Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Příhody s naším psem Britem
datum / id07.11.2021 / 525675Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno109x
počet tipů11
v oblíbených1x
Příhody s naším psem Britem

Dlouhá chůze

Brit byl kříženec jezevčíka. Vypadal jako větší jezevčík, černý s béžovou náprsenkou a předníma nohama do ó. Kvůli těm nohám ho odmítnul lesník, který ho měl zamluveného a tak se na čas dostal k jedné hodné paní, kde žil společně s kočkami a vlčákem.

K nám přišel, když mu bylo asi půl roku. Ze začátku byl spíše nesmělý, ale velice pozorně sledoval dění okolo. A naučil se mluvit. Tedy ne pomoci slabik a slov, ale všemi ostatními způsoby ano.

Když byl malý, byla pro něj délka trasy na zahradu a zpět moc. A tak jakmile nemohl, lehl si na chodník a dál už nešel. Nebyli jsme z toho nadšení, ale ještě se vešel do tašky, tak jsme ho vždycky naložili a bylo to vyřešené.

Ačkoli jsme s ním měli takové zkušenosti, chodili jsme s ním často do lesa, a to i na dlouhé procházky. Přírodní terén byl pro něho příjemnější, taky rostl, tašku jsme s sebou nenosili a on to vždycky došel. Až jednou jsme měli strach. Byli jsem na houbách docela daleko od domova a on pobíhal za námi a vůbec neodpočíval. Příkazy „lehni a zůstaň“ bral tak, že mu chceme utéci.

Naše maminka řekla: „Dej ho na vodítko a přilehni ho, přisedni ho, ať se ani nehne, protože jinak zpátky nedojde. A co s ním potom budeme dělat?“

Brit se na ni nevěřícně díval.

Maminka řekla: „Ty už nevíš, jak to bylo loni? Ty už nevíš, jak sis loni lehl na zem a museli jsme tě nosit?“

Babička řekla za Brita: „Nerozumím, co mně říkáš. Za prvé nevím, co je to „lóni“. A za druhé, už jsem vyrostl a nejsem žádné štěně.“

Nikdo ale neměl odvahu riskovat, že to Brit neujde a slíbit, že ho ponese. Znehybněním psa jsem byla pověřena já. Sedla jsem si na jeho vodítko a donutila jsem ho ležet, vlastně pololežet, protože se neustále snažil vstávat.

Zpáteční cesta byla dlouhá, ale došel. I když – měl toho plné tlapky. :)

 

U zvěrolékaře

Všimli jsme si, že kulhá.

Maminka prohlédla tlapku. „Něco tu je, ale pro jistotu to nebudu sama vytahovat, půjdeme k veterináři.“

Vešla jsem s Britem do ordinace.

Veterinář se na nás otočil a řekl: „Á kříženeček. Ale vidím jezevčíka. Tak mi ho sem dejte, já se na to podívám!“

Vysvětlovat o co jde jsem nemusela. Kulhání si všiml hned.

„Dovolíš? Já si to prohlédnu.“

A Brit dovolil.

Vytáhl mu to během okamžiku.

Položila jsem Brita na zem a oba jsme sledovali, jestli bude jeho chůze v pořádku. On ale začal kulhat jako předtím.

„Ty aby sis nezakulhal! Tohle dělá úplně každý jezevčík! Oni si asi nemůžou pomoci.“

Brit se otočil a na jeho tváři se objevil provinilý výraz. Dál už šel normálně, bez kulhání.

„No proto!“

 

Strážce kuchyně

Brit měl svůj pelíšek v kuchyni a tuto mísnost a část obýváku, kde se jedlo, považoval za svůj prostor. Místo, které nejvíce hlídal. I když sledoval dění všude. Přístup měl do celého bytu, všechny dveře byly otevřené.

Brit byl spokojený strávník a diplomat a nikdy nezapomněl pochválit jídlo, které dostal. Pochvala znamenala, že se olíznul. Nejvíce měl ale rád maso, zejména bůček, v jehož přítomnosti poňafával nedočkavou radostí. Když se bůček pekl, stál před troubou a upřeně se na ni díval.

„Všimnou si, jak moc o maso stojím a dají mi,“ říkal si asi.

A měl pravdu.

Zastával názor, že líná huba je hotové neštěstí. Když jsme šli okolo masny nebo jiné prodejny, kde se prodávalo maso, upozorňoval na to a olizováním a nadšeným pohledem nám říkal, že je velká škoda si pro něco tak výborného nezajít.

Uměl dát najevo i nesouhlas. Třeba když jsme sušili houby, tvářil se rozpačitě jako by říkal:

„To bych rád věděl, k čemu tohle bude. Ochutnal jsem to a není to dobré.“

Na svém si trval a když naše maminka jich část donesla na kuchyňskou linku že bude vařit omáčku, sedl si před linku a tázavě a s nedůvěrou ji pozoroval.

„Co se tak díváš, bude to dobré, uvidíš. Dám ti ochutnat, aby jsi se přesvědčil.“

Ochutnal a chutnalo mu. Přišel, olíznul se a omluvně se zatvářil. Možná to bylo tím, že smetanu i mléko měl rád, ale houby to nezkazily!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.11.2021 18:13:08dát kritice tipJamardi

Zeanddrichu E., to mě těší :). Díky :)

08.11.2021 16:22:25dát kritice tipZeanddrich E.

Takový věci čtu rád :)

08.11.2021 15:32:25dát kritice tipJamardi

Evženie, váš Punťa byl úžasný. :) Děkuju :)

08.11.2021 14:15:26dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je pohlazení pro každého pejskaře a každý by hned něco přihodil. 

Náš Punťa poznal podle hodin na rohu, kdy bude večeře :-)))))

08.11.2021 06:32:53dát kritice tipJamardi

Alegno, máš pravdu, říká se to, děkuju :)

07.11.2021 22:56:01dát kritice tipAlegna

Napsáno s láskou a porozuměním, jezevčíci jsou chytří a kříženci obzvlášť

07.11.2021 19:32:06dát kritice tipJamardi

Benetko, děkuju za vyprávění o Donovi a za tip :)

Brit taky vítal dříve než se objevily klíče v zámku, ale ne o moc. Babičku prý ne tak radostně jako nás. Trochu na to žárlila. Ona ho hlídala přes den a moc si s ním nehrála, hodně pletla. Říkala, že by ho nějak zaměstnala, kdyby mohla. :)

07.11.2021 19:22:47dát kritice tipJamardi

Jano, děkuju :)

07.11.2021 19:22:13dát kritice tipJamardi

Renato, byl to fajn pes. Děkuju :)

07.11.2021 19:21:09dát kritice tipJamardi

Luboši, já mám houby ráda. : ) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

07.11.2021 19:19:281 tipů dát kritice tipJamardi

Ireno, byl to milý a pozorný pes, ráda na něho vzpomínám. Děkuju :)

07.11.2021 18:02:011 tipů dát kritice tipBenetka

Taky jsem měl křížence jezevčíka. I když já jim vždycky řikám josefčíci. Ten můj se jmenoval Don. Dostal jsem jej od kolegyně z práce ale protože jsem si neuměl představit mít pejska v 1+1 tak bydlel u rodičů. Tam měl na dvorku víc prostoru a vzduchu a slunce a deště a větru a... A moje maminka mi řikávala vždy v neděli: Věděla jsem že přijedeš na na návštěvu! Don vždy před tím než přijedeš stojí u vrat a skáče štěká vyje. Na 15 km mě vycítil že za ním jedu. Když umřel bylo Donečkovi už 15 let -newim kolik je to psích- a_ Je to už dlouho ale nikdy nezapomenu...

07.11.2021 17:03:20dát kritice tipvesuvanka

Pěkné, ráda jsem si přečetla :-))) TIP

07.11.2021 16:38:30dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Je vidět, že to byl chytrý pejsek. Možná se mu jako štěněti líbilo nechat se nosit, mám zkušenost, že psi jsou na vycházkách téměř neúnavní.

Pokud jde o příhodu u veterináře, určitě se mu líbila všeobecná pozornost. :-)

Jeho vášeň pro bůček a maso obecně taky chápu. A díky maminčině úpravě přišel na chuť i houbám. 

Takový parťák je k nezaplacení.

 

07.11.2021 16:01:18dát kritice tipKočkodan

I já jsem se po dočtení tvého dílka v duchu olíznul. Podobně jako u Brita to znamená, že mi chutnalo. (s houbama by to už bylo horší)

07.11.2021 14:44:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

S citem a nadhledem jsi to podala, Jarmilo, a hlavně naprosto přesně! Jednoho křížence jezevčíka mám teď u sebe a chová se stejně, jako ten váš... jsou velmi chytří. Díky za článek.

07.11.2021 13:25:35dát kritice tipJamardi

Čudlo, díky :)

07.11.2021 12:52:23dát kritice tipČudla

Líbí /*

07.11.2021 12:09:35dát kritice tipJamardi

Ivi, děkuju moc :)

07.11.2021 12:08:50dát kritice tipJamardi

dievča, děkuju :)

07.11.2021 12:02:341 tipů dát kritice tipblacksabbath

Jujdanečky - jéjéjé.....jasně, že umí mluvit....slyší je ten, kdo v nich umí číst....a tohle napsání je úžasné......milé, skotačivé a chutné....to si uložím.....:-)))))))))))))))))))))))))))....*/******************************************

07.11.2021 11:54:56dát kritice tipdievča z lesa

pozorovať a spoznávať svojho psíka (či iné zvieratko) je úžasný relax ... pekne napísané*

07.11.2021 11:04:44dát kritice tipJamardi

Milane, díky za čtení a tip :)

07.11.2021 10:55:03dát kritice tipMilanH

:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor