Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vzteková laboratoř
datum / id20.11.2021 / 526138Vytisknout |
autorlencza
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno147x
počet tipů12
v oblíbených0x
Vzteková laboratoř

Poklidná procházka lesem. Vychutnávám sýkorčí štěbetání, sem tam zapátrám dalekohledem, kdože se to ozývá, z lidí téměř nikoho nepotkávám. Přicházím ke koňskému plácku, na jehož druhém konci stojí skupinka se dvěma psy. Jsou to labradoři a jen co mě uvidí, rozběhnou se ke mně. Ten hnědý, tlustší, se štěkáním a fakt rychle. Jejich panička na ně volá, psy to však nijak nevzrušuje.

Není to úplně příjemná situace. Tuším sice, že labradoři mi nic neprovedou, ale povalit na zem by mě určitě dokázali. A to nechci. Zvedám ruku a říkám jim, spolu s uklidňujícím gestem: „Stop, stop. Neskákejte na mě.“ Zdá se, že psi přebytečnou kinetickou energii dokázali sami zregulovat a nepotřebovali k tomu mě jako nárazník. Celá epizodka by tady mohla poklidně skončit, kdyby se neozvala jejich panička: „Tak na ně ale nemluvte!“

Cože? Paní, která před chvílí neukočírovala své mazlíčky, my teď ještě říká, co mám dělat, zvlášť když já a psi už jsme absolutně v pohodě? proběhne mi hlavou. A slyším se, jak odpovídám: „No dovolte?“

„Dovolím,“ ona na to, a z jejího tónu je zřejmé, že omlouvat se rozhodně nehodlá.

„Vy na mě necháte běžet dva psy a potom mi ještě říkáte, co mám dělat?“

„Protože vím, že vám nic neudělají.“

Tak tenhle argument tedy neberu: „Kdyby tady byl můj syn, tak by se zbláznil.“

Ona nezůstává pozadu: „No tak to je ale výchovou.“

Ty jo! Dovolila si hodně. V hlavě se mi míhají nejrůznější představy. Mohla bych být sprostá. Mohla bych na ni zavolat policii! Mohla bych zakřičet něco o tom, jak je neschopná, když nezvládá své psy.

Zároveň se ozývá tichý hlásek, a nesměle naznačuje, že by to k ničemu dobrému nevedlo.

Tak tam chvíli jenom stojíme, několik metrů od sebe vzdálené, díváme se navzájem do očí, ani jedna nechce ustoupit. Ona nakonec procedí mezi zuby: „Babo Jago!“, otočí se a s celou skupinkou i oběma labradory odchází.

Taky jdu. Vře to ve mně. A protože zažívám vzácnou chvíli, kdy jsem s velkým vztekem sama a mám dost času, napadá mě docela záhy: Co ho zkusit prozkoumat? Přesně něco takového radívám svým klientům. Zaměřím pozornost na tělo. Cítím, jak vztek zaplňuje hruď, jako by ji chtěl rozšířit, zvednout ramena do výšky a co nejvíc mě zvětšit, abych naháněla hrůzu. Kdybych byla jespákem bojovným, límec kolem krku už bych měla tou energií dávno načepýřený.

Tichý hlásek ve mně se ptá: Co by teď udělala Láska? Hned ji oslovuji: Pane, prosím Tě, pomoz mi, odevzdávám Ti to. Chvíli si povídáme. Uvědomuju si, že dokud ve mně bude vztek, nejsem schopna rozumného uvažování, natož odpuštění. Jdu dál a nechávám ho vyprchat. Přidávám několik boxerských úderů do prázdna. Poctivě u toho funím. Představuju si, jak přijdu domů, a budu všechno vyprávět manželovi. A možná i hodím na papír. Z emocí pomáhá se vypsat.

Je mi líp. Vztek postupně odchází. Začínám být schopná podívat se na celou událost z druhé strany. Paní svou první poznámku možná vůbec nemyslela zle, i když její tón tak vyzněl. Ale co já vím? Třeba mi chtěla jenom dobře poradit. Věděla, že když se na její psy mluví, můžou se začít tulit nebo lísat. Snad i skákat? Možná taky byla frustrovaná z toho, že ji ti dva úplně ignorovali. Určitě tušila, že to není v pořádku, přestože říkala něco jiného. Teď bude na místě krátce se za ni pomodlit. A taky poděkovat.

Nebýt jí, nezřídila bych si při procházce lesem svou soukromou pětiminutovou vztekovou laboratoř. A snad jsem si díky ní, ve chvíli, kdy vlastně o nic nešlo, i něco nového uvědomila. Něco, co budu moct využít s dětmi a manželem, v situacích sice každodenních, ale možná o to důležitějších.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.11.2021 10:36:40dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Možná bychom takhle měli svůj vztek rozebrat všichni. Určitě by pak bylo míň hádek a konfliktů. Hezky zpracované.

24.11.2021 10:21:40dát kritice tiplencza

Jo tak... no ona na ně, když se ke mně se stěkotem rozběhli, tak jakože lehce hystericky zavolala, oni nereagovali a ona pak už jen mlčela, rozhodně se za nimi nerozběhla. Ten, kdo se pohyboval (směrem k ní) jsem byla já... Vlastně by mě dost zajímalo, jak by reagovala, kdyby moje reakce byla vstřícnější, třeba "no, mluvím na ně, protože mám strach, aby na mě neskákali"... 

24.11.2021 00:03:53dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

*je pro mě trochu matoucí

24.11.2021 00:03:09dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

No, já po tobě samozřejmě nechci přesné rozměry plácku, jen jsem chtěl říct, že je nejasnost chování té ženy (majitelky psů) je mě trochu matoucí... Jako, že jedna věc je, jestli panička na psy jen volá a jinak nic, a jiná věc je, jestli na ně volá a vzápětí rychle vyrazí za nimi, a jiná věc je, jestli sice za psy jde, ale tak ležérně a dělá, jak se jí to netýká... Že ji to nějak charakterizuje i ukazuje její postoj k cizímu člověku a že bych do toho trochu potřeboval vidět... Tím, jak se ta panička chová předtím, než promluví, i její slova „tak na ně ale nemluvte“ můžou dostat jiné zabarvení... I vzhledem k tomu, že tím může říkat buď „tímto způsobem na ně nemluvte“ („...jak se vůbec opovažujete mluvit na moje psy a ještě takhle, oni jsou nad vámi, vy babo jago“), nebo třeba „raději na ně nemluvte“ („...prosím, nebo je rozdivočíte a začnou na vás skákat a já je nestihnu odchytit“)... Sice to nasvědčuje spíš té první variantě, ale co já vím...

22.11.2021 13:58:08dát kritice tiplencza

Kočkodane, díky za zastání :D

22.11.2021 11:07:46dát kritice tipKočkodan

 

Myslím si, ze se paní mýlila – tezko budes se tremi malými detmi baba. ;-)

22.11.2021 09:28:49dát kritice tiplencza

zázname, děkuji za projevený detailní zájem :) Popravdě neznám přesně na metry rozměry toho plácku, každopádně během celé události (psí běh, rozhovor mně a té ženy) jsme se k sobě postupně přibližovaly, takže ke konci už jsme se dostaly na oněch několik (5?) metrů. Zaangažovat skupinku bych mohla, pravda, úvahou, co si o tom asi ostatní mysleli a jak si asi popovídali, když se vzdálili z doslechu. Nebo úvahou, jestli by žena použila ostřejší výraz než "Babo Jago", pokud by byla sama, bez skupinky (nebo naopak, jestli by se cítila méně sebevědomá a třeba tolik neútočila). Já totiž být jí, tak se studem do země asi propadnu, před těmi ostatními :)

21.11.2021 22:01:15dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Ještě abych upřesnil ten dotaz (jestli je tam skupinka, nebo jen žena se dvěma psy). Je důležité, že tam byla skupinka, když ta skupinka se nijak neangažovala? Skupinka na mě působí jako neznámá kulisa. Žena s ní stála na kraji plácku a pak s ní odešla. Ale když nikdo z té skupinky nijak nereagoval, tak je otázka, proč ji v textu mít... nebo jestli se nedá nějak zaangažovat.

21.11.2021 21:54:50dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Já tomu asi nerozumím. Vypravěčka přichází ke koňskému plácku. Na jeho druhém konci stojí skupinka se dvěma psy (nebo jen žena se dvěma psy)? Psi se okamžitě rozběhnou k vypravěčce. Pak vypravěčka mluví s uklidňujícím gestem na psy, aby na ni neskákali. A ta druhá žena to slyší. Takže se mezitím taky přemístila k vypravěčce? Nebo je ten plácek tak malý? Nebo vypravěčka křičí? Nebo nekřičí, ale mluví hodně nahlas / autoritativně / pronikavě, že je to slyšet do dálky?

Po chvíli čtu: Tak tam chvíli jenom stojíme, několik metrů od sebe vzdálené, díváme se navzájem do očí ... Nevím, jestli se tedy majitelka psů mezitím přemístila, nebo celou dobu ty dvě ženy stojí od sebe několik metrů, kolik je několik... jestli labradoři běželi několik metrů, třeba tři, pět, tak se ani pořádně nerozběhli... ale přitom je zmíněno, že ten hnědý tlustší se rozběhl se štěkáním a fakt rychle. Takže to působí, že běželi na delší vzdálenost. A že panička tedy poté, co psi nereagovali, vyrazila za nimi. To ale text nezmiňuje. Takže nevím, co a jak tam vlastně bylo.

21.11.2021 17:02:38dát kritice tiplencza

Goro: Děkuji, kratší prozaické texty mi neva, ale na delší bych asi neměla trpělivost, vytrvalost nebo co :)

blacksabbath: Tak to víš že mě napadalo všelico. Být to v jiné fázi cyklu, například, nejspíš bych tu psala úplně jiný příběh.

Ostrich: Zajímavá otázka. Možná kdybych hned na začátku neřekla "no dovolte", což není zrovna vlídná reakce, ale třeba mile a přátelsky "Ale já měla potřebu navázat s nimi kontakt, když se na mě tak řítili" a potom bychom teoreticky navázaly debatu, ve které bych mohla zmínit i syna, vodítko a podobné záležitosti. Což by ovšem znamenalo, že si uvědomím a ovládnu svůj vztek hned na začátku, i když byl v tu chvilku ještě mírný. Vztek evolučně určitě svůj význam má, ale skoro si myslím, že když jsou ve vzteku obě strany, tak slouží fakt tak akorát k lepší schopnosti bojovat/bránit se, než aby se v něm daly věci s dlouhodobějším dopadem řešit. (To si aspoň myslím mimo jiné na základě zkušenosti s dětmi.)

21.11.2021 15:35:27dát kritice tipOstrich

Moc pěkné. Doufám, že tady takových textů bude víc. 

Jenom bych k té terapii "jak se zbytečně nenechat unést vlastní emocí" rád přidal cosi jako "Potíž takovéhle příhody je bohužel v tom, že když ta paní příště nezvládne své dva psy a ti poběží proti psychicky labilnějšímu malému dítěti, opravdu může dojít k vážným škodám, třeba i k traumatu. Co s tím? Nedalo by se nějak - bez vzteku - zařídit, aby se zvýšila pravděpodobnost, že jí to dojde a příště je bude mít a vodítku? A není náhodou vztek v takovýchto situacích evolučním vynálezem (Koukolík tomu říká altruistické trestání nebo tak nějak) , který dovoluje udržet sobectví uvnitř lidských skupin v snesitelných mezích?"

 

21.11.2021 11:44:19dát kritice tipblacksabbath

tyjo.....parádní rozbor sama sebe....ukočírovat vztek......někdy to nedokážu.....asi bych na to „Babo Jago!“ nejmíň....odpověděla....neslušným gesten a když by kráčela ode mne.....hypnotizovala bych jí slovy...."zakopni, zakopni, zakopni......"   

20.11.2021 21:33:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

lenczo, sebevědomí, ba přímo drzost některých lidí je nebetyčná.

Jsem ráda, že se věnuješ také próze, vedeš si velmi dobře!

20.11.2021 20:35:46dát kritice tiplencza

Janino: Máš pravdu. Chovám jistou naději, že třeba, příště, až to ve mně bude vřít doma, si uvědomím, že když počkám deset minut a nebudu jednat hned, může to být jedině k dobrému...

Annie: Děkuji

Benetka: Děkuju... klienti jsou moji klienti v psychoterapii, zrovna včera jsem s jedním mluvila o vnímání vlastního těla v emocích. A víra... tu asi každý prožívá(me) trochu jinak.

20.11.2021 20:29:17dát kritice tipBenetka

Z emocí pomáhá se vypsat.

Ano je tomu tak. A myslím že to tak má asi většina lidiček co tu zanechávají svůj otisk. A to jak jsi to napsala Ty se mi líbí. I když teda teď přemýšlím o pár věcech co jsou zmíněny jen letmo (rady klientům) či které prožívám asi trochu jinak ( víra v Boha).

20.11.2021 19:51:59dát kritice tipannnie

Dobrá práce! Tip a.

20.11.2021 17:31:382 tipů dát kritice tipJanina6

Hezky do hloubky rozebraná příhoda. Vzteková laboratoř je určitě fajn, jen je škoda, že člověk na ni má dost prostoru a času většinou "až potom", co k nějakému střetu došlo. Kdyby se tak ve stresové situaci dal čas na chvíli stopnout (jako film)! Odžili bychom si svých pět minut vzteku a propracovali se k uklidnění, pochopení, odpuštění... a pak by se svět zase mohl rozběhnout a my bychom se na svého "soupeře" dokázali rovnou usmát...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor