S PLNÝM ŽALUDKEM SE LÉPE VOLÍ,HAMLETE

U stánků na levnou krásu...

Tak se zpívá v jedné známé písni.Jako kdyby přede mnou tenhle text přešel včera do živé podoby.Náměstí okupované samými stánky.
Popravdě,nevím jestli byla ta krása,kterou osazenstvo těchto stavbiček prezentovalo zrovna levná,jestli šlo vůbec o krásu,každopádně blížící se volby na mne z ničeho nic udeřily vší silou,i když jsem doposud stál stranou.
Zkrátil jsem si takhle v poklidu cestu přes naše malebné náměstí,když v tom náhle ustrnu!
"Co to je, ty vole...," vyšlo ze mě.(Primitivní,uznávám.)
"Vole,vole...VOLEBNÍ!"
Konečně mi došlo,že stánky neznamenají,že se konají místní trhy.
S radostí sobě vlastní,vrhl jsem se do víru politických pogromů...pardon,chci říci programů,mezi zanícené lvice a lvy,nabízejících své sliby bez malých hvězdiček,body programu bez špeků a pastí.
Hned u prvního stánku jsem zcela ohromeně vyhrkl:"NE!"
Usměvavá paní mi ihned nabízí koblihu.Řekl jsem ano.Měl jsem docela hlad.Než mi ale mohla stačit tak půvabně nalíčená vylíčit své vize,pokud jim dám svůj občanský hlas,zapletl jsem se v davu a ona mezitím spustila na někoho jiného.
Nu což,jde se dál.
O kousek dál mi okamžitě neméně vlídný a usměvavý chlapík nabídl kávu.Vzal jsem ji s díky.Ke kávičce kobliha?No to dá rozum,to je více než dobrá volba.
U posádky této lodi  jsem si vzal pouze letáček s politickou pohromou...promiňte,chci říci programem.Měl jsem plné ruce pochutin a omluvil jsem se s tím,že se vrátím až dosnídám.
O stánek dál,když jsem si vychutnal nečekanou snídani,(a hlavně ZADARMO!),
mi další partička lidí všeho věku nabídla pivo a klobásu s chlebem.
No vida,Covida!
Tam jsem na chviličku rád zakotvil a poslechl si pár frází,z nichž jsem sice cítil upřímnost,ale nejsem si až tak jistý,zda-li je lze realizovat za tak krátkou dobu jednoho volebního období.
Když jsem se posilnil,vyrazil jsem k dalšímu přístřešku,kde mi vážní lidé počali vypočítávat chyby politických stran a zakončili to tím,že právě tyto chyby napraví,nebo se na ně zaměří,budou-li mít od občanů propůjčenu moc vládnout.Přitakával jsem...přiznám se,že vlastně politice vůbec...ale vůbec...nerozumím.Vzal jsem si pár třešní a vykročil jsem...jenže jeden malý chlapec mne zatahal za rukáv a já se zarazil.Požádal mě,jestli bych mu nerozlouskl oříšek.Obrátil jsem se na postávající gardu toho posledního stánku a jedna dobře vypadající paní mi s úsměvem půjčila kladivo.
"Vy jste hvězda,díky!"pronesl jsem žoviálně,vrátil nástroj moci...teda,co to melu...kladivo a vyrazil jsem dál.
U dalších stánků jsem obdržel balónek,miniaturní trikolóru a propisku s logem pohnutí...HNUTÍ...hnutí samozřejmě!Pořád se přeříkávám!
Řád Bílého lva mi ale bohužel nikdo neudělil.
Inu,lehce zmaten všemi těmi výzvami ke změně,ba přímo k revoluci a všemi těmi 5P,9B,ABCD...body G...no prostě tím vším,co mi bylo doporučeno k uvážení,jsem opustil náměstí.
A koho vlastně budu volit?
To ještě nevím,ten den jsem se ale docela dobře najedl!Stačilo jen obejít tenhle mítink!
Volit,či nevolit?Toť otázka...
Předvolební guláš?
Mňam.

Jaj,to chceš!