Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

DOMINIUM 6
datum / id01.11.2021 / 525477Vytisknout |
autorF.M.R.C.
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno27x
počet tipů2
v oblíbených0x
DOMINIUM 6

Probudil se uprostřed temného snu,který se chystal k nějakému děsivému vyvrcholení.K tomu už se ale naštěstí nedostal.Byl zkrz naskrz propocený.Otřasl se zimou.Oheň v krbu dávno vyhasl.Vduch byl těžký a kysele páchl.
Celý zmožený vstal a nejprve přešel k oknu,aby vyvětral.Roztáhl závěs a otevřel s řinkotem malé okno.Nepřekvapilo ho nic neočekávaného.Jako obvykle pršelo a ulice dole se zdála opuštěná a tichá.Šeřilo se,takže nespal déle,než několik hodin.Určitě neprospal celý den nebo dva.(Bohužel.)
Studený vzduch mu připomněl,že má na sobě vlhký noční úbor.Rychle se tedy převlékl a když se dostatečně nadýchal čerstvého vzduchu,okno zase rychle zavřel.Se zárodkem jakéhosi neklidu dokonce opět zatáhl závěs.Rozžehl si olejovou lampičku a začal se zabývat krbem.S tím si pečlivě vyhrál,takže venku jistě pokročila doba a pokoj mu brzy zaplavil vlídný a hřejivý oheň.Jeho praskání uprostřed hraničky polen, působilo konejšivě na bolavou duši.
To bychom měli.
Klidnou atmosféru protrhl zvuk odbíjení hodin.
Solomon zase div nenadskočil.
Zatraceně!Asi budu muset navštívit lékaře,poslední dobou jsem nějaký roztěkaný a lekavý.
Vydechl a bez dalších rušivých elementů si nejprve ustlal a pak se nachviličku ohřál blíž krbu.Pohlédl na římsu,které vévodil malý obrázek neobyčejně krásné,plavovlasé ženy se smaragdovýma očima.Obrázek měl na reversu věnování a datum.
Milovaná Geneviève...
Povzdechl si.Odloučení od milované trvalo již tak dlouho,že málem zapomněl jak zní její hlas,nevybavoval si už ani její půvabnou vůni.Události po převratu jej vrhli do víru politických rozepří a utrpení,vraždění ve jménu lidu.Ode dne,kdy opustil klidný venkov a kdy naposledy vtiskl na hebké rty své snoubenky nejněžnější polibek,jakého je neohrabaný muž schopen,strádal.Jenže musí obětovat své pohodlí pro dobro vyšší věci.Vzdát se komfortu.
Co prosím?!Pro co že?Pro jaké dobro?Vždyť vraždíme nevinné lidi!
Zavrtěl hlavou a...
...už delší dobu slyšel ruch dole v předsíni,ale jeho zaměstnaná hlava ten zvuk ignorovala.Při rozdělávání ohně jej nevnímal.Nevšímal si toho,odmítal jej...zkrátka dělal že nic.Možná s úmyslem,možná si jen užíval střídmý komfort obyčejného všedního dne.Zase jednou obyčejného...ačkoli začal ráno zase těmi podivnostmi ...ale spánkem učinil za vším tím chaosem tlustou čáru a považoval tuto pozdní hodinu za počátek nového dne.
Beztvará materie nepřetržitých situací jej však zase jednou vtáhla zpět do děje a vykřičela mu do ucha,že nic neskončilo.Řetěz se nepřetrhl,články jsou neporušené.
Hodiny.
Ano,slyšel je jasně.Odbíjely.
To není možne!
V ten moment mu došlo,že je slyší odbíjet nepřetržitě už několik minut.
Nemožné!
Rozběhl se pokojem a vyrazil ze dveří jako kdyby za ním dům stravovaly plameny.Seběhl schody do vstupní síňky a už v chvatném sestupu hleděl na hodiny,které skutečně bily jako o překot.Pořád a bez ustání.
Rozbily se?
Zastavil se,rozzuřený něčím,vším!
Vadilo mu,že se zase děje něco zvláštního,jiného,neobvyklého...anomálie,podivnost.
Zuřivě na hodiny poklepával,omakával je ,bušil do nich...až je nakonec serval ze stèny a mrštil jimi o zem.Hodiny však odbíjely dále,poškozené,očividně rozbité.Několik součástek jemné mechaniky odlétlo,hodiny však s prasklým skeletem bily dál.Solomon po nich začal nepříčetně dupat,zuřivě šlapat.Kopal do nich smyslů zbavený.Rozlámaný přístroj však pořád zatvrzele odbíjel...
...kolik?!
Zprohýbaný a popraskaný ciferník doslova udeřil do Solomonových očí,praštil ho tím obrazem brutální reality.Rafičkám se jaksi podařilo přežít jeho líté běsnění a ukazovaly  17:41!
Ne-mož-né!!
Ve spáncích mu tepalo.
Nemohou odbíjet takový čas!
Nemohou odbíjet takový čas pořád dokola!
Nemohou odbíjet...
Nemohou!Nemohou!Nemohou!
Rval si vlasy,poulil oči,dýchal zrychleně,jako kdyby právě teď dokončil marathon.
Hodiny však konečně dobily a vzhledem k poškození zjevně utichly napořád.
Solomon sklesl na kolena vedle zničeného měřidla času.Mrtvé hodiny se mu vysmívaly,sice dávno netikaly a už nemohly fungovat,ale tím výjevem mu jasně vmetly do tváře výsměch.
Z roztržitých úvah jej vyrvalo násilím zuřivé bušení na dveře.Vstal ale netvářil se nijak vystrašeně,spíš odevzdaně.Odemkl,sejmul řetízek a ...staň se co se má stát.Stiskl kliku a otevřel,beze strachu,dokořán.
Stál tam posel z Konventu,Frédéric-Antoine de Robinot,snaživý a podlézavý mladík,který to hodlal dotáhnout co nejdále...a možná i nejvýše.
Možná se mu to podaří a urna s jeho popelem bude stát v kolumbáriu opravdu vysoko,pomyslil si sarkasticky.
De Robinot přišel s důležitým vzkazem,ale když uviděl zarostlého a rozcuchaného Solomona,udýchaného,vedle zničených hodin,zíral na něho s pootevřenými ústy.
"Děje se něco?"Vynechal Solomon zdvořilosti a prešel okamžitě k věci.
Mladík zadrhl a když si pročistil hrdlo,spustil:"Před několika minutami se stalo neštěstí.Pana Gillese de Lefebvra smetl kočár!"
Solomon se nesnažil nikterak skrýt svoje překvapení,ačkoli, de facto,překvapen být vůbec neměl.Nemohl si však pomoci.
"Spadl pod něj?"Vyjekl.
"Ano,dle očitých svědků uklouzl a spadl pod kopyta koní.Ty ho samozřejmě pošlapali a posléze jej převálcovala ještě kola samotného kočáru,pane,"popisoval mladý de Robinot bez zábran,ani hlas se mu netřásl.
"Nešťastná náhoda?"Zajímal se Solomon.
"Vypadá to tak,pane.Tak blízko,aby jej třeba, řekněme někdo strčil,tak blízko pana Lefebvra nikdo v ten moment nestál,"odvětil mladý snaživec.
Solomon se pokusil trochu uhladit svůj rozlícený neklid a divokou vizáž a vykročil ven.Pochopil,že se musí ihned dostavit do Konventu.Mladý de Rabiot nemusel ani nic vysvětlovat.Saint Brisson si to žádá.Tečka.
Zabezpečil dům a připojil se k svižné chůzi mladého člena Konventu.
To už se pomalu ulice města nořily do tmy.Od řeky dole se zase plazily chapadla mlžných cárů,dlouhé bledé prsty smrtelného chladu.Ruchy těsné městské zástavby umlkaly,do okolí se vkrádalo nervózní hrobové mlčení.
Solomon si vzpomněl na deník.Od chvíle kdy podruhé toho dne vstal,se do něho nepodíval.Nechal jej na stole v kuchyni...trochu zadoufal,že až se vrátí,už tam nebude.
Pokud se vrátí.
Sice si nepřipadal jako zatčený,ale kdo ví,možná už zanedlouho bude.Saint Brisson nemá rád jakékoli nečekanosti jako on sám a cokoli vybočuje z tabulek a zákonů,okamžitě utne,udusí nebo rozseká na kousíčky,zahrabe deset metrů pod zem a zasype vápnem.
Tuhle horlivost sice Solomon úplně detailně nesdílel,nepříjemné pocity z podivných situací a nevysvětlitelností však také nemusel a s tímhle,tedy alespoň částečně,s všemocným zvířetem z Konventu souhlasil.Nevzpomínal si,že by kdy s něčím,co vykonal či řekl Saint Brisson, souhlasil.
Cesta k budově vrahů pod maskou politiků proběhla celkem rychle a bez zbytečných kolizí.Žádná nepředvídatelná situace se nekonala,což působilo alespoň trochu optimistickým dojmem.
Před budovou se to hemžilo parukami a černými plášti jako když rýpne do sršního hnízda.Solomonův pohled ihned upoutalo viditelně pokroucené a polámané tělo překryté pláštěm.To vše se dalo spatřit i v mdlém světle lamp.Saint Brisson stál opodál a rozhlížel se až příliš nebezpečně a všímavě.I jeho si šlo velice rychle povšimnout,ačkoli chaos a hra stínů a světel rušily celkový obraz toho místa.Solomon raději uhýbal pohledem,když se mocnipán zadíval jeho směrem.
Na místě vládl rozruch a lampy přes svoji chabou snahu napodobit denní světlo zvládaly osvětlit to nejpodstatnější z temné scenérie.Na Solomona to působilo jako pohyblivý obraz nějakého zvrhlého nebo šíleného malíře.Nebo také,jak se moderně říká,kontroverzního.
Solomon se připojil k ostatním a pomáhal s výslechy,zkoumal okolí i opodál stojící kočár s nervózně poržávajícími a přešlapujícími koňmi.Než skončili a odnesli mrtvolu Lefebvra dovnitř,kde si ji v propůjčené postraní místnosti prohlédl přivolaný soudní lékař,nad městem se zuřivě rozpršelo.Tou dobou už všeobecný halas a neklid před budovou utichl.Členové Dominia se přesunuli dovnitř,do tepla a dál hořekovali,rokovali a mlátili prázdnou slámu.
Solomon dostal za úkol dohlédnout na odvoz mrtvého do márnice.Stál mlčky pod schody budovy Konventu,choulil se do pláště a hleděl na dva zřízence,kteří nehybny kus masa nakládali do vozu.
Napadlo ho,kdy a kdo bude dohlížet na nakládání jeho mrtvoly.
Při těchto morbidních úvahách si opět a ne naposledy vzpomněl na deník doma na stole.Deník a nekonečně odbíjející hodiny,jejichž ručičky ulpěly na nesmyslném čase 17:41.
Když bylo tělo Lefebvra odvezeno,jeden ze zástupců Saint Brissona mu doporučil,aby už šel domů.V podstatě jej propustil jeho jménem,jako kdyby vykonával moc nějakého boha.
Solomon s úklonou poslechl a promočený do poslední nitě,promrzlý na kost,spěchal domů.Obaval se zase nějakých přeludů.Protentokrát ale zůstalo všechno v normálu,tedy relativním.Nic se mu nepřihodilo a nezdálo se,že by byl někým sledován.Každopádně šlo zřejmě o nejklidnější cestu domů,kterou v posledních dnech zažil.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.11.2021 11:28:13dát kritice tipF.M.R.C.

Opravdu?Díky.

03.11.2021 09:02:04dát kritice tipEvženie Brambůrková

Je to napínavé.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor