Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOna
Autor
Lady de Winter
Probudila jsem se
bylo pět hodin ráno
bylo mi tehdy skoro devět let.
Na parapetu něco šramotilo
vítr tam listoval stránkami luxusního dámského časopisu.
Otevřela jsem okno – a tam Ona
nalíčená jako filmová hvězda
ve světle lampy na ulici
A já jsem ji pozvala dál
A ona se usmívá
Pohrává si s mým zrakem, panenky vypadají jako lidé, studené skály jako pohárky se šampaňským
Nemluví, vždycky se jenom usmívá,
Je krásná
Od té doby každý den tančí v šatech z křídového papíru polonahá nad šálkem mé ranní kávy
Připomíná mi, jak trapně marním svůj život bez líčidel
Je to jenom loutka
A on! Měl kudrnaté vlasy a v nich sněhové vločky
a já jsem ho nikdy ani nezkusila nikam pozvat
takové věci přeci dělá jenom Ona
Třeba, zítra, třeba jednou
až budu taky Ona.
Bylo mi tehdy skoro patnáct let.
Ale pak jsem zase na chvíli svobodná.
Vznáším se a letím
nemyslím na ni
jenom když jdu loukou
Říkám si – taky bych mohla vypadat prostě úplně normálně
ale pak se mi to zase připomene.
Je 21:30. Pečlivě se připravuji do postele. Matka říkala, že žena má vypadat za každých okolností dokonale
plnit sny fajnšmekrů
Ale přece jsou chvíle, kdy je – ticho.
Jsem to zase na chvíli já?
Bylo mi tehdy osmadvacet let
a byla tam zas. Ona.
Dívala se na mě vepsaná do tvářičky mé prvorozené dcery
a já dostala strach, že odejde a zmizí.
Už mizí?
Je pryč?
Jenže pak vytáhnu zátku z vany – a tam – Ona.
Ona, nejefektivnější krém proti vráskám na českém trhu
Ona, your partner in beauty
Čtyřicet let s ní bloudím ruku v ruce pouští
jen písek, nebe, nevinné minimalistické šaty a korektivní estetická dermatologie
žena po čtyřicítce už by měla mít vlastní styl oblékání
znám ji tak dlouho
Ale přece jsou chvíle, kdy jsem sama.
Jenom když jdu loukou
nade mnou visí obrovská mračna
vidím jenom
šelest trávy
kapky na kůži
vítr
To jsou chvíle, kdy myslím, že nad ní zvítězím.
Ale žiji v reálném světě a myslím, že na vítězství už jsou jiní adepti
pak se to zase všechno vrátí
a mně je najednou zase patnáct let.
Dnes v noci se mi o ní zdálo.
Odhodila jsem ji do trávy a vzlétla
probudila jsem se, bylo pět hodin ráno a já byla –
– ne –
já byla kráva
blbá
Ale přece někdy, na chvíli
Jenom když jdu loukou
nade mnou obrovská mračna –
11 názorů
Lady de Winter
17. 12. 2021Střední věk má svoje výhody, třeba to, že člověk začne být líp schopen kašlat na parazitické archetypy požírající mladé ženy. Ale úplně se jí asi nezbavím nikdy. Bohužel.
Ona je pěkná prcha, doufám, že se ti daří se jí střepat co nejčastěji.
Dobře napsané ..
Morticia Adams
15. 11. 2021No...vkastně ano, někdy...
Lady de Winter
15. 11. 2021Děkuju :)
Přesně!
nebojme se být prostě sami sebou, říkám to už dávno, každý hraje svou malou roličku, jak se tvářit jako úplně někdo jiný
Lady de Winter
15. 11. 2021Jo, je to velmi ženská báseň, to máš pravdu. :)
hm, tahle báseň mi přijde příliš "ženská" na to, abych ji jako chlap pochopil: ale pokud to chápu správně, jde o někoho, kdo je pro tebe vzorem a komu se chceš vyrovnat?