studánka

I ta mrtvá srna do lesa patří. Se smrtí je třeba počítat. Když nějaký Pražák napíše, že Šumavu sežral kůrovec, vždy si vzpomenu na Josefa Váchala a jeho Šumavu umírající a romantickou... To už jsem asi hodně odbočil. Člověk očekává a je ve svém očekávání zklamán, i když mě by zrovna mrtvá srna nevyrušila. Spíše dav turistů, kteří neváhají se koupat v některém šumavském ledovcovém jezeru. Nebo ti magoři na motorkách, čtyřkolkách apod. Tip.

nezměnila bych ani slovo:) - za mě skvělá

Tady by se také nabízelo, že poslední verš ...neutéct... je doslovováním, ale já ho čtu, nebo je možné číst - jako totálně rezignovat, jako že stejně není místo, kam utéct.

Pro mne z těch, co jsem od tebe četl, nejhezčí. Asi proto, že je snadno čitelná a přitom emotivně vyvážena několika otázkami, které ji rozprostírají daleko za hranici lesa. Její vygradování - věčný proč - zahodit mapy - neutéct jsou mezníky, kdy si je nakonec čtenář sám nucen odpovědět, neříkáš to za něj, ale přitom se hlásíš k tomu, co si přeješ navzdory.

na mě působí kompaktně, neklid, divokost lesa, divokost v člověku, díky

(avi, pardon)

theo, dík

jaký slovo bys tam dosadila?

(jedna z mých alternativ byla - "spát")

fusko, děkuji i tobě. mně to moc smířlivý zatím nepřijde - ale třeba se k tomu časem propíšu.

Zvrat uprostřed je parádní. Mne právě ta ladnost ze začátku textu docela překvapila, ale pak přišel ten kontrast a už jsi to byla ty!

Jen ten konec je takový... nevím no. Prostě to mělo dost slušně našlápnuto a konec mne minul. Konkrétně poslední slovo. Ale na tip každopádně! 

dík všem

safiáne, dík za čas a komentář, beru, ta ladnost v mých textech prostě chybí - a je to pravděpodobně i jakejsi limit, přes kterej se nedostanu - ale asi ani nechci. ale s těmi větvemi jsi mě docela potěšil... vnímám to tak, že čtení v tobě nevyvolalo nic moc příjemnýho, jak ses tak musel těmi větvemi prodírat... kdysi mi jeden čtenář napsal, že číst moje texty je jako přežvykovat list pily, to bylo taky fajn.

a teď mě dokonce napadlo (na základě tvé připomínky s větvemi) text graficky trochu upravit, zarovnat atd. - a voila, máme tu siluetu listnatýho stromu i s trčícími haluzemi.

Námět zajímavý. Výsledek je ale spíše náčrtem, než básní. Slova se nekloubí. Všude trčí nějaká větev.

Cítím se na noc taková příjemně otrávená.

celý se to překvapivě postupně mění, dle mého dost originální báseň, dávám tip