Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTĚŽAŘI ANANDAMIDU - PERPETUUM MOBILE ŠTĚSTÍ
10. 10. 2021
0
2
260
Autor
Ozzozorba
Mozek TOUŽÍ po anandamidu. ANANDAMID je kanabinoid, což je chemická látka, kterou si vyrábí naše tělo, a která je podobná látce (lásce) obsažené v konopí. V indickém sanskrtu slovo ánanda znamená BLAŽENOST odtud název anandamid. Každé psychické rozpoložení nám v těle uvolňuje jiné hormony. Ty ovlivňují naši náladu i to, jak se cítíme fyzicky. Anandamid funguje na stejném principu, jako když se bojíme a v těle se nám zvyšuje hladina adrenalinu.
„Hormon blaženosti“ - anandamid se nám v těle uvolňuje jen tehdy, když jsme šťastni. Vzniká velká horkost, hovornost, která je provázená činorodostí. Prohlubuje se nám schopnost empatie a soustředění, zrychluje se nám tok myšlenek, zostřuje se vnímání barev, tónů a pachů. Pokud máme anandamidu ještě více dostáváme EUFORII!
Nepříjemný stav zvaný DOJEZD nemáme. Nedostavuje se vyčerpání, nemáme obtíže s usínáním a nekvalitním spánkem, nejsme depresivně ladění, netrpíme úzkostmi, netrpíme halucinacemi nebo pocitem ohrožení.
Není nad přirozenost a v přirozeném režimu si anandamid sami TĚŽÍME svou AKTIVITOU, protože ta má přímý vliv na prostředí ve kterém žijeme. Příroda (existence, bůh) nás odměňuje, podle naši aktivity. Pokud naše práce podporuje „záměry vesmíru“ pak otevírá STAVIDLA a hormon blaženosti proudí do mozku. Práce nás nevysává, jen jsme příjemně unaveni. A když jdeme spát tak spíme a po probuzení jsme svěží a čerství.
Anandamid má samoléčebné schopností, díky kterým se naše tělo umí zázračně vyléčit i z nemocí, se kterými si medicína neví rady. Psychický stav má zásadní vliv na naše zdraví. Ve hmotném vesmíru se bojuje o ENERGII. Vítězí ten nejvyšší predátor. Vítězové se vybíjí sami mezi sebou. Viry, bakterie, rostliny, hmyz, zvířata i lidé – ti všichni mezi sebou válčí o prostor, štěstí a energii.
Ještě v minulém století věda popisovala vesmír jako neosobní a převážně neživý mechanický systém, tedy jakýsi superstroj, který stvořil sám sebe a je řízen objektivními mechanickými zákony. Život, vědomí a inteligence se považovali za náhodné produkty hmoty. V nehmotném vesmíru, který současná věda vnímá, se bojuje o ANANDAMID. Boj je vnitřní tedy individuální. Téměř neviditelný.
Bytosti, které jsou unavené hmotným světem a jeho radostmi odcházejí na tichá místa. Říká se přece: „Proč chodit za kovaříčkem, když můžeme ke kováři.“ Proč nejít rovnou ke zdroji štěstí a blaženosti. Jsme to nakonec my, kdo si „hormon blaženosti“ vyrábí. Neroste na stromech a nekoupe se v oceánech. JE V NÁS.
Perský mystik a básník DŽALÁLEDDÍN RÚMÍ napsal: „Světec ví, že všechny naděje, touhy, lásky a náklonnosti lidí k různým věcem – otcům, matkám, přátelům, nebi, zemi palácům, vědě, práci, jídlu, pití, jsou touhou po Bohu, po splynutí a všechny tyto věci ji jenom zahaluji závojem. Když lidé opustí tento svět a spatří Krále bez těchto závojů, pak pochopí, že šlo jen o závoje a clony a že předmětem jejich touhy byla ve skutečnosti Jediná věc – SPLYNUTÍ, bytí v TO.“
Někdo těží kryptoměnu, jiný zlato. Mnoho dalších těžařů používá MDMA, LSD, amfetamin, kokain, marihuanu, magické houby, mexické kaktusy, karibské šňupací tabáky … a tak dosahuje rychlého štěstí. Ale Hmotný svět má jepičí trvanlivost a člověk dospěje jen k závislosti na další dávce. Proč? Protože drogy (i moc je droga) zabraňují neuronům VYPNOUT SIGNÁL, což vede k abnormální aktivaci odměnových cest v mozku. Vše je provázeno nadlidskou sílou a výdrží. To pro tělo ani naši psychiku není normální.
Americký spisovatel a narkoman WILLIAM BURROUGS napsal:
„Drogu jsem užíval v mnoha podobách: morfium, heroin, delaudid, eukodal, pantopon, diocid, diosan, opium, demerol, dolophin, palfium. Kouřil jsem ji, jedl a šňupal, píchal si ji do žíly, svalu pod kůži, zasunoval do konečníku. Jehla není důležitá. Ať už drogu kouříte, šňupete nebo si ji strkáte do zadku, výsledek je stále stejný: ZÁVISLOST. Narkoman jede na drogový čas. Jeho tělo jsou jeho hodiny a droga jím prochází jako přesýpacími hodinami. Čas má pro něj význam pouze ve vztahu k jeho potřebě.“
Léčitel a hypnotizér BŘETISLAV KAFKA ve svém díle „Nové základy experimentální psychologie“ popisuje psychické stavy lidí v hluboké hypnóze.
„Subjekt K. upozorňuje, že záblesky tohoto přirozeného BLAHA DUŠE, spojené s lehkostí svobody odpoutáním od hmoty, pociťují lidé užívající kokain. Ten je příčinou dočasného umrtvení konečků citových nervů vedoucích od mozku, které zprostředkovávají spojení duše s hmotou. Duše částečně přeruší spojení s hmotou a osvobozuje se od ní jako v hypnotickém spánku, kdy citové nervy jsou rovněž umrtveny. Hypnotický spánek ovšem působí daleko dokonaleji. Člověk závislý na drogách, který prožil tyto stavy duše, usmrcuje raději své tělo šňupáním či požíváním bílého jedu, a tím si ničí nervovou soustavu, než aby se zřekl tohoto blaženého stavu duše. Opakováním kokainových dávek člověk chátrá tělesně i duševně a stává se méněcennou osobou. Jeho duše touží po pocitech blaha, takže se znovu ke své neřesti - kokainu - vrací.“
V průběhu hypnotické seance se Břetislav Kafka ptal nemocného (kterého chtěl vyléčit). „Vidím, že jsi nadmíru spokojený a šťastný. Jak dlouho tě mám v tomto štěstí ponechat?“ Odpověděl: „JSEM ŠŤASTNÝ sám v sobě a chci v tomto štěstí zůstat stále.“ „To není možné. Před uspáním jsi mne žádal, abych ti v průběhu hypnózy připomněl, že chceš uzdravit své tělo. Proto povzbuzuj své tělo a chtěj ho přivést k uzdravení!“ Po chvíli se ptám na výsledek a nedostávám odpověď. Na opětovnou otázku mi odpověděl: „Vidím to tělo, a nebudu ho uzdravovat. Ať nežije! Pojďme od něho pryč, působí mi trýzeň a není v něm dobře!“ Odporuji: „Podívej se na své touhy a přání být zdráv!“ Chvíli pozoruje a říká: „Ten nemocný měl bláhové přání. Nevěděl, že bez těla mu bude líp. Vy víte, jak je mi dobře, že už nemám nemocné tělo.“ Navazuji otázkou, jaké tělo má nyní. Odpověděl: „Jsem ještě v těle, ale v jiném, dokonalejším. Je z lehce hmotné látky, takřka duchovní, pro můj projev uzpůsobené. Netíží mě, nepůsobí bolesti a je rychlé jako moje myšlenky. Kde chci být, je všude se mnou.“ Na dotaz, kde vzal nové tělo, říká: „Uvolňuje se a vyzařuje z tohoto uspaného. „Byl bys s novým tělem věčně spokojený?“ Odpověděl: „Od tohoto zářivého i hmotného těla se za 8 týdnů oddělím, ale budu žít věčně. Chci mít krásné tělo. Ano, toto zářivé tělo je k tomu určeno.“ Přerušil jsem hovor námitkou, že musíme léčit choré tělo. Subjekt: „Nebudeme toto obyčejné tělo léčit. Je už pozdě, neuzdravíme je. Neposílejte mě do něho, takto je mi krásně.“ „Mýlíš se, musíš se svého těla vrátit, stále s ním žiješ a natropil jsi s ním mnoho špatností. Všechno musíš odčinit ctnostným, příkladným a zbožným životem, lítostí nad špatnými činy a jejich vyvážením činy dobrými. Pak, až později opustíš choré tělo, budeš věčně šťasten.“ Subjekt po dlouhém mlčení: „Pusťte mě, všechno jsem viděl, musím zpět do těla, pomozte mi.“ Zalekl se. Pocítil nutnost včasného očištění.
Provádím další pokus se subjektem paní L. Je v hluboké hypnóze a žádám, aby se pohroužila do vlastní podstaty duše a zkoumala svůj duševní stav. Po chvíli se ptám: „Co pociťuješ?“ „Je mi krásně a jsem šťastná. Prožívám něco nebývalého, nevýslovně příjemného a oblažujícího.“ „Co je příčinou, že já a jiní neprožíváme stejné duševní blaho jako ty?“ Subjekt chvíli mlčí, načež řekne: „Jste VÁZÁNI HMOTOU a světem. Vaše tělo je pro duši především přítěží a velkým utrpením. Je to hmota žijící v proměnách, rozkládající se, podléhající nemocem. Tím duši znepokojuje, dráždí a mučí. Svět zraňuje duši nepravostmi, zlobou, strachem a starostmi. Tím vším je vaše duše obklopena, takže blaho, štěstí a spokojenost je v ní potlačena.“ Přikazuji: „Pohlédni, svět nám také poskytuje různé radosti, jež působí blaho!“ Subjekt: „Toto mělké, povrchní a pomíjející nelze přirovnat k blahu duše, nezatížené tělem.“ Ptám se: „Stačil by ti tento blažený stav duše, abys v něm věčně setrvala?“ Subjekt nadšeně: „Pusťte mě od hmoty úplně, budu mnohem šťastnější. Toužím po zdroji štěstí a blaha, které vy nikdy nemůžete prožít!“ Ptám se dále: „Kde a co je ten zdroj blaha?“ Odpověď: „Vlastní podstata duše a Bůh.“ (Poznámka: subjekt, paní L., žije velmi světsky a Bohu slouží málo.)
V průběhu léta jsem často sedával pod krásným dubem, kde hrál bubeník na svůj buben. Jeho ruce byly silné a hbité. Jednoho dne jsme si povídali o stavu štěstí. Bubeník pravil: „Seděl jsem v meditaci a zjistil jsem, že můžu ovládat svůj vlastní mozek. Uvědomil jsem si, že nejsem myšlení. Procházel jsem různými dimenzemi a slyšel tam zvuky a viděl barvy, které nepocházely z tohoto světa. Šel jsem dál a procházel jsem skrze 19 prostorů, až jsem došel na místo, kde byla konečná fáze MĚ. Uvědomil jsem si, že TVOŘÍM A ZÁROVEŇ JSEM TVOŘEN a cokoliv jsem chtěl vytvořit, TO zároveň tvořilo mně.
Když jsem z meditace procitnul, dusil jsem se. Měl jsem zapadlý jazyk. Nebral jsem žádnou drogu a v meditaci jsem byl šest hodin. Na další den jsem hledal odpovědi a uvažoval jsem nad tím, co se mi stalo. PLAKAL JSEM A PAK JSEM SE SMÁL A PAK JSEM ZASE PLAKAL A PAK JSEM SE SMÁL I PLAKAL ZÁROVEŇ. PAK jsem vyšel na ulici a viděl jsem všude ten stejný vzorec. Tu NÁDHERU. Ten krásný stejný vzorec, ten který mi uvízl v paměti během meditace.
Na druhý den jsem znovu upadl do meditace. Viděl jsem opět stejnou dimenzi jako v předešlé seanci. Škubaly ve mně elektrické výboje a viděl jsem všechno, co si můžeš vymyslet. A co jsem si vymyslel, jsem v tu danou chvíli zhmotňoval. Dostal jsem se do stavu, kdy jsem mohl jen tak sedět nebo stát donekonečna. Bez všech těch blbostí s někým hovořit nebo něco dělat. Prostě jen být. Nedá se to normálně vysvětlit. Někde jsem četl, že je těžké být bohem, dokud jím nejsi. V mozku jsem vypnul potřebu dýchat, vypnul jsem potřebu čehokoliv. Pak šlo jen o rozhodnutí, jestli chci zemřít (opustit tělo) nebo zůstat. Nebyla v tom žádná hysterie nebo strach. Prostě jsem si v klidu mohl odejít. Pak jsem uviděl roztáčející se kruhy a moje fyzično se zhmotňovalo a já se vrátil do svého těla.“
Kdybychom věděli, že MY sami jsme těžaři svého štěstí, vyráběli bychom si pocity blaženosti z čehokoliv a neustále. Možná že, čím více anandamid těžíme, tím více jej máme. Zdroje, ze kterých můžeme čerpat, jsou neomezené. Možná, že je vesmír PERPETUUM MOBILE na štěstí.