Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Příhody s naším psem Britem

07. 11. 2021
11
24
538
Autor
Jamardi

Dlouhá chůze

Brit byl kříženec jezevčíka. Vypadal jako větší jezevčík, černý s béžovou náprsenkou a předníma nohama do ó. Kvůli těm nohám ho odmítnul lesník, který ho měl zamluveného a tak se na čas dostal k jedné hodné paní, kde žil společně s kočkami a vlčákem.

K nám přišel, když mu bylo asi půl roku. Ze začátku byl spíše nesmělý, ale velice pozorně sledoval dění okolo. A naučil se mluvit. Tedy ne pomoci slabik a slov, ale všemi ostatními způsoby ano.

Když byl malý, byla pro něj délka trasy na zahradu a zpět moc. A tak jakmile nemohl, lehl si na chodník a dál už nešel. Nebyli jsme z toho nadšení, ale ještě se vešel do tašky, tak jsme ho vždycky naložili a bylo to vyřešené.

Ačkoli jsme s ním měli takové zkušenosti, chodili jsme s ním často do lesa, a to i na dlouhé procházky. Přírodní terén byl pro něho příjemnější, taky rostl, tašku jsme s sebou nenosili a on to vždycky došel. Až jednou jsme měli strach. Byli jsem na houbách docela daleko od domova a on pobíhal za námi a vůbec neodpočíval. Příkazy „lehni a zůstaň“ bral tak, že mu chceme utéci.

Naše maminka řekla: „Dej ho na vodítko a přilehni ho, přisedni ho, ať se ani nehne, protože jinak zpátky nedojde. A co s ním potom budeme dělat?“

Brit se na ni nevěřícně díval.

Maminka řekla: „Ty už nevíš, jak to bylo loni? Ty už nevíš, jak sis loni lehl na zem a museli jsme tě nosit?“

Babička řekla za Brita: „Nerozumím, co mně říkáš. Za prvé nevím, co je to „lóni“. A za druhé, už jsem vyrostl a nejsem žádné štěně.“

Nikdo ale neměl odvahu riskovat, že to Brit neujde a slíbit, že ho ponese. Znehybněním psa jsem byla pověřena já. Sedla jsem si na jeho vodítko a donutila jsem ho ležet, vlastně pololežet, protože se neustále snažil vstávat.

Zpáteční cesta byla dlouhá, ale došel. I když – měl toho plné tlapky. :)

 

U zvěrolékaře

Všimli jsme si, že kulhá.

Maminka prohlédla tlapku. „Něco tu je, ale pro jistotu to nebudu sama vytahovat, půjdeme k veterináři.“

Vešla jsem s Britem do ordinace.

Veterinář se na nás otočil a řekl: „Á kříženeček. Ale vidím jezevčíka. Tak mi ho sem dejte, já se na to podívám!“

Vysvětlovat o co jde jsem nemusela. Kulhání si všiml hned.

„Dovolíš? Já si to prohlédnu.“

A Brit dovolil.

Vytáhl mu to během okamžiku.

Položila jsem Brita na zem a oba jsme sledovali, jestli bude jeho chůze v pořádku. On ale začal kulhat jako předtím.

„Ty aby sis nezakulhal! Tohle dělá úplně každý jezevčík! Oni si asi nemůžou pomoci.“

Brit se otočil a na jeho tváři se objevil provinilý výraz. Dál už šel normálně, bez kulhání.

„No proto!“

 

Strážce kuchyně

Brit měl svůj pelíšek v kuchyni a tuto mísnost a část obýváku, kde se jedlo, považoval za svůj prostor. Místo, které nejvíce hlídal. I když sledoval dění všude. Přístup měl do celého bytu, všechny dveře byly otevřené.

Brit byl spokojený strávník a diplomat a nikdy nezapomněl pochválit jídlo, které dostal. Pochvala znamenala, že se olíznul. Nejvíce měl ale rád maso, zejména bůček, v jehož přítomnosti poňafával nedočkavou radostí. Když se bůček pekl, stál před troubou a upřeně se na ni díval.

„Všimnou si, jak moc o maso stojím a dají mi,“ říkal si asi.

A měl pravdu.

Zastával názor, že líná huba je hotové neštěstí. Když jsme šli okolo masny nebo jiné prodejny, kde se prodávalo maso, upozorňoval na to a olizováním a nadšeným pohledem nám říkal, že je velká škoda si pro něco tak výborného nezajít.

Uměl dát najevo i nesouhlas. Třeba když jsme sušili houby, tvářil se rozpačitě jako by říkal:

„To bych rád věděl, k čemu tohle bude. Ochutnal jsem to a není to dobré.“

Na svém si trval a když naše maminka jich část donesla na kuchyňskou linku že bude vařit omáčku, sedl si před linku a tázavě a s nedůvěrou ji pozoroval.

„Co se tak díváš, bude to dobré, uvidíš. Dám ti ochutnat, aby jsi se přesvědčil.“

Ochutnal a chutnalo mu. Přišel, olíznul se a omluvně se zatvářil. Možná to bylo tím, že smetanu i mléko měl rád, ale houby to nezkazily!

 


24 názorů

Jamardi
08. 11. 2021
Dát tip

Zeanddrichu E., to mě těší :). Díky :)


Takový věci čtu rád :)


Jamardi
08. 11. 2021
Dát tip

Evženie, váš Punťa byl úžasný. :) Děkuju :)


To je pohlazení pro každého pejskaře a každý by hned něco přihodil. 

Náš Punťa poznal podle hodin na rohu, kdy bude večeře :-)))))


Jamardi
08. 11. 2021
Dát tip

Alegno, máš pravdu, říká se to, děkuju :)


Alegna
07. 11. 2021
Dát tip

Napsáno s láskou a porozuměním, jezevčíci jsou chytří a kříženci obzvlášť


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Benetko, děkuju za vyprávění o Donovi a za tip :)

Brit taky vítal dříve než se objevily klíče v zámku, ale ne o moc. Babičku prý ne tak radostně jako nás. Trochu na to žárlila. Ona ho hlídala přes den a moc si s ním nehrála, hodně pletla. Říkala, že by ho nějak zaměstnala, kdyby mohla. :)


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Jano, děkuju :)


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Renato, byl to fajn pes. Děkuju :)


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Luboši, já mám houby ráda. : ) Jsem ráda, že se ti to líbilo.


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip Gora

Ireno, byl to milý a pozorný pes, ráda na něho vzpomínám. Děkuju :)


Benetka
07. 11. 2021
Dát tip Gora

Taky jsem měl křížence jezevčíka. I když já jim vždycky řikám josefčíci. Ten můj se jmenoval Don. Dostal jsem jej od kolegyně z práce ale protože jsem si neuměl představit mít pejska v 1+1 tak bydlel u rodičů. Tam měl na dvorku víc prostoru a vzduchu a slunce a deště a větru a... A moje maminka mi řikávala vždy v neděli: Věděla jsem že přijedeš na na návštěvu! Don vždy před tím než přijedeš stojí u vrat a skáče štěká vyje. Na 15 km mě vycítil že za ním jedu. Když umřel bylo Donečkovi už 15 let -newim kolik je to psích- a_ Je to už dlouho ale nikdy nezapomenu...


vesuvanka
07. 11. 2021
Dát tip

Pěkné, ráda jsem si přečetla :-))) TIP


bixley
07. 11. 2021
Dát tip

Je vidět, že to byl chytrý pejsek. Možná se mu jako štěněti líbilo nechat se nosit, mám zkušenost, že psi jsou na vycházkách téměř neúnavní.

Pokud jde o příhodu u veterináře, určitě se mu líbila všeobecná pozornost. :-)

Jeho vášeň pro bůček a maso obecně taky chápu. A díky maminčině úpravě přišel na chuť i houbám. 

Takový parťák je k nezaplacení.

 


Kočkodan
07. 11. 2021
Dát tip

I já jsem se po dočtení tvého dílka v duchu olíznul. Podobně jako u Brita to znamená, že mi chutnalo. (s houbama by to už bylo horší)


Gora
07. 11. 2021
Dát tip

S citem a nadhledem jsi to podala, Jarmilo, a hlavně naprosto přesně! Jednoho křížence jezevčíka mám teď u sebe a chová se stejně, jako ten váš... jsou velmi chytří. Díky za článek.


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Čudlo, díky :)


Čudla
07. 11. 2021
Dát tip

Líbí /*


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Ivi, děkuju moc :)


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

dievča, děkuju :)


blacksabbath
07. 11. 2021
Dát tip Gora

Jujdanečky - jéjéjé.....jasně, že umí mluvit....slyší je ten, kdo v nich umí číst....a tohle napsání je úžasné......milé, skotačivé a chutné....to si uložím.....:-)))))))))))))))))))))))))))....*/******************************************


pozorovať a spoznávať svojho psíka (či iné zvieratko) je úžasný relax ... pekne napísané*


Jamardi
07. 11. 2021
Dát tip

Milane, díky za čtení a tip :)


MilanH
07. 11. 2021
Dát tip

:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru