Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dole
datum / id23.10.2021 / 525165Vytisknout |
autorSade
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaPomněnkové příběhy,
zobrazeno220x
počet tipů10
v oblíbených0x
Dole

Dole

Uspali ho a odešli za svým.

             Dětský pokoj, zakletá komnata plná tmavých koutů, barevných světel, fantastických obrazců, okno do jiného světa. Oči dokořán, hlava plná zmatků, strach a zvědavost. Poházené hračky, změť tvarů, lákavých nápadů a myšlenek jinde.

Dětský pokoj uprostřed jasné měsíční noci.

             Objevil se.

Chlapec se otočil. Pohladil ho a přitiskl k sobě.

„Hodný pejsek, že přišel“, řekl mu. „Kde jsi byl celý den? Bál jsem se o tebe!“

Pes seděl, vrtěl sebou a snažil se porozumět.

            „Já vím,“ říkal potichu. „V zahradě je to lepší, viď. Když já ale nesmím ven. Táta to zakázal. Už tolik dětí se ztratilo. Musím být doma. Škoda. A přitom já bych se určitě neztratil. Nejsem malý! Ty děti byly hloupé, že se ztratily. Já bych to neudělal. Ale táta mě stejně nepustí. Ani do školy. To je fajn, jenže ty si utečeš a já jsem tu sám. Úplně sám. Prohlížím si knížku, jsou tam obrázky, ale obrázky mlčí, nehýbou se, nesmějí a to je smutné. Chtěl bych, aby se hýbaly. V jedné knížce, táta říkal, že už je stará, jsou děti na pustém ostrově. Úplně samy. Bez táty a mámy. A nikdo jim nic nezakazuje. Jsou venku, venku mezi stromy a nikdo je neustále nehlídá, nevolá na ně, nekárá. Ty se máš pejsku, ty si běháš. Ale já?! Co se ztratilo první z dětí, je táta jako na trní. Máma mě zamyká v pokoji a nesmím se dívat ani na televizi. Ale já stejně vím, že se jich ztratilo už čtrnáct. Sousedka to říkala. Slyšel jsem jí!

Ty jsi hodný pejsek. Hodný pejsek, že jsi přišel. Alespoň ty.“

             Chlapi z okolí, snad už po sté prošli celý les v údolí. Pramice křižovaly řeku a snažily se dopátrat pravdy. Hrůzné pravdy! Celé městečko bylo na nohou, do hledání se zapojili snad všichni dospělí.  Ale bez jediného výsledku.

První z dětí se ztratilo už před čtrnácti dny. A nic. Pak druhé, třetí, čtrnácté. Každý den. Jedno! Samí chlapci. Nad celým krajem zavládl strach. Policie krčila rameny. Ženy byly zoufalé. Otcové bezmocní. Svět zpozorněl a věstil senzaci. Vrah?!!

 Kdosi tvrdil, že viděl podivného starce. Dlouhé, bílé vousy a vyřezávaná hůl. A pak?! Zmizeli. Děti i stařec. „Nepravděpodobné“, říkala policie. „Kontroly na cestách by ho odhalily“. „Nemožné“, říkalo se v městečku. „Museli bychom ho spatřit i my!“ Záhada! Strašná záhada.

Les ani řeka nic neprozradily. Nic nevydaly. Prošlo už tolik dní a dětí bylo čím dál víc. Čím dál víc! Dnes to byl patnáctý den. Celé město se děsilo další oběti. Kdo?!

Škola byla zavřená, děti doma, matky s nimi a otcové hledali v lesích. Celé městečko hledalo a ……… a čekalo.

             Dloubl do něho čenichem. Poslouchal, co říká a snažil se rozumět. Čenichal a cítil. A on? Stále mu vyprávěl. Přinesl všechny obrázkové knížky a ukazoval mu je. Jednu po druhé.

            „To je princezna, to je drak, statečný kůň, nebojácný rytíř, opravdové nebezpečí, tenhle je zlý, podívej ten nos! A tenhle? Toho mám rád. Má krásné oči. Vidíš, jak se usmívá? Jak rád bych něco takového prožil ..!

Otevřel poslední z knih. Tajuplný, pustý ostrov, bičovaný divokým větrem. Hrstka dětí u malého ohně, plná očekávání věcí příštích. Pes zavětřil a naježil chlupy.

            „Co je ti?“ zeptal se ho. „Co je ti, pejsku?“ Prohrábl mu srst a ucítil poryv větru. Silný, chladný. Podíval se mu do očí a zahlédl nekonečné moře. Dobrodružství!! Obrovské, dlouhé, strastiplné dobrodružství z obrázkové knížky. Divné tušení! Mrazení v zádech!

Nelekl se. Necouvl ani o píď!

Pes divoce zaštěkal a vyběhl do dveří. Díval se za ním. Pes nepřestával štěkat. Dlouze, úpěnlivě, toužebně.

„Proč štěkáš?“, zeptal se ho.

Pes se na něho otočil, trochu smutně se podíval, jako by mu bylo líto, že mu nerozumí, ale štěkal dál.

„Co tam vidíš? Kdo je tam?,“ naléhal na něj.

Odložil svou velkou obrázkovou knížku a šel se podívat.

Na zahradě stál stařec. Dlouhé, bílé vousy a vyřezávaná hůl. Trochu se ho lekl. Vzpomněl si, co říkala sousedka. Vzpomněl si, co zaslechl.

            „Kdo jste?“, zeptal se ho.

            „Ty mě nepoznáváš?“, odpověděl mu stařec.

            „ Asi ano“, řekl, „ale …, ale nemůžu si vzpomenout.“ „Nevím, nevím, kdo jste.

Stařec se usmál. Tak zvláštně. Tajuplně.

            „Určitě Vás znám. Jenže odkud? Řekni!“

 „S kým si to povídáš?“, zavolala na něho matka a nakoukla do pokoje. Přehlédla starce, jakoby tu vůbec nebyl, zakroutila hlavou a zavřela dveře.

„Ona Vás neviděla?!“, podivil se.

 Stařec jen pokrčil rameny

             „Opravdu Vás neviděla?!“, podivil se.

            „Jak říkáš tomu psu?“, zeptal se ho stařec.

            „Neříkám mu nijak. Zatoulal se sem, tak snad Tulák.“

            „Ten pes, to je Fan“, řekl stařec.

            „Proč?“

            „ A ty jsi Dole!“

            „Proč?“

 Divné mrazení, divoký vítr, otevřené moře, malý ohýnek a kolem něho tlupa dětí. Čtrnáct dětí. Čtrnáct chlapců! Stará obrázková knížka plná dobrodružství.

Ukázal mu ji.

            „Chybíš jim, Čekají na tebe!“

Porozuměl mu. Pochopil!

Otevřel oči plný úcty a obdivu.

            „Vy jste! Vy jste …..!“, zakoktal se.  „Jules Verne,“ vydechl nakonec.

 Stařec se usmál a pohladil ho po vlasech.

             „Tak jděte, utíkejte“, řekl jim.

 Pes, Fan, zaštěkal a Dole zalapal po dechu.

             Byla jednou jedna stará, obrázková knížka plná dobrodružství. Tajemný, pustý ostrov, bičovaný divokým větrem. Malý ohýnek a kolem něj tlupa dětí. Čtrnáct dětí!! Ne ……..!  Patnáct dětí a pes.

 DVA ROKY PRÁZDNIN.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.10.2021 21:10:33dát kritice tipbixley
redaktor prózy

OK

28.10.2021 13:30:30dát kritice tipPróza_měsíce

Díky. avi

27.10.2021 16:27:03dát kritice tipSade

Dobrý den,

ano, budu rád za nominaci do soutěže Próza měsíce.

27.10.2021 15:34:10dát kritice tipPróza_měsíce

Ahoj, můžeme nominovat do soutěže Próza měsíce?

27.10.2021 14:08:48dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Uf, čekala jsem nějaký horor. Že třeba ten pejsek ty děto odnáší v zubech. Ale rozuzlení hezké. Dobře, poutavě napsané. 

25.10.2021 23:32:16dát kritice tipDales

Napsáno velice hezky. U mě verneovky v dětství křížem krážem. Ten konec jsem ale měl vynechat, jako neúprosně logické pokračování mně totiž přijde Golding, Pán much. Ani nevím, kdy došlo k té ztrátě nevinnosti.

25.10.2021 18:50:03dát kritice tipJanina6

Fakt pěkný příběh, ten nečekaný obrat byl zajímavý a snad i příjemný... vkrádá se mi sice myšlenka na ty nešťastné rodiče, kteří netuší, co je s jejich dětmi, a myslí asi na nejhorší. To mi trochu kazí radost. Ale krásné čtení to bylo.

Drobnost k úvaze: "Prošlo už tolik dní a dětí bylo čím dál víc." Tady bych přidala "ztracených dětí". Čtenář sice pochopí, jak to myslíš, ale to "čím dál víc" zní v kontextu mizení prostě paradoxně.

25.10.2021 15:43:09dát kritice tipKytiii
redaktor prózy

Jen to skončilo tak rychle, že ten děsivý pocit ze ztracených dětí nestačil odeznít, aby ho nahradilo to pohlazení z dětské knihy. Nápad skvělý!

24.10.2021 23:09:031 tipů dát kritice tipK3

Tak to je perfektní. Začalo jako horor, drsný, ale ten konec to obrátil, nesklouzlo to do lacina, dobrý nápad. Klukovské čtení. Ostrov jsem četl, samozřejmě, právě v těch ideálních letech, a klukům jsem záviděl, i když to tam taky neměli jednoduché.

23.10.2021 22:40:44dát kritice tipAlegna

tajuplné, hezky se to čte

23.10.2021 19:25:13dát kritice tipEvženie Brambůrková

Připadá mi, že to už děti neznají. Já je četla jedním dechem, ale moje dcery už ne tolik. Snad zase vnouček?

23.10.2021 19:03:31dát kritice tipvesuvanka

Pěkně napsané, TIP

23.10.2021 18:48:561 tipů dát kritice tipblacksabbath

zajímavé rozuzlení..........ufff....připomněl jsi mi.....sny, které odešly kamsi do ztracena spolu s dětskými léty....vnuka to ještě nebaví...ale snad i jemu budu jednou číst....  ostrov Hanover je smyšlený, nicméně ostrov toho jména nedaleko pobřeží Chile skutečně existuje....*/*********************



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor