Nikdykde 59.

V neděli odpoledne navštívila Slávkovo  1+1  Dívka s kosou. 

Za okny byla jasně modrá obloha a na začátek listopadu i docela teplo. Měl otevřené okno a poslouchal šumění větru v korunách stromů a štěbetání vrabců. Náhle jako když utne. Ticho. Chvilku mu trvalo než si uvědomil co že je náhle jinak než doposud. Otřásl se náhlým chladem. Brrr!!! Sakra! WTF?! Vstal a zavřel okno v pokoji a šel do kuchyně postavit vodu na kafe. Než to začne v konvici bublat sleduje co dělá Míša v kleci. Míša ležel dole na hoblinách a... Vypadal jako že spinká. A... Taky že jo. Akorát že už navždy. Smrtka si toho dne nevzala Slávkův život ale život toho maličkého. A to jej spolu s Adámkem pořídil teprve před dvěma měsíci... A tak mu o tom napsal že křečík už nežije. A On mu zavolal nazpět: Tati - jak je to možné?! To víš Ádi -neznáš dne ani hodiny- dnes on a zítra já. A neb chcešli rozesmát Boha sděl mu své plány do budoucna. A tak Slávek právě ani žádné plány nemá. Na světě je stejně jenom do počtu a popravdě byl snad i mírně zklamán že jej při své návštěvě Dívka když ne ignorovala tak přehlížela zcela určitě. Druhý den večer maličkého vzal a uložil do krabičky od čaje vystlané kapesníčky a pochoval pod okny kuchyně odkud se naposled díval na sluníčko. Pohřbil jej tam kde odpočívají všichni ti Džungaráčci co byli před ním. Sašenka Filípek Johanka Jůlinka Míša Míša a... Míša. Byla už tma a tak snad nikoho nepohoršoval tím jak je divný a nehodí maličkého do odpadu ale uloží jej do Matičky Země k věčnému odpočinku... Prach jsi......

A tak už je opět a zas úplně sám.

A tak... Snad už teda teď! Konečně!! Je na řadě...