Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Alexandr Dugin - krize vědy
datum / id05.10.2021 / 524504Vytisknout |
autorZoroaster
kategoriePřekladyDalší dílo autora
zobrazeno17x
počet tipů0
v oblíbených0x
Alexandr Dugin - krize vědy

Pozoruhodný filozof Edmund Husserl si před více než sto lety všiml, že evropské vědy, zejména přírodní vědy, se nacházejí v hluboké krizi. Husserl to odhalil prostřednictvím fenomenologické metody. Tato metoda pečlivě zkoumá procesy probíhající uvnitř lidského vědomí, než člověk dojde k tomu či onomu závěru, co se nachází vně něho a co nikoli. Ukazuje se, že nemáme co do činění s věcmi jako takovými, ale s jejich představami v naší mysli. Vše, co víme o vnějším světě, existuje pouze v našem vědomí ve formě subjektivní interpretace.

Proto se hluboce mýlí vědecké disciplíny, které upřímně věří, že studují zákony objektivního světa existujícího nezávisle na nás. Studují pouze struktury našeho myšlení. Bylo by lépe to přiznat a neopodstatněné nároky na objektivitu přenechat politickým propagandistům.

Nicméně to, co Husserl jasně pochopil a brilantně vysvětlil, začali chápat i samotní vědci. Tak například v kvantové mechanice závisí samotný proces na poloze, a dokonce na samotné existenci pozorovatele. V Einsteinově teorii relativity se relativní stává také struktura časoprostoru a závisí na tom, kam umístíme subjekt na časové ose. A pokud připustíme, že procesy probíhají rychlostí větší než rychlost světla, potom čas – za hranicí Minkowského prostoru – poběží pozpátku. Současná teorie superstrun spojuje měřící nástroje se světovým kalibračním listem a Fadějev-Popovovými duchy (jako v rozladěné analogové televizi), což také odkazuje právě k subjektu měření.

Podvodná věda

Roli rétoriky, zaujatosti, ale i politiky a ekonomie ve vědách, které si činí nárok na přesnost, odhalili Thomas Kuhn, Paul Feyerabend a Alexandre Koyré. A konečně Michel Foucault a po něm Bruno Latour ještě objevnějším způsobem dokonale ukázali, že na počátku vědeckých experimentů a objevů stojí čirý podvod – boj laboratoří a vědeckých sekt o granty, slávu a moc.

Když to všechno shrnuli, dospěli někteří filozofové vědy, jako například John Horgan, k závěru, že nastal konec vědy a že současní vědci jsou pošetilí sektáři, kteří ztratili spojení s realitou a jsou užiteční pouze pro vynalézání technických zařízení, jejichž výroba je již dávno odtržená od základní vědy.

Jestliže se zhroutila stavba objektivní reality, o níž přírodní vědy dříve tvrdily, že ji zkoumají, muselo to nutně zasáhnout také humanitní vědy. Ty ani dříve nebyly považovány za přesné a nyní – v podmínkách naprostého relativismu a zmatku – se změnily v pustou svévoli.

Vlastně tu máme postmodernu: Vše je relativní, falešné, ironické, nesmyslné.

Tam, kde kdysi věda tvořila, nebo se alespoň tvářila, že tvoří, začala nyní otevřeně ničit. Můžeme naříkat nad koncem vědy nebo její proměnou v ironickou vědu (slovy Horgana), můžeme se radovat, že byly zrušeny všechny testy a zkoušky, neboť celý učitelský sbor byl náhle shledán duševně nepříčetným. Můžeme se ovšem také pokusit určit okamžik, kdy se cosi pokazilo. A podle mého názoru je to důležitější.

Podle mé vlastní dekonstrukce současného přírodovědného korpusu idejí a pojmů je problémem doby atomismus.

Rozkladný atomismus

Myšlenku existence samostatných a nedělitelných hmotných částic (atom v řečtině znamená něco nedělitelného), neboli částí bez celku, předložili starořečtí filozofové Leukippos z Milétu a Démokritos a poté ji převzali Epikúros a Lukrécius. Ale v klasické vědě – a to až do konce středověku – byla tato myšlenka považována za blud. Ne proto, že by se atomy nedaly zjistit (to, co se dnes nazývá „atomy“, je dělitelné, a proto to vůbec nejsou atomy), ale proto, že Jedno (nejvyšší idea) – rozum, duše, duch – jak správně dokázal Platón, není odvozeno z mnoha. Buď je základem všeho inteligence, nebo atomy. Atomismus přináší radikální materialismus a hlubokou nesmyslnost světa. V takovém světě vládne nerozum, vše je v něm náhodné – vše je pouhá kombinace atomů, „nic víc než nic“ (jak říká atomistický zákon isonomie – první princip rovnosti všech před zákonem). A jakmile se s Galileem, Newtonem a Gassendim stal základem přírodních věd atomismus, stalo se lidstvo obětí zhoubné a nebezpečné halucinace. Začalo si představovat vnější svět nejen takový, jaký není, ale takový, jaký ani být nemůže. Vědecký světonázor tak systematicky lidem naočkoval nevědomost. A to nevyhnutelně vedlo k totální krizi.

Když jsme si zkazili svou mysl, zkazili jsme i svět kolem nás. Odtud pochází materialismus, ateismus, demokracie a liberalismus. V politice se atomismus projevil individualismem, ale jedinec neexistuje a ani nemůže existovat stejně jako atom. Člověk je součást celku a jeho nezávislá individualita je pouhé zdání. Absence Jednoho – v náboženství, státě, společnosti, morálce – vede lidstvo k naprosté degradaci. A přesně toho jsme dnes svědky.

A vposled, chceme-li zachránit vědu, musíme se vrátit zpět, zavrhnout atomismus a vše, co na něm stojí (ve fyzice, chemii, politologii atd.) – a začít znovu.

Zdroj: https://www.geopolitica.ru/article/krizis-nauki-atoma-ne-sushchestvuet




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor