Jsem záblesk světla v rokli bezedné

na okamžik cestu vzhůru zříš.

Prohraje ten, kdo se ohlédne

jsem tvého světa ocelová mříž.

Jsem vteřina, jež obrátí vše naruby

když jiskra v očích promění se v jed.

Jsem ta, co drží jazyk za zuby

a na dlani má místo srdce led.

Jsem tiché noční úpění

peřinu si v slzách máčím

já dýchala jsem v domnění

že na to ještě sama stačím.

Jsem ubrečená vdova zahalená v černé

jsem na náhrobku nápis "Mojí lásce věrné".