Rainbow Dark

Bylo mi ctí se za Vás bít, i když zaslepený svými stíny, osleply ly jste,

z prachu, hlíny, povznesl se drak

Zabijáků král,ten, co duše bral, když se za svobodu pral.

Zelený drak, oranžový den, nad nebesi, za vesmírem, poletíme za svým snem.

Den co den, dnes snášejí se mračna, houstne moje bytí,

bídná saň, co brání si své drahokamy

já prozřel ve tmě svýho skřeku

bez citu a bez doteku

Ta slova jsou jen bídné klamy....

Z černé díry on chaosu byl král, na zádech hvězdu pečetěnou krví,

Černý stín, co po nocích tě budí v snění.

Otevřeny brány byly, bílý stařec povstal z hnisu, révu přestal lisovat,

chopil se své mocné hole, to aby tě zmát.

Rozdvojené a spirálou stočené ty noci lásko, kdy tvoje tělo teklo potem,

po tvém dechu zbyl jen strach, vidím ho jak medituje, vydává se na pouť, ach, znásilnil mě vrah.

Já jeho něžnou kůži stáh, bílým perem, obtisk svého srdce bolu,

jemně táhl jeho pánví, v den, kdy padaly jsme spolu.

V kouři, v dýmu, ucítil jsem smrad, kdy dav rozzloben svou beznadějí,

z krachů, ze lstí,zaslepil se, krad.

V jeho vlasech rudý třpit, ač rozerván a k zemi sražen on procit,

odložil svůj temný zrak, poslední polibek, poslední dotyk,

zemí zachvěly se protipolné magnety

být zas spolu, zvítězíme, já a ty ....