stojíc ve žlutém listí

Představte si, že je listopad, což taky je, a vy stojíte uprostřed téměř uspaného hvozdu. Vdechněte ten vlhký a chladivý vzduch do vašich plic. Podívejte se nejprve okolo sebe, vidíte mechem obrostlé a s kůrou popraskané stromy všech druhů, a to ani pořádně neznáte jejich názvy. Podíváte se pod sebe, nevidíte tu stejnou, nezajímavou, všemi směry obecnou hlinitou zem, ale žluté spadalé listí. Říkáte si, že je to taková krása. Taková krása pohlédnout na to listí. 

Ano, to byla krása, teď se na to listí podíváte znovu, a už to není ten stejný zážitek jako předtím, to žluté listí jste přeci jen už viděli. Tak tam vlastně stojíte, žluté listí pod vámi, a představujete si, jaké to bylo, když jste to žluté listí viděli poprvé. Stejně jako vše, co v životě uděláte, vše se dá přirovnat k alegorii žlutého listí. 

To je ta jediná garance, jediný popsatelný fragment reality. To je život.

- makaber