Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoztržitá
Autor
gabi tá istá
Vyberám Petru z vozíka, naučeným spôsobom ju opriem o dvere, sme ako vinník a policajt, čo ho ide prešacovať, či nemá pri sebe zbraň. Vozík nechávam v pozadí, podložím jej kolieskovú stoličku, chytím ju pod pazuchy a usadím. Doveziem ju do dielne, prisuniem k stolu. Vozík odložím do kúta, aby nezavadzal a odchádzam. Dnes sa to zvrtlo inak. V úzkej chodbičke cítim za chrbtom keramikárku. Otočím hlavu, na tácke nesie zvončeky, čerstvá hlina, pôjdu do pece.
„Nie, že to na mňa vyklopíš!“
„To by ich bola škoda,“ reaguje.
Pokračujem v rituáloch, keď Petra vzdychne: „Bože, mama!“
„Čo moja? Veď som ťa jemučko posadila,“ prihováram sa jej.
„Ale naspäť do vozíka!“
A má pravdu. Vyhodená z rytmu, stoličku nechávam v kúte a ona je znova vo vozíku.
Zábava veliká.
„Tak som vám ju prišla ukázať a zasa pôjdeme,“ vtipkujem.
„Najkratšia zmena v živote Petry,“ komentuje keramikárka.
Asistenta Marika sa iba usmieva.
Tak ešte raz. Postaviť, oprieť, podložiť stoličku...
12 názorů
Když člověk začne během nějakého stereotypu myslet na něco jiného, tak se podobný přehmat stane hned. Já jsem jednou chtěla jít "na záchod"do komory...
Petřin povzdych chápu. :-)
gabi tá istá
04. 11. 2021už aj toto zvalíme na počasie??? :) určite, Evženie, za všetko môže počasie, takto sa dohodneme :)
Evženie Brambůrková
04. 11. 2021To bude tím počasím :-)))
blacksabbath
04. 11. 2021:-))))))))))))))))))))).......roztržitá:-)))))))))))))))))
gabi tá istá
04. 11. 2021black, prvé, čo mi napadlo, že som ju nejako nešetrne uložila, ale že inde, mi nenapadlo :)
blacksabbath
04. 11. 2021„Bože, mama!“.......veľmi sa mi páči to tvoje„Čo moja?"
gabi tá istá
04. 11. 2021áno, Alegna, rada ľudí pobavím aj svojou nešikovnosťou, či roztržitosťou
hanka, Petra mi čoraz častejšie hovorí - dnes ti ide karta! samozrejme, ironicky
no neviem, či podobné chybičky nebudú čoraz častejšie, stačí málo, čo vyruší a už sme mimo zabehnutého rytmu...teda aspoň ja stále častejšie...a čo sa pritom nachodím:)
Chci verit, ze ten druhý pokus byl jiz opravdu poslední.
Pri této príhode jsem na tom byl s mimickým svalstvem podobne jako Marika.
Chci verit, ze ten druhý pokus… jé, prepác, jsem dnes nejak roztrzitý… ;-)
Super...moc rozumím, je v tom velké velké moudro. Jak neumíme být tady A TEĎ...stále se učím...