Staat und der Führer aneb apel na autentické

CO je tedy mečem, jež přetne kov poutajíc mne k hlubinám závrati?!

Mám spočinout v náruči Amorově,

či v poutníkově chýši hledat klid?

Ve městě tancovat na ragtime,

nebo se nechat Bytím unavit?

Ve chvílích ticha, kdy ptáček mrzne ve sněhu a můra krade sny 

slyším šeptat tóny strun, nutnost? nikoli.

ES IST EIN GLÜCK FÜR DEN STAAD WERR DIE MENSCHEN NICHT DENKEN. A.H. 

Být vyděděncem, knězem a umělcem v zapomnění, milovat život a být odmítán každým apelujícím filosofem tohoto dekadentního století,.   To je ta iluze, jakou si přeješ?,

Tak jdi

A tvoř