Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Smlouva V.

15. 11. 2021
7
16
345
Autor
Andreina

Tak jsme na konci a čas dovolí stihnout ještě jednu povídku, takže se ještě neloučím.

Smlouva

(listopad 2002)

V.

 

„Počkej, tohle je trochu mimo realitu,“ zamračil se kapitán.

„Já ji poslední dny sleduju a dospěl jsem k názoru, že to možný je. Proč svěříš mezi mělčinami nebo útesy kormidlo Plešounovi? Má zkušenosti. Při pohledu na hladinu odhadne, co je pod ní. Stejně jako ty poznáš, že přijde bouřka, i když je obloha bez mráčku. Já většinou taky odhadnu místo, kde je dobrý jít pod vodu. To jsou zkušenosti, ale koukni na Čočku. Jeho předchůdce točil všechno a potom jsme trávili hodiny vystřihováním blbostí. Kolik toho vyhodíme teď? Čočka má cit, kterej mu napoví, co točit a co ne. No a holka má takovej cit pro všechno, co plave pod vodou. Zřejmě to funguje i obráceně. Koukal jsem, jak si hrála s perutýnem a on ty svoje ostny ani nezved.“

„Vypadá to, že ses do holky zamiloval,“ ušklíbl se šéf.

„Neblbni,“ zamračil se Ichtyl, „ale po Madagaskaru vypadne Hop. Skončí mu smlouva a už se nevrátí.“

„Ty jako myslíš, že ta holka …? Vždyť víme jen to, co nám řekli na správě parku. Devatenáct, pochází ze střední Evropy a vypáčit z ní slovo je problém.“

„Jo, a za tři měsíce zná útes líp než ti, co ho maj ve správě. Myslím, že zkusit bysme to měli.“

„Dobře, ale s vedením firmy promluvíš ty. Nejsou tak štědrý, aby bez pořádnejch argumentů jen tak někoho platili.“

„No,“ usmál se Ichtyl, „v tom by neměl bejt problém. Můžem jí nabídnout míň než Hopovi. Myslím, že pro ni je potápění důležitější než peníze. Šéfe, mám nos na lidi a ta holka se nám vyplatí, věř mi.“

 

Bylo něco po deváté večer, když šéf s Ichtylem zaklepali na dveře chaty. Po výzvě Dále se trochu odrolil kámen obav. Musela je oknem vidět, ale nebyli si jistí, jak zareaguje.

„Dobrý večer,“ pozdravil šéf dívku ležící s knihou na posteli.

„Dobrej,“ odpověděla na půl pusy.

„Slečno, chci se omluvit,“ začal Ichtyl, „nejsem zvyklej měnit plán za pochodu a pořádně jste mě vyděsila. Proto jsem na vás vyjel.“

Pokrčila rameny a vypadalo to, že se bude dál věnovat knížce.

„Vrátíte se ještě na těch pár dnů k našemu výzkumu?“ zeptal se šéf po chvíli trapného ticha.

„Ne!“ zavrtěla hlavou. „Ten pán, co mu říkáte Hop, to řek jasně. Nehodím se k vám, nejsem týmovej hráč.“

„Děvenko, každej z nás by moh bejt vaším otcem, tak snad můžete vylízt z postele a chovat se slušně,“ vybouchl kapitán.

„Já vás sem nezvala,“ odsekla.

Muži vystřelili ze dveří.

Doběhla je na poloviční cestě k pláži: „Počkejte, nechtěla jsem vás urazit, mám problémy v komunikaci s lidma. Prosím, nezlobte se, ráda s váma budu dál dělat.“

To byla voda na Ichtylův mlýn: „Řekla jste, že nejste týmovej hráč, ale naše práce je týmová. Můžou na tom záležet životy.“

„Budu se snažit, vážně,“ tvářila se jako dítě chycené při lumpárně.

„Mám podmínku,“ využil situace šéf, „odpovíte mi na otázky. Chci vědět, s kým spolupracujem.“

Byla to podpásovka srovnatelná s vydíráním a bylo to všem jasné. Chvíli vyděšeně přeskakovala pohledem z jednoho na druhého, než zašeptala: „Máte čas na kafe?“

Vrátili se do chaty, kde u kouřících šálků nastal podrobný výslech. Co nejstručněji, ale poctivě odpověděla na všechny položené otázky. Z lecčehos sice moudří nebyli, ale na to hlavní odpověď znali. Dívka doma nemá závazky, které by ji nutily k návratu. O zájmu o její služby se zatím nezmínili.

„Tak jak?“ vítal je Čočka, netrpělivě přecházející po palubě.

„Od zítřka zase dělá s náma,“ informoval ho krátce šéf.

 

Poslední den, kdy měla posádka Mary povolení k pobytu na útesu, skončili v poledne a šéf pozval dívku k soukromému rozhovoru.

„Když pominu nepříjemnost po natáčení s úhoři, jak se vám líbila naše práce?“ začal rozmluvu.

„Moc.“

„Kdybych vám nabídl místo v posádce…?“ schválně větu nedokončil a nechal dívce čas, aby informaci vstřebala.

Chvíli na něho nevěřícně zírala, než vyhrkla: „Cože?“

„Pokud máte zájem, můžete příští tejden odplout s náma.“

„Kam?“ vydechla.

„Do Darwinu točit mořský krokodýly a dál k Madagaskaru. Útesy kolem jižního pobřeží umíraj a dokumentujem, jak rychle. Na přelomu roku zamíříme k jihu Afriky. Léto strávíme u Kapskýho Města filmováním tuleňů a žraloků bílých. Potom pokračujem podél západního pobřeží do Marseille, kde máme domovskej přístav. Po nezbytných opravách lodi, vyrážíme ve druhý půlce července do Indickýho a Tichýho oceánu.“

Dívce zalily oči slzy, když plačtivě sdělovala: „Já, já bych hrozně ráda, ale nemůžu. Na Vánoce musím domů. Slíbila jsem to.“

Šéf se usmál: „Kdy chcete odletět a na jak dlouho?“

„Kolem patnáctýho prosince a doma bych ráda zůstala do Tří králů,“ slova prokládala vzlykáním.

Kapitán se otočil k torzu kreslícího prkna na stojanu ukotveného k podlaze a studoval na něm připevněnou mapu. Něco chvíli počítal a pak kývl: „Mezi desátým a patnáctým prosincem skončíme na Mauriciu, odkud můžete odletět domů, a kolem půlky ledna za námi přiletíte do Kapskýho Města. Souhlasíte?“

„Ano,“ vyhrkla rychle, aby si vše ještě nerozmyslel.

Sáhl do šuplete stolu, odkud vytáhl jakýsi formulář, který podal dívce s vysvětlením: „To je smlouva, která se podepisuje vždy na rok od prvního července do konce června dalšího roku. Pokud budete souhlasit, tak to podepište a vítejte na palubě.“

Dívka chvíli nešťastně koukala na lejstro. Samá komplikace, pomyslela si a podala vysvětlení: „Když já francouzsky neumím.“

Šéf navrhl: „Tak si to v Lockhartu nechte přeložit do angličtiny.“

„Nešlo by to jinak? Vezmu smlouvu domů a sestra mi ji přeloží. Platila by až od ledna. Do tý dobu budu dělat za stravu a kajutu.“

„To je poctivej návrh. Ruku na to …“

Ještě si stačili podat ruce, když je vyrušilo zaklepání a do kajuty strčil hlavu Čočka: „Šéfe, chlapi maj hlad a melou něco o stávce, pokud jim hned nenaservíruju oběd.“

„Tak jim vyřiď, že u mě se stávka rovná vzpouře a na tu měli naši předkové dobrej recept. Protažení pod kýlem. Pojď děvče,“ objal dívku kolem ramen, „chci vidět vyvalený obličeje, až tě představím jako novýho člena posádky.“

 

Na lodi se dodržovalo pravidlo, že nikdo nezačne jíst dřív než kapitán. Muži v jídelně pokřikovali na Čočku slova, které nepatří do slušné společnosti, ale po příchodu kapitána s dívkou zmlkli.

„Tak vy chcete jíst? Můžete, ale nejdřív sežvejkáte tohle sousto,“ šéf postrčil dívku před sebe a pokračoval, „představuju vám novýho člena posádky. Slečnu …“

Veškerá snaha o oficiální představení dívky zanikla v hurónském smíchu Zrzouna. Smál se tak, že jméno nikdo nezaslechl. Smál se, když vstal a přistoupil k dívce, kterou popadl v pase rukama velikosti lopat. Smál se, když ji bez sebemenší námahy postavil na stůl. A smál by se asi dál, kdyby necítil potřebu něco důležitého sdělit.

„Novej člen posádky?“ opět se rozesmál. „Tohle je novej člen posádky? Takovej prcek. Šéfe, měl bys nařídit Pumpičkovi, aby připravil speciální opasek se závažím. Vždyť ji zfoukne z paluby první závan větru. To není ani ženská, takovej prcek je to.“

Chtěl předvést, jak sfoukne vítr dívku z paluby. Nadechl se, naklonil vpřed a foukl. Dívka překvapená jeho jednáním se zprvu jen mračila. Když však při předklonu přiblížil hlavu na dosah její ruky, dostal dvoumetrový kolohnát takovou facku, až mu hlava poskočila.

„To máš za to, Z R Z O U N E !!!“ okomentovala exekuci.

„Jsi hvězda Prcku,“ vykřikl Čočka, „vítej na palubě.“

Popadl dívku do náruče, postavil ji na zem a přidal pusu. Jídelnou opět zazněl smích. Tentokrát se smáli při pohledu na Zrzouna s tváří červenější, než byla barva jeho vlasů. A dívka? V té chvíli pochopila, že má druhou rodinu. A k tomu ještě něco. Nové jméno, které bude mnoho dalších let slýchat vždy po většinu roku.

 

- konec -


16 názorů

Andreina
17. 11. 2021
Dát tip

Aru, díky.


Aru
17. 11. 2021
Dát tip

někdo žije, někdo sní ;)

pokud se najde někdo, koho zaujme tvoje psaní, pak na tom s psaním nejsi vůbec špatně :))


Andreina
17. 11. 2021
Dát tip Aru

Aru, děkuji za ocenění, i když sama o svém psaní velké mínění nemám. Jen skládám do vět slovíčka ve snaze, aby to všechno dávalo nějaký smysl, trochu poučení o tvorech, co nejsou pro suchozemce běžní a snad, aby celek i trochu pobavil. O mých nevalných spisovatelských kvalitách svědčí i to, že si nedokáži moc vymýšlet. S mou fantazií je to špatné, asi na štěstí, protože potápěč s bujnou fantazií by toho moc nenapotápěl při přdstavě, co ho může pod hladinou potkat. Tak stavím příběhy na zápiscích v deníku, který si vedu podrobně v počítadle celých devatenáct let. Všechny mají reálný základ i osoby a místa. Jen dialogy domýšlím podle okolností. A snažím se vše popisovat s nadhledem a i vážné věci s trochou humoru. Tak to je s mým psaním.


Aru
17. 11. 2021
Dát tip

píšeš hodně čtivě, nejde ani tak o čem se píše, ale jak se to podá a to ty umiš a konec byl veselej v tom nejpozitivnějším smyslu, pro mě tedy ;)


Andreina
17. 11. 2021
Dát tip

Goro, na tom jsem založila její trochu tajemnou postavu. Nikde ani v dalších povídkách vlastní jméno nikdy nepadne, i když potom již nebude vhodné ji nazývat dívkou, ale mladou ženou. Prcek proto, že všichni v posádce mají svou přezdívku, ale jejich skutečná jména občas padnou. Tak se svěřím, že absence jména mi občas pěkně zkomplikovalo psaní. 

 

Za opravu díky, kned se té čárky zvavím.


Gora
17. 11. 2021
Dát tip

Zrovna jsem uvažovala, zda by nebylo dobré dívku pojmenovat - a vida, Prcek!

 

až tě představím, jako novýho člena  - čárka tam nemá být


Andreina
16. 11. 2021
Dát tip

Květoni, plakat netřeba, přijdou mnohem horší věci, než nástup do služby k mořským bláznům. No, je fakt mezi ně nejen zapadla, ale často je uváděla k úžasu (někdy i k zoufalství zvlášť v případě kapitána) svými dost neotřelými nápady. Uvidíš jestli u čtení vydržíš. Ještě stíhám vložit jednu kratší povídku, než opustíme civilizované končiny s přístupem na net. 


Andreina
16. 11. 2021
Dát tip

Revírníku, tak to všechno začalo. Krásných, ale často i bolavých devatenáct let.


Skoro mi slza ukápla. Další dobrodružství budou, doufám, následovat.


revírník
16. 11. 2021
Dát tip

Krásné zakončení, takové se mi líbí.


Andreina
15. 11. 2021
Dát tip

Aničko, to ještě bylo dobře. Jen tu tam nějaká jizva na těle a duše moc nepoškrábaná. 


Andreina
15. 11. 2021
Dát tip

Ivi, díky.


8hanka
15. 11. 2021
Dát tip

Andrejka, to je také príjemné spomínanie...a som rada, že Ivka tiež našla v Tvojich príbehoch zaľúbenie, stoja za to


1. budu se těšit na další povídky....páč mě to moc baví

2. to je přeci jasné....oslovují mě tady tak skoro všici:-)))))))))


Andreina
15. 11. 2021
Dát tip cvrcka

Blacksabbath, děkuji za přečtení povídky a pokud bude zájem čtenářů, povídek o Prckovi mám připravených hodně. Chtěla bych je vkládat postupně a dodržovat časový sled. Proto v záhlaví vždy uvádím datum. Zítra začnu s další o poněkud tvrdohlavém krokoušovi. 

Také bych Tě chtěla požádat, jestli bych nemohla místo nicku blacksabbath používat oslovení Ivi, co máš na profilu. 


panejo......von je konec....chjo......nádherné vyprávění úplně z jiného světa......v koutku věřím, že ještě někdy něco ....co?????.....děkuju, že jsem mohla být na chvilku s tebou!......*/********************************************************


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru