kostel, na opuce, časy

doskřípe postel

pak začíná růst bříško

kněz - kostel - svatba

šikovné ruce

gekončík na opuce -

krása v terárku

zlatavé časy

pak přišly divné hlasy –

pokojík s mříží

PS seš talent

Postel, ruce, vlasy

Doskřípe postel.

Schody přestaly vrzat.

Ticho v hampejzu.

Červené ruce.

Deštík skleněných střípků.

Autonehoda.

Odbarvi vlasy.

K obědu uvař slípku,

čaj uzdravuje.

taky děkuji

Krása, moc děkuji. 

Ptakopysku, tak to jsem zvědav

Radovane.....u prostředního mi mrznou prsty.....a to je dobře.......všechna vyvolávají pocit.....a to je také dobře...pro mě...:-)))))).........*/***********

Mám kamoša z baráku, kterej studuje na Karlovce FF Japonistiku. Někteří profesoři se věnují haiku a tak mu to dám, jestli by jim to dal k posouzení. Sám se o haiku pokouším, noc se mi líbí, že nedává prostor kecům. Když čtu tady ty komentáře tak mám docela podezření, že propagovaný pravidla jsou tady dost ujetý.

Díky Můro za kvalitní rozbor a postřehy

k vrzání schodů - text mluví právě o opaku - zachytíš TICHO (vrzání už není), protože díky kotli už nikdo nemusí po schodech pro uhlí!!! A to v jednom okamžiku jde

šípkový čaj hojivý se právě hodí z důvodu, který jsi poznala, právě onen pocitový protiklad vymezuje druhý děj (na něho se dost zapomíná i když jde také o jednu z podstat haiku) takže jsem spokojen

ale kdyby mě něco kloudnějšího napadlo, doladím

Radovane, pokud je haiku fotografií okamžiku (a osobně to vnímám jako jednu z podstat haiku), pak vrzání schodů spolu s plynovým kotlem v jednom okamžiku nezachytíš… Jistě i u mistrů najdeš výjimky, kterými lze argumentovat, například u Issy 

Když pohlédnu

na moře, máma -

houpy, houpity, hou

....

U třetího textu oceňuji Tvé dvojí srovnávání, v protikladu léčivou a zraňující schopnost šípku a v souladu dvojí zbarvení. Šípkový čaj ale zůstává pocitově odtržený od zbylých dvou veršů. Ještě bych doporučila dílko doladit.

díky holky

Všechny jsou zajímavé, nejvíc se mi líbí první. Nutí mě si to představovat... jen doufám, že strýc nebyl moc starý a na to náhlé pohodlí nedoplatil svou pohyblivostí (mám na mysli člověka, kterého nutnost chodit denně mnohokrát po schodech - do sklepa, na půdu atd. - vlastně udržovala "ve formě" - měli jsme v rodině).

Já se k tomu musela pročíst víckrát, abych to pobrala. Nejvíc se mi líbí první :) Pak druhá. Ta třetí na mne působí trochu jako citový vyděrač - chudinky ruce. Tož tak za mne :) 

Jo jo, to mně říká i Irena a já velmi rád oponuju Bašóem, výběry českých haiku, ... a nejraději rozdíly mezi japonštinou a češtinou, tedy rozdílem mezi "mór". a slabikou. A to nejzákladnější v haiku je - právě těch 17 mór, které ve skutečnosti vždy odpovídají menšímu počtu slabik, často jen polovině našich.

Příklad: Man jó šú - 3 naše slabiky, ale 6 japonských mór, takže haikáři zbývá k dokončení už jen 11 mór.

A to platí i v dalších parametrech - třeba metaforách, zosobnění neživého, rýmech - používaných otci zakladateli běžně.

Co tím chci říct - haiku podání se zde mírně vzdaluje koždému autorovi

K té přítomnosti v haiku - schody přestaly vrzat - tam není přítomnost explicitně vyloučena - právě teď přestaly vrzat. Neoddiskutovatelně by to "zminulovatělo" zapojením slovesa být v příslušné podobě (nevím jak bych ho tam narval, ale to je fuk). Takto by se to mé provedení při troše dobré vůle dalo matematicky nazvat, že ono použité příčestí minulé se LIMITNĚ blíží přítomnosti. :-)

Poznámka - ta čeština je tak výborná a ta její gramatika ... úplně si  lebedím

Opět velké díky Jitko za zamyšlení, jsem moc rád, to je úplně jiný kafe než - líbí, dobrý, neoslovilo ... a už zvoní klientka

Radovane, dík za útrus náznaku pochvaly. Nerad te dozírám, avsak zrejme nadále zustanu drepet v komentátorském kresílku a nezvednu zadek, abych cosi predhodil písmácké verejnosti jako oficiální dílko. Asi se uspokojím s rolí jakéhosi chorose, který parazituje na zverejneném drevu jiných uzivatelu. Dalo by se i ríci (viz tvuj „výplot“ hore), ze coby hovado ocurávám cizí ploty. Prozatím mám jen tuto potrebu. Se soudruzským smajlíkem op

Aha, děkuji, teď už mi to dává smysl. Tím, jak jsem zacyklená v přítomném haiku okamžiku, prožívání "právě teď", nemohla jsem rozklíčovat. Domnívala jsem se, že strýc má přece jen zažité některé  rituály z dřívějška atd. 

Předkládáš zajímavé postřehy, dobře užitelné třeba v klasické básni. Haiku podání se Ti stále mírně vzdaluje, což je velká škoda. Vzhledem ke Tvému bystrému vnímání. 

atkij

že už strýc nechodí do světničky v podkroví aby tam topil v kamnech, protože má ústřední topení s kotlem právě na ten plyn a v celým baráku radiátory

Kočkodan

pochcaný plote

tak promáčený skotem

kde vezmu dřevo

žral ho kůrovec

a tak asi nakonec

použiju drát

Kočkodane, tys mistr postřehu, rychlosti, vtipu, senrjů, haiku, ....

doprčic, proč ta svá dílka nezveřejníš?

Poslední má pěkný námět...úplně vidím situaci, kdy něčí poraněné ruce chystají šipky k sušení...

A teď bych prosila vysvětlení prvního ... senrju... když šel strýc pro uhlí, schody vrzaly, zatížené už nikoli... A co ten plyn? Asi nejsem technický typ, aby mi docvaklo...

Karlíčku Gotte

tvůj zpěv nebyla hrůza

nedělám hudry

Seš starej kozel

už zas poznámka drzá

nervy mu ruply

Pyžámko froté

pohled na párek kůzlat

kalhoty cukly

Nejde tam slunce

zato tu a tam čípky

vím – senrju hustý

Les není pustý

stovky a stovky hříbků

sběr unavuje

Ta první se mi obzvlášť líbí

Pěkné.

Petře, výborný!

 Účet za plyn na rozviklaném stole, schody zas vržou pod tíhou strýce !

osobně se u prvního přikláním k haiku

3. verš -pod strýcem s uhlím - taky mi přijde ne úplně ok, ale zatím jsem na nic nepřišel

hodnocení u třetího mně moc nevadí, myslím si, že jej přemůže uzdravení, které hezky stojí proti krvácení z prstu

dík za kvalitní zamyšlení, komentování ... 

Radovane, první snad senrju, nápad dobrý, provedení /pro mě/ ještě nedopracované, druhé docela pěkné, třetí bez třetího verše... ten je silně hodnotící...