Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínky v Eforii Nord

04. 10. 2021
5
5
264
Autor
StvN

Při čtení Janiny díla Vzpomínka z Eforie Nord se mi zdálo, že dílo není úplné, proto jsem se ho rozhodl doplnit o kousek příběhu.

Toho dne vál silný vítr a vlny útočily na pobřeží jako hladoví psi.

Do hotelu dorazili pozdě večer po desetihodinové jízdě. Pokazilo se úplně vše, co se pokazit mohlo, ale to není posledních pár let při cestování střední Evropou žádný div. Dálnice byly ucpané, v několika rakouských tunelech probíhaly opravy, takže byla doprava svedená pouze do jednoho pruhu, nemluvě o tom, že je v Rakousku omezená rychlost na dálnici a všichni ji dodržují, protože dálniční kamerový systém je bezchybný a pokuty chodí poštou do čtrnácti dnů. Děti nespaly a řinčely téměř bez ustání a nakonec pět kilometrů před hotelem odešla spojka. Zdeňkovi se podařilo provizorně dovést vůz do cíle, aniž by ho musel odstavit uprostřed ničeho, shánět odvoz a překládat zavazadla a děti. Věděl, že nemůže ze selhání vinit vůz. Vinit mohl pouze sám sebe. Nikdy nedbal na servisní interval, jeho důvěra ve štěstí neznala mezí, ačkoliv se tolikrát přesvědčil, že on štěstí nemá. Vůz musel naopak blahořečit za to, že je s nejvyšší oddaností a se zraněním dopravil do cíle.

Jakmile děti usnuly, šel se projít na pláž. Když moře bouří, je jako ruka boží. Chladné a hlučné. A pak uklidňující, když se vlny stahují zpět do prázdnoty. S každým poryvem mu hlavou hnaly obrazy, vzpomínka na loňské léto se vracela a unikala a tím pohybem vrývala jizvu do krajiny duše. Jako by nebyla už tak dost hluboká.

Na kraji pláže si všiml dívky, která vypadala, jako když zpívá. Vlasy jí zuřivě střílely do vzduchu, přesto šířila zvláštní klid, jako by na pláži přistála ze vzdáleného vesmíru vytržena z nějaké mondénní činnosti.

Sundal si boty a vydal se na molo. Hluk moře, vzdouvající se voda a mokré nohy na chvíli zaplavily trudné myšlenky. Kéž by ho moře vtáhlo. Nebo uzdravilo. Cítil závrať. Došel až na konec a z plných plic zařval. Moře ho přitahovalo, ale tělo vzdorovalo. A tak tam stál a hleděl k horizontu dobýván mořem jako starý zhaslý maják.


5 názorů

Janina6
před 6 měsíci
Dát tip

Chybíš mi. Píšu to do písku, moře si to přečte a smaže.


Jamardi
05. 10. 2021
Dát tip

Vypadlo mi tam moře. Věřím, že ho moře i uzdravilo.


Gora
05. 10. 2021
Dát tip

Pěkný nápad a dobře provedený...

 

Rakouských tunelech - rakouských

 Zděňkovi se podařilo - Zdeňkovi


Janina6
05. 10. 2021
Dát tip

Skvělé. Konečně vím, kdo to tam tenkrát stál proti bouřícímu moři. Chtělo by se psát dál, neopustit ho... zjistit, co ho trápí a jít s ním dál... ale jak o tom přemýšlím, najednou mi to připadá jako svatokrádež... :-)

Nedávno jsem četla sborník povídek, které autoři vytvořili na motivy obrazů. Nějak mi tu knihu tvůj text připomněl. Je báječné, jak někdo dokáže z drobného impulsu vytáhnout, "probudit" příběh. Děkuju, žes mi zase ukázal, že je to možné.


Jamardi
04. 10. 2021
Dát tip

Vzpomínky jiné než moje. Nicméně muž měl štěstí a ne že ne, tedy myslím s tím autem! Věřím, že ho i uzdravilo. Mohlo by.

Já jsem byla v Eforii Nord dva roky poté co jsem byla v Eforii Sud. Stěžovat si nemůžu. A potěšilo mě, že mně paní vedoucí zájezdu popřála k narozeninám. To bylo tak, že jsme v naší asi 25 členné skupiny byli čtyři, kdo měl v tu dobu narozeniny. A ji to zaujalo, že je nás tak neobvykle moc a že se to tedy musí oslavit. Když přála prvnímu, tak jsem si myslela, že je to nějaký prominent a že mě se to nebude týkat. Strefila se i s dárkem, všichni jsme dostali něco z galanterie. Jedna z oslavenců byla holka, která se učila na cukrářku a ta byla ráda, že nedostala žádnou cukrovinku, protože prý nic sladkého nemůže ani cítit. Vedoucí byla blonďatá Slovenka.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru