Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Popelka - 3.část Zabijácká Popelka
datum / id05.10.2021 / 524511Vytisknout |
autorGimouš Veliký
kategoriePohádkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno45x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog

Pokračování pohádky o Popelce. Ne té, kterou se oblbují děti. Té pravé, bez příkras. Z pohledu rozumného tvora - kocoura Gimouše Velikého

Popelka - 3.část Zabijácká Popelka

První díl  https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=524117

Druhý díl https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=524402

Audioverze pohádky první díl https://youtu.be/dtaOqVsQB8I

Dojedeme na kraj lesa, sesedneme a Popelka mi dává instrukce. „Počkáš tady za keřem. Až hvízdnu, přineseš uloveného sokola. Koukej, kam mířím. A pak sleduj, kam sokol dopadne. Je ti to jasné? Kdybys chtěl dělat potíže, tak můžu prince klidně ohromit zastřeleným kocourem,“ natahuje kuši. „Rozumíme si?“

Jen odevzdaně kývnu hlavou a koukám, kde bych si sednul. Pod keřem aspoň není sníh, snažím se sednout si na jehličí. Snad nebude tak studit. Popelka vykročí do sněhu. V dálce vidím přijíždět nějaký polokocoury na koních. Jednomu z nich se blejská hlava. To bude princ, ti si hlavu omotávají zlatou obručí.

Najednou nade mnou něco zašramotí. Kouknu nahoru a tam sedí velikej pták. Má smutně svěšenou hlavu a vzdychne. „Ahoj, ty si tu nový, ještě jsem tě tu nikdy nespatřil, co tu děláš?“

„Ale... to je na dlouhý povídání. Musím plnit přání v pohádkách. Jsem už asi v desátý nebo tak nějak. Teď mě právě čeká strašlivý ponížení. Slib mi, že to nikomu neřekneš,“ poprosím ho.

„Jasně, neboj, nepovím nic. To ti mohu slíbit.“

„Musím aportovat. Až Popelka zastřelí sokola, to je asi nějaký zvíře, tak ho musím Popelce přinést. Čeká mě ponížení až na úroveň psa, představ si to! Nebo radši ne, bylo by ti z toho smutno,“ povzdychnu si.

„Ach tak... Radím ti chytnout mě za krk a táhnout mě po zádech, tak budu lépe klouzat po sněhu. Já jsem sokol...“ představí se mi.

„Tak honem uteč, když zmizíš v lese, Popelka tě netrefí! Dělej, vypadni odsud!“ snažím se ho zachránit.

„To nejde. Víš, my jsme tři bratři. Každý z nás se provinil proti pravidlům pohádkové říše. Já nechtěl jako drak pálit města, můj mladší bratr zase chtěl zůstat se svojí manželkou a odvedl jí z říše mrtvých. Teď musí hrát Sysifa a koulet obrovský balvan do kopce. Pod vrcholem mu ho vždycky shodí dolů... A starší bratr, dobrák nejvetší. Nechtěl žrát lidi. Teď je vlkem v pohádce o Karkulce. Tak se měj hezky kocoure, já už musím letět...“ a odlétne.

Mám slzy v očích. Vlka znám, toho jsem potkal, moc hodnej tvor. A tenhle vypadal taky jako dobrák. Jakýpak pohádky... Horory to jsou!!

Sokol krouží nad polokocoury a Popelkou. Vidím, jak jeden po druhým střílí, ale sokola netrefí. Mám zaťatý tlapky, napnutej mu držím drápky. „Dej to, dej to!“

Jenže pak zamíří kuší Popelka. Vystřelí a chudák sokol provede rychlej výkrut ve vzduchu a nastaví hruď šípu. Poctivec... bere uloženou roli se vší vážností.

Popelka hvízdne a já vyrazím. Doběhnu k sokolovi, ještě dýchá. „Dneska... se,“ zakašle, „málem se netrefila, musel jsem...“ hlava mu padne. Mít kuši, tak je po Popelce, to vám povím! Bezcitnost některých charakterů nezná mezí!

Chytnu sokola za krk a táhnu ho za sebou. Přitom jí stačilo navlíknout si svatební šaty! Pokoušu jí, fakt že jo...

Dotáhnu chudáka sokola k Popelce a poslouchám obdivné kecy prince a dalších polokocourů. Rozplývají se nad uměním neznámého lovce a žadoní, ať jim prozradí jak se jmenuje. Ale Popelka dělá fóry a nechce říct svoje jméno. Ale zapomněla, že mám granule! Prozradím jí a řeknu princi, že hlavní lovnou zvěří je v týhle pohádce on!

Otevřu kapsičku, nadhodím granulku a otevřu tlamu. Ozve se zadrnčení a čumák mi ovane vítr a granulka nikde.

Popelka jde ke mně s kuší, sedne si ke mně, hladí mě a povídá nahlas. „Ty si tak hodný kocourek, šikovný si, můžeš si sežrat sokola, nám k ničemu není,“ a pak šeptem dodá, „Zkus to ještě jednou a máš šíp mezi očima. Rozumíme si, že ano?“

Popelka se ještě chvíli nechá chválit a já sedím u sokola. Sežrat jsem ho nedokázal. Místo toho jsem ve sněhu vyhrabal díru a uložil ho tam. Za svojí obětavost si to zasloužil.

Nakonec mě vražedná Popelka sebrala, vyskočila na koně a uháněli jsme pryč. Princ se jí sice snažil pronásledovat, ale na Popelku neměl. Byla rychlejší. Ale mezi náma... trochu jsem pochyboval o jeho skvělé inteligenci. Kdyby jel po našich stopách, snadno by nás našel. Jen jestli si ho Popelka nemaluje moc na růžovo.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.10.2021 12:43:08dát kritice tipvesuvanka

Krutá Popelka a chudák sokol, který se obětoval. Pobavilo mě propojení pohádek a obzvláště, když Gimouš říká:  Čeká mě ponížení až na úroveň psa :-)))

05.10.2021 23:04:54dát kritice tipAbakus

...no ružový princ asi nie je to o čom bežné prinecezny snívajú.  

05.10.2021 17:41:23dát kritice tipDagmaram

Já četla až tenhle 3dil a je to psina :-) 

05.10.2021 16:53:271 tipů dát kritice tipGimouš Veliký

Ne, to nebylo úmyslně. Za to ani nemůže Gimouš. To ten, co jeho příhody zapisuje. Pro něj je Sisyfos jako Sysifos. Nebo to byla císařovna Sisi? Teď si nejsem jistý :)

05.10.2021 16:33:51dát kritice tipblacksabbath

Gimouši....mám jen jednu výhradu....Sisyfos....ale může být, že máš i/y schválně obráceně:-))))))...kocour Gimouš je prostě třída:-))))))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor