Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dívka a moře - Potíže s krokodýlem IV.

19. 11. 2021
5
21
476
Autor
Andreina

Tak jsme na konci povídky. Děkuji všem, kteří vydrželi číst až do samého závěru. Pro zájemce ještě zítra vložím mini a potom se na nějakou dobu zase odmlčím.

Potíže s krokodýlem

(prosinec 2002)

IV.

 

„Už je tu skoro hodinu,“ ozvalo se nad překvapeným Pumpičkou.

„Prcku, co tu děláš?“ vzhlédl na lávku dekompresní komory, kde trůnila na zkřížených nohách dívka.

„Snažím se ho ukecat, aby zmizel, než se probudíte, ale tváří se, že mi nerozumí,“ vysvětlila svou přítomnost.

„Tak nevyváděj žádný blbosti, jdu to nahlásit šéfovi. Nebo radši pojď se mnou,“ rozhodl.

„Proč?“

„Protože jsi zase schopná něco vyvíst. Mazej dolů!“

Cestou za šéfem přemýšlela o svém postavení v posádce. Čočka a Zrzoun ji brali jako kamarádku, zbytek spíš jako dceru. Poučovali, ale i učili a snažili se jí život na palubě ulehčit. Když kývla na nabídku ke spolupráci neuvažovala o faktu, že bude jediná žena na palubě. Možná to způsobila její zdánlivá křehkost, možná vědomí, jaké důsledky by pokus o avantýru mohl mít ve skupině, kde mnohdy závisí život na vzájemné důvěře.

Pumpička zaklepal na dveře šéfovi kajuty, ale bez odezvy. Teprve po třetím rázném zabušení je ospalý hlas pozval dál.

„Co je? Spadla nám na palubu kometa, že děláš takovej kravál?“ mžoural na příchozí z postele šéf.

„Něco horšího,“ sdělil Pumpička, „máme návštěvu.“

„Ať počká,“ kapitán vypadal, že se opět chystá odejít do říše snů.

„Krokodýl,“ doplnil předchozí informaci technik.

„Zamkni Prcka do kajuty, ať nic nevyvede… Cože???“ šéf vystřelil z lůžka, když konečně zpráva pronikla mlhou rozespalosti.

„Jo, rozvaluje se na zadní palubě a tváří se, že se mu tam líbí.“

 

O deset minut později opět hřadovala posádka na dekompresní komoře a zírali na plaza, jak spokojeně spí o dva metry níž.

„Co s ním?“ zajímalo Plešouna. „Tady zůstat nemůže. Čekat, až ho to přestane bavit taky nejde. Zejtra zvednem kotvy a na otevřeným oceánu musíme plošinou zavřít, jinak vlny zaplaví palubu.“

„Musí pryč,“ kývl souhlasně šéf, „Ichtyle, tohle je tvoje parketa. Zapni svůj vědátorskej mozek a vymysli, jak ho vystrnadíme.“

„Já …“ ozvala se nesměle dívka, ale dál se nedostala.

„Sklapni. Prcku, tvoje nápady jsou sice účinný, ale mě z nich běhá mráz po zádech. Zkusíš něco a skončíš pod zámkem,“ vyjel kapitán.

„Kdysi jsem se zúčastnil odchytu kajmana na Floridě. Bylo nás pět, kajman poloviční, než je tenhle krokodýl a pěkně s náma mával. Nejsme lovci, ale filmaři. Nemáme zkušenosti, “ rozumoval Ichtyl.

„Ale jsou tu jiní, který je maj. Je to australskej krokodýl, tak ať se Australani o krajana postaraj. Zavolám do Kakadu, aby si ho přijeli odchytit,“ rozhodl šéf a vstal.

„Co s ním udělaj?“ nesměle se zeptala dívka.

„Chytěj ho a převezou do některýho z útulků,“ vysvětlil Ichtyl.

„Cože? Do zoologický?“ vyděsila se.

„Ne, Prcku. To není žádná zoologická zahrada, ale park, kde maj dobrý podmínky pro život.“

„Jo, za plotem. Jenže patří sem,“ ukázala na moře, „tady je doma.“

„Prcku nediskutuj!“ okřikl ji šéf. „Uvědom si, že tady ho jednou může někdo zastřelit, tam bude v bezpečí.“

„Za plotem! Jak by bylo tobě, kdyby tě zavřeli a zdůvodnili to, že prožiješ dlouhej život? Jak by se ti to líbilo? Teď lituju, že jsem vůbec kdy na tuhle loď vlezla. S tím nechci mít nic společnýho!!!“ na konci neobvykle dlouhého projevu vyskočila a zmizela do útrob lodi.

Ticho, po chvíli přerušil Čočka: „Má svým způsobem pravdu. Nejsme tu proto, abysme pomáhali dodávat krokodýly za mříže.“

„Ještě se jí zastávej,“ utrhl se na něj Hop, „šéf má pravdu.“

„Mě se představa, že ho nacpou do bedny, taky zrovna nelíbí. Je to svobodnej tvor, a takovej by měl zůstat,“ přidal se k Čočkovi Ichtyl.

„Tak víte co, vy chytráci? Abyste neřekli, že nemám pochopení, máte do večeře čas dostat tu potvoru z lodi. Když potom ještě bude na palubě, volám Kakadu,“ rozhodl kapitán a odkráčel na můstek.

„Kdyby si kdokoliv z nás dovolil, co ta holka, stojíme s lodním pytlem na břehu,“ mračil se Hop, „dobře, že po Madagaskaru končím, protože si přestávám bejt jistej, kdo tu velí.“

„Jdem do jídelny a něco vymyslíme,“ rozhodl Ichtyl.

 

Když se vrátili s plánem, jak dostat krokodýla z paluby, nebyl tam. Pouze na vršku schodů k plošině seděla dívka, rozkládala rukama a něco hlasitě vykládala pro posádku neznámou řečí. Když se opatrně přiblížili, uviděli na plošině krokodýla, jak na napjatých předních nohách zřejmě sleduje, co dívka vypráví. Prozradil je stín, který slunce vykreslilo na schodech. Ohlédla se a zmlkla.

„Pumpičko, pusť ho dolů,“ nařídil Ichtyl.

Technik otevřel dvířka v pažení, kde se skrývalo ovládání plošiny. Kromě toho, že šla sklopit, bylo možno s ní pohybovat nahoru a dolů. Pumpička pohnul pákou a plošina se ponořila pod hladinu. Krokodýl sklouzl do hloubky a nadobro jim zmizel z očí.

„Jak se tam octl?“ zajímalo Zrzouna.

„Jednoduše,“ pokrčila rameny, „otevřela jsem mříž u uličky a pomalu přešla na plošinu. Nezaútočil, ale šel za mnou. No, a pak jsem se vrátila na vršek schodů.“

„Co kdyby po tobě vyjel?“ zavrtěl nevěřícně hlavou Čočka.

„Skočila bych přes palubu.“

„A cos mu to tu vykládala?“

„Že se nemusí bát, že ho nezavřou a nikdy se nesmí nechat chytit.“

„Si cvok, víš o tom? Copak si vážně myslíš, že ti rozumí? Vždyť ani neslyší v našem slova smyslu, ale jen je schopnej určit směr, odkud zvuk přichází,“ vyslovil Ichtyl nahlas, co si v té chvíli mysleli všichni.

Místo odpovědi se přiblížila k pažení, na němž seděl ptáček, který zabrousil nad moře. Položila ruku na zábradlí a posouvala ji k němu. Celou dobu cosi šeptala. Místo, aby jako každý pořádný opeřenec uletěl, udělal něco neuvěřitelného. Když se dívčin prst dotkl nožičky poposkočil a usedl na hřbet ruky. S vítězoslavným úsměvem přejela pohledem kolegy, a i s ptáčkem odkráčela na příď.

 

- konec -


21 názorů

Andreina
21. 11. 2021
Dát tip

Aru, pravdu díš.


Aru
21. 11. 2021
Dát tip

naprostý souhlas, zavřeli jsme se ve městech a ztratili kontakt s přírodou, bývaly tu posvátné háje, které přicházející církev v ranném středověku vykácela, druidi nevěřili kamenným chrámům, ale chodili právě to těchto posvátných hájů


Andreina
21. 11. 2021
Dát tip Aru

Aru, zmínil si velikou a zároveň smutnou pravdu. Lidé zapomněli. Zapomněli odkud vyšli, a čím byli kdysi. Samozřejmě velký vliv na to měla manipulace církví, které potlačovaly vše přírodní a vyzvedly člověka nad vše živé. Vzaly duši stromům i zvířatům. A za to všechno dnes platíme neúctou k životnímu prostředí.


Aru
20. 11. 2021
Dát tip

1000 let, nebo jak dlouho se tady tvrdilo, že všichni co mají k přírodě blízko jsou posedlí démony, to prostě z lidí jen tak nevymizí, tak jako v Jižní Americe na místě původních chrámů katolíci postavili kostely, tak tohle se stalo přesně i tady v Evropě, u každýho starýho kostela si můžeš být na 100% jistá, že to bylo nějaké důležité místo pro naše předky, pak se tam vymyslela nějaká křesťanská báchorka o svatém, aby to místo mohli zastavět.

korunu tomu nasadili, pokud se tam objevoval nějaký spirit, tak taky z něho udělali svatýho, to prostě nevymyslíš :))

ostatně víly nemají rády elektřinu, kostely a kříže, mimochodem ty zvony přímo fungují na odhánění víl a skřítků, křesťanští duchovní za staletí sami zapomněli účel a fungování kde čeho z toho svého systému víry, to je kouzelný :D


Andreina
20. 11. 2021
Dát tip

Aru, děkuji za útěch, kéž by to tak viděli také mí kolegové.


Aru
20. 11. 2021
Dát tip

já ale v čarodějkách, šamanech, nebo vůbec v lidech obdařených něčím co velká část nechápe nevidím nic špatného, právě naopak, víš? ;)


Andreina
20. 11. 2021
Dát tip

Aru, díky za hezký komentík. Co se týká toho souhlasu s OsmiHankou, tak prostě čarodějnice, je mi to jasný.


Aru
20. 11. 2021
Dát tip

no, tak to je teda kouzelný :))

souhlas s OsmiHankou


Andreina
20. 11. 2021
Dát tip

Květoni díky. Ten závěr byl hlavně určen posádce, která zatím byla z dívky vyvalená a teprve časem jim došlo, že tak to má v životě nastavené. Tak jsem ho prskla i do povídky.


Až na ten disneyovský happyend to byl skvělý příběh. Má poklona.


Andreina
19. 11. 2021
Dát tip

Ivi, trefilas to přesně.


to je ouplně přesně!!!!....dělám to už léta...např. ...ty jsi praštěná(blbá, tlustá)...odpověď...ale krásně:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))


Andreina
19. 11. 2021
Dát tip

Ivi, nepřeháněj nebo ještě zpychnu. Ale taky mě napadlo, že bych to mohla vpálit kolegům, až si zase začnou na mou adresu klepat prstem na čelo. Jasně cvok, ale krásnej, ať maj o čem přemejšlet.


Andreina
19. 11. 2021
Dát tip

Revírníku, spolupracovat s chlapama je pro ženskou kříž. Nikdy jsem nepochopila, proč vymýšlí složitá řešení, když přece kouknu a vidím, že to jde jednoduše a přímočaře. Ono se říká, že jeden ze zásadních rozdílů mezi mužen a ženou je reakce na zimu. Zatímco se chlap lopotí s vymýšlením jeskyně a ohně, tak ženská se jednoduše obalí podkožní vrstvou tuku. Jednoduché nenáročné a vysoce efektivní.


revírník
19. 11. 2021
Dát tip

Ještě žes ho na tu plošinu dostala, když se nedívali. To by bylo křiku, zákazů a zdržování! Ještě by se mohlo stát neštěstí. Jsi holt jejich neposlušná Pinnula pusili.


Andreina
19. 11. 2021
Dát tip blacksabbath, 8hanka

Aničko, názory se různí, ale kapitán pár teorií vymyslel. Dobře ukrytý gen po pra,pra, pra... předcích, mutant, nový živočišný druh, mimozemšťan, čarodějnice a možná má v zásobě ještě jiné podezření. Dokonce můj přítel, dnes již penzionovaný doktor přes rybičky, mě vědecky zařadil: Třída mammalia (savci), kmen homo aqua (člověk vodní), řád pinnulas mulierem nohx (žena ploutvonohá) a vědecký název pusilli (malá).

Tohle si o mém původu moji drazí kolegové myslí.


myslím tím...že jsi krásnej cvok...správňáckej cvok....:-))))))))))))))))))))


Andreina
19. 11. 2021
Dát tip

Ivi, už jsem to slyšela tolikrát, že tomu sama věřím. Tedy tomu cvokovi, o kráse bych radši pomlčela.


8hanka
19. 11. 2021
Dát tip Aru

podľa mňa si nejakým zvláštnym riadením osudu prišla z inej doby, z časov, keď ešte ľudia žili spriaznení s prírodou,  jej obyvateľmi, dokázali spolu  rozprávať, vzájomne si rozumieť, pomáhať...tak dobre sa čítajú Tvoje príbehy,kde vedieš rozhovory s vodnými tvormi...


„Si cvok, víš o tom?....ale kráááááásnej!!!!!!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru