důvodu nepochopil tuto frázi zjevně zcela správně,ačkoli o jeho libůstce věděla celá fakulta.

Proč to říkám?Protože je nespravedlivé,že jsme oba nedostali druhou šanci,třebaže chybami se člověk učí.

Jaj,to chceš.