Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ona

15. 11. 2021
9
11
411

 

Probudila jsem se

bylo pět hodin ráno

bylo mi tehdy skoro devět let.

Na parapetu něco šramotilo

vítr tam listoval stránkami luxusního dámského časopisu.

 

Otevřela jsem okno – a tam Ona

nalíčená jako filmová hvězda

ve světle lampy na ulici

A já jsem ji pozvala dál

 

A ona se usmívá

Pohrává si s mým zrakem, panenky vypadají jako lidé, studené skály jako pohárky se šampaňským

Nemluví, vždycky se jenom usmívá,

Je krásná

 

Od té doby každý den tančí v šatech z křídového papíru polonahá nad šálkem mé ranní kávy

Připomíná mi, jak trapně marním svůj život bez líčidel

Je to jenom loutka

 

A on! Měl kudrnaté vlasy a v nich sněhové vločky

a já jsem ho nikdy ani nezkusila nikam pozvat

takové věci přeci dělá jenom Ona

 

Třeba, zítra, třeba jednou

až budu taky Ona.

Bylo mi tehdy skoro patnáct let.

 

Ale pak jsem zase na chvíli svobodná.

Vznáším se a letím

nemyslím na ni

jenom když jdu loukou

 

Říkám si – taky bych mohla vypadat prostě úplně normálně

ale pak se mi to zase připomene.

Je 21:30. Pečlivě se připravuji do postele. Matka říkala, že žena má vypadat za každých okolností dokonale

plnit sny fajnšmekrů

 

Ale přece jsou chvíle, kdy je – ticho.

Jsem to zase na chvíli já?

Bylo mi tehdy osmadvacet let

a byla tam zas. Ona.

Dívala se na mě vepsaná do tvářičky mé prvorozené dcery

a já dostala strach, že odejde a zmizí.

Už mizí?

Je pryč?

 

Jenže pak vytáhnu zátku z vany – a tam – Ona.

Ona, nejefektivnější krém proti vráskám na českém trhu

Ona, your partner in beauty

 

Čtyřicet let s ní bloudím ruku v ruce pouští

jen písek, nebe, nevinné minimalistické šaty a korektivní estetická dermatologie

žena po čtyřicítce už by měla mít vlastní styl oblékání

znám ji tak dlouho

 

Ale přece jsou chvíle, kdy jsem sama.

Jenom když jdu loukou

nade mnou visí obrovská mračna

vidím jenom 

šelest trávy

kapky na kůži

vítr

 

To jsou chvíle, kdy myslím, že nad ní zvítězím.

Ale žiji v reálném světě a myslím, že na vítězství už jsou jiní adepti

pak se to zase všechno vrátí

a mně je najednou zase patnáct let.

 

Dnes v noci se mi o ní zdálo.

Odhodila jsem ji do trávy a vzlétla

probudila jsem se, bylo pět hodin ráno a já byla –

– ne –

já byla kráva

blbá

 

Ale přece někdy, na chvíli

Jenom když jdu loukou

nade mnou obrovská mračna –


11 názorů

Střední věk má svoje výhody, třeba to, že člověk začne být líp schopen kašlat na parazitické archetypy požírající mladé ženy. Ale úplně se jí asi nezbavím nikdy. Bohužel.


Dagmaram
17. 12. 2021
Dát tip Lady de Winter

Ona je pěkná prcha, doufám, že se ti daří se jí střepat co nejčastěji. 

Dobře napsané ..


annnie
10. 12. 2021
Dát tip

Uf... Tip a.


No...vkastně ano, někdy...


Děkuju :)


lencza
15. 11. 2021
Dát tip

Ty jo, perfektní, má to spád a je to tak... reálné? :)


Lady de Winter
15. 11. 2021
Dát tip Aru

Přesně!


Aru
15. 11. 2021
Dát tip Lady de Winter

nebojme se být prostě sami sebou, říkám to už dávno, každý hraje svou malou roličku, jak se tvářit jako úplně někdo jiný


Aru
15. 11. 2021
Dát tip

konec je výbornej :))


Jo, je to velmi ženská báseň, to máš pravdu. :)


Danny
15. 11. 2021
Dát tip

hm, tahle báseň mi přijde příliš "ženská" na to, abych ji jako chlap pochopil: ale pokud to chápu správně, jde o někoho, kdo je pro tebe vzorem a komu se chceš vyrovnat?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru