Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsme sami
Autor
jarokova
Bùh
který je i není
prochází se všemi
směry vesmíru
zároveň
rozmrzen
že lidem neradno
již věřit.
Se ztrátou víry
přichází poznání.
Kolik světelných let
je však vzdáleno
pochopení ?
Neznalost a
myšlení nedbalost
- dva zurčivé praménky
jakoby radosti
zásobují jezero
lidské pošetilosti.
Jsem i nejsem !
povzdechne si Bùh
nad svojí pravdou
Kdo však mu naslouchá ?
V nahotě noci
svit luny
stele lože
prchavým snům.
Hojně fantazie
nabízí se
při úplňku.
Avšak když nastane nov
zùstáváme
toliko sami se sebou.
2 názory
Kamamuro, když otočím otázku, jak si může existujicí bůh nepovzdechnout nad tím jak omezeně žijem?
já se ti divím, že ty se znalostí zenu a buddhismu jsi došel k tomuhle postoji, ty si vážně myslíš, že tenhle svět je skutečný a nic jinýho není? doslova všechno obsahuje nějakou úroveň vědomí, není to trochu protimluv v ryze materialistickém světě, ve kterém bychom pracovali jenom proto, aby bohatí byli ještě bohatší a umřeli jako úplní chudáci.
líbí se mi postavení v zenu, nikdy jsme neumřeli, protože jsme se nikdy nenarodili ;))
Jednoznačně bod za poetiku, z estetického hlediska je to podařené.
Nicméně - jak si může neexistující Bůh povzdechnout? A pokud by i nějakým způsobem mohl, bylo by takové povzdechnutí vůbec slyšet? A pokud by i nakrásně bylo, dozvěděl by se člověk nějakou "pravdu", kdyby mu naslouchal?