Cestou do Sobína

pod mostem s dálnicí nad hlavou

kde hučí nekonečný had z plechu

graffiti z pilířů trčí

jak pařáty pradávných monster

bahnitá cesta se stopami neznámých

niterná touha pokračovat v cestě

do úmoru

do samotného konce

co tě tu drží bratře?

rozestavěné domy pro další

zbloudilé duše

hospoda se smutným názvem

vesnice bez tváře

bez kohoutů a toulavých psů

nebe tě volá svými mraky

cítíš ten neklid

brnění v nohou

tvé kroky se vracejí

ale ty zůstáváš navěky v oblacích