Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vyhnálovské pohlednice II

Výběr: atkij, Gora
10. 10. 2021
11
18
498
Autor
Musaši

Další hrubínovské variace jsou v mém undergroundu.

 

 

Vyhnálovský zimní déšť

 

Ač svítalo již, zase tmí se,

znovu se smráká za oknem.

V šelestu kapek probouzí se

spáč, co v peřinách nezmokne,

který však ještě spal by rád.

 

Zimní déšť padá do zahrad.

 

Oblohou táhnou těžké mraky,

plouží se líně nad kopci,

nad jabloněmi, nad baráky,

zlověstně houstnou nad obcí

a v sivé mlze zmizel hrad.

 

Zimní déšť padá do zahrad.

 

Stojím u okna nevyspalý...

Svítání nebo smrákání?

Mám sucho v krku, oči pálí,

nad krajem letí havrani,

opouštějí svůj zmoklý hřad.

 

Zimní déšť padá do zahrad.

 

Nehybné větve z šera trčí,

probouzejí se komíny,

kostelní věž se v kouři krčí,

lupus est homo homini,

nikoho nemá nikdo rád.

 

Zimní déšť padá do zahrad.

 

Havrani, mraky, kostel v kouři...

Neděle začla černou mší.

Za oknem zívám, oči mhouřím,

na sochy světců cudně mží,

já si však mohu s verši hrát:

 

zimní déšť padá do zahrad.

 

 

 

Vyhnálovští zbojníci

 

Dým stáda chalup třísní za soumraku

a z šedi slyšíš zvonce kostelní.

Klid konce světa...  Barvu vlčích máků

má zimní obzor.   Nedotknutelní

 

se prodírají rozlehlými lesy

a od úst k ústům v bájích putují.

Zlí loupežníci, jimiž děti děsí

děd vypravěč...  I kříže u tůjí

 

se na hřbitově bázlivěji krčí,

když pod těžkými kroky chřupe sníh,

když na okénko chýše kdosi dých,

 

když pes jen couvá, ani nezavrčí

a roztřesený vleze do boudy.

Kdo spoléhal by u nás na soudy?

 

 


18 názorů

Alenakar
11. 11. 2021
Dát tip

En,

tady právě vidíš, že refrénové básně v hrubínovském stylu už nefungují. První báseň ocenila pouze porota, čtenáři ne.

Věřím jen a pouze svým experimentům. Názory, že zabere to nebo ono jsou k ničemu. Teprve praxe rozhodne o všem.


Entropia
31. 10. 2021
Dát tip

Dobrý nápad, hrát si v pochmurné podzimní atmosféře s verši, je to jako povídat si se starou dobrou společnicí, kterou umí ocenit ti, kteří vědí své


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

Knihomole,

díky za chválu.


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

atkij,

jsem moc rád, že se refrénová básnička líbila. Forma je převzata z Hrubínovy básnické skladby Jobova noc, konkrétně jde o báseň Stalingrad, kterou jsem jako dítě recitoval na recitatačních soutěžích.  Ještě oblíbenější ovšem byly Čechy krásné, Čechy mé. Též refrénová báseň, která byla hitem na soutěžích ještě v sedmdesátých letech. 


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

Fialko,

díky. Hrubín psal hodně pro děti a jeho dětské básničky asi žijí dodnes. Do téhle kategorie se ale ale zatím neodvažuji sáhnout.


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

Goro,

já se jen pokouším zjistit, zda tvůrčí postupy např. Františka Hrubína ze čtyřicátých a padesátých let by na čtenáře mohly působit ještě dnes. Nevím, jestli to ještě může fungovat a jak jinak bych to mohl zjistit, než pokusem?  Je jasné, že značná část čtenářů, a to i tady na Písmáku, je konzervativní. Ale co přesně by tito konzervativní čtenáři chtěli číst?


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip blacksabbath

blackie,

už Jan Ámos Komenský psal o tom, že zbojníci v pohraničních hvozdech mezi českým a uherským královstvím jsou nepolapitelní. Vrchnost se prý ani nepokoušela je chytat a za třicetileté války byly tak jako tak jiné starosti. U nás mají tedy zbojníci patrně delší tradici než na Slovensku. Slovenské zbojníky ovšem příliš neznám. Jen toho nejpopulárnějšího. Juraj Jánošík (Jánosik Gyorgy) působil mnohem později ( 1688 - 1713), než moravští zbojníci, o kterých se J.Á.K. (1592 - 1670) zmiňuje. 


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

Al Jal Úde,

jsem rád, že se líbilo. Trefil jsi hřebík na hlavičku. Já jsem totiž poslední žijící klasik. 


Musaši
11. 10. 2021
Dát tip

netie,

já jsem jinak spíše stručný, ale refrénová báseň musí mýt dlouhá, aby mohl refrén na psychiku čtenáře lépe zapůsobit. Kam se ale hrabu na Hrubína, jehož refrénové básně zabírají mnoho stránek v knize?  Je pravda, že mentalita čtenářů se od čtyřicátých a padesátých let hodně změnila. To mentalita šedesátek je nám určitě bližší, ale i tehdy měli lidé ještě podstatně více trpělivosti. Stačí se třeba podívat na černobílé detektivky z té doby.


výborné


atkij
10. 10. 2021
Dát tip

Zimní dešť mi dnes zajímavě kontrastuje a zároveň koresponduje s náladou slunečně mrazivého rána, kdy jsem šla lesní cestou do malé vesnice. Nikde nikdo, jen Jan Nepomucký se zářící svatoráří, téměř se dotýkající ojíněných jablíček zkroucené pláňky...Vyzdvihuji samozřejmě i zvolenou formu. 

 


fialka...
10. 10. 2021
Dát tip

Těšilo mne číst :-)


Gora
08. 10. 2021
Dát tip

Tvá schopnost učit se, cítit v oblasti poezie je obdivuhodná...


Mně se též líbí obě....při té druhé jsem si vzpomněla na večerní vyprávěnky u dědečka a babičky.......při některých i Azor zalezl z boudy...:-))))


Al Jal Úd
08. 10. 2021
Dát tip blacksabbath

Moc pěkné, líbí se mi

Je z toho cítit básník - klasik :)


netWoor
08. 10. 2021
Dát tip

dávej mi to po jednom, takhle je to šíleně dlouhý :))) tip, to je jasný


Musaši
08. 10. 2021
Dát tip

Děkuji, Diano. 

Forma (rozhodně nikoli obsah) je převzata v obou případech od Františka Hrubína. Dlouze jsme tady o refrénových básních diskutovali se Safiánem, tuším, v srpnu.


Diana
08. 10. 2021
Dát tip

Zvláštní forma, pěkné neobvyklé rýmy. Líbí se mi obě.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru