(S)PROSTOPÁŠNÁ

Tremissis zlatavý,
schovej do záňadří,
pod jazyk Cháronům
víc nedávej cizí vzpomínku.

Raději chovej na prsou
ten dar prodejné lásky,
tam v zapovězené zahradě,
kde hřál se kdysi had.

Teď zůstáváš sama v modrém lese,
zbyl jen hlad...a zuřivost
po životě bez ctnosti,
promítáš si na zeď obrázky prvních bolestí.

Než narostla ti křídla,
bývala jsi malá kráska,
pila jsi z misky pokušení,
teď nosíš cejch pod liščí kůží.

Rozemelem to omamné koření,
v zdrátovaném mortariu,
pojď,upečeme spolu
další bědy,nový hřích...
(...nešlukuj tak rychle...je to silné...)

Venku je noc,jdeš?