dům na konci ulice

na konci ulice starý dům stál

nechtěný a opuštěný

každy kdo kolem šel se jej bál

a vyděšeně zíral na vybledlé stěny

 

mohutný,ale přesto křehký

jak duše nevinných obětí

pro které život není lehký

duše zlomené,dospělých i dětí

 

uvnitř je ticho,prázdno a pusto

není tam nikdo,kdo pozval by tě dál

říkáš,že nebojíš se ?zkus to

každý,kdo zkusil,nakonec se vzdal

 

a kolem toho domu rostou růže

rudé jak víno nejsladší

zdobí ho svými poupaty

že dokonalé jsou zdát se může

 

ale i když voní sladce

ty růže mají trny

neproklouzneš hladce

bez krvavé skvrny 

         

vzpomeň si na mě až budeš v koutě

shrbená a sklíčená sedět

že i když růžemi zahrnou tě

co opravdu chtějí nikdy nemůžeš vědět

 

budou ti slibovat mléko a med

ráj na zemi,zní to magicky

v srdci však mají chladno a led

a zmrazí ti kus duše navždycky

 

můžeš se snažit zahojit rány

slepit znovu zlámané kusy

duše zčernalé jak peří vrány

co mrazem se v tobě dusí

 

nikdy ale nic nebude jak dřív

starý znovu neomládne

není už žádné pomoci tomu

komu duši mráz ovládne

 

a proto dávej pozor na růže

co vypadají lákavě a voní

duši novou živý mít nemůže

tak nepouštěj nikoho do ní

---