Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poryvy

12. 10. 2021
7
3
229

V mollových tónech ulpělo vydechnutí.
Ticho se pne jako břečťan a prorůstá hladové uši,
zatímco přejemné prsty splétají lijány na kmeni stromu života.
Rozehrané srdce šeptá druhý hlas
a rozpraskané rty zkouší sladkým slovem obalamutit ledové jazyky.
Mé snění je dnes fialovo-bílé.
A realita se sype jako kamínky v kaleidoskopu,
jímž otáčí vše, co nebylo vyřknuté.
Svými koleny maluji obloučnaté otisky do černé země,
uprostřed pradivokého tance ohně a větru,
buší, buší do bubínků jako kroupy do sundaných paroží,
v síle všeho potenciálu se chrlí ze sopek s duněním a hřměním
jako roztavení fénixové -

Cítím na svých zádech, jak mě nevidíš.
Na dně nezčeřených vod se třpytí slída.

Můj hlas se ztrácí ve vakuu...


3 názory

atkij
13. 10. 2021
Dát tip Gora

Líbí se mi od Mé snění je dnes...fialovou tedy moc nemusím, i když je mi svým způsobem souzená:)


Dát tip Ryba_z_obrazu

napřed mě napadlo, že molové tóny, ticho, vydechnutí - je moc používané, ale když je to ticho spojené s břečťanem v hladových uších, vzal jsem kritickou slinu zpět.

Malebné dílo, tipu hodné.


lencza
12. 10. 2021
Dát tip Ryba_z_obrazu

Něčím mě oslovila... na začátku jsem se trošku ztratila v metaforách, ale pak jsem se zas snad našla "cítím na svých zádech, jak mě nevidíš" mě příjemně uzemnilo, k tomu se umím připojit a rozumím :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru