Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Návštěva

Výběr: Kytiii
21. 11. 2021
25
51
1115
Autor
Gora

Příběh z rozepsané novely Lánov...

MIMO SOUTĚŽ

 

Petry v kuchyni žhnuly, naplněny až po dvířka briketami. Bylo snazší přikládat než reagovat na slova, poletující v tom nepatřičném vedru nad hlavami, karafiátem ve vázičce, čistě prostřeným stolem.

Matka řekla na konci svého monologu, a neopomněla vyčíst všechny dceřiny prohřešky za poslední období:

„Jsi dospělá, následky poneseš sama. Varovala jsem tě!“

Marta sbalila skromnou tašku a spěchala na vlak. Stromy sice již podlehly metamorfóze podzimu, ale snad poprvé necítila z holých větví stesk. Na jaře zase vyraší a potom… sice si neuměla přesně představit, jaké to bude, mít miminko, ale určitě radostné! Obrovský příliv energie ji zaplavil hned při zjištění, že je těhotná. Tohle odpoledne se pro ni už navždy, vzdor slovní půtce s mámou zahalilo do oparu vzdorovitého štěstí.

Otlučené nástupiště nedělalo světovým lázním zrovna čest. Hosté s kufry si přivolávali taxíky a s námahou vyslovovali exotické názvy lázeňských zařízení.

Ještě před časem měla ráda tohle rodné městečko, ale po obrovském skandálu ve špitále nasedla do otřískané Karosy s nevrlým řidičem smířlivě, s úlevou. Do závišínského kopečka autobus namáhavě funěl. Na rovince mezi vískami pak nabral dech. Cedule Lánov. Konečná.

V garsonce na dívku dýchla příšerná zima. Podcenila situaci a neobjednala si letos uhlí, v kůlně něco zbylo od loňska. Zapnula elektrický přímotop zapůjčený od jeptišek z ústavu. Je teprve listopad! Skromnou hromádku uhlí nechá na vánoční svátky. A že tady jsou kruté zimy, věděla z loňska. Dala na vařič ohřát čtyři nožičky párků.

„Jindy bych si dala dvě, ale teď musím přece jíst za dva,“ pousmála se. Vůbec, úsměv ji dnes neopouštěl. Petr bude mít radost, večer mu napíše.

Za chvíli vyndala naprasklý párek a nechala vodu z kastrolku téměř vybublat. Pozorovala páru, nadechla se vůně uzeniny a na chvilku měla pocit domova.

 „Otevřete. Tady vojenská policie!“ Cože? Rychle sklidila se stolu talíř se zbytkem hořčice. Bušení na dveře garsonky neustávalo!

„Předložte občanský průkaz.“ Vysoký muž v uniformě ještě s dalším vstoupil, aniž by pozdravil. Druhý šmejdil po garsonce. Zlý sen, to byl Martin pocit, který k ní dolehl po prvním překvapení z toho, že k ní do podkroví vůbec někdo cizí přišel. 

„Znáte se s vojínem Petrem G.? Nechal si u vás nějaké věci? Máme povolení k domovní prohlídce!“ Mávnul dívce před nosem nějakým papírem.

S Petrem se samozřejmě znají, za měsíc má končit vojnu a plánují společnou budoucnost! 

Z malé místnosti, kterou Marta využívala jako příruční sklad, uslyšela bouchání knížkami, cestovní taškou, věcmi, jak padaly na zem.

Po chvíli vyšel horlivější muž v uniformě s tlustým sešitem do pokoje. Marta zrudla.

Podal sešit kolegovi, ten jej dychtivě prostudoval.

„Písničky k táboráku,“ procedil pohrdavě a vrátil jej zkoprnělé Martě. „Co ještě tady patří vojínu Petrovi G.?“

„Tenhle porouchaný kazeťák, pyžamo a kartáček na zuby. Jinak už nic,“ bylo jí do pláče.

„Nezmínil se, že by měl někde ukrytou pistoli nebo jinou zbraň?“

Marta jen zakroutila hlavou.

„Co se stalo Petrovi, tedy vojínu G.“ odvážila se zeptat, když se ti dva konečně měli k odchodu.

Malý se ve dveřích otočil, prohlédl si ji od hlavy až k patě a řekl:

„Slečno, je ve vazební věznici. Počítejte s tím, že se dlouho neuvidíte, možná pár let! Rozkrádání socialistického majetku,“ vypočítával na prstech, „příprava nelegálního přechodu státní hranice, nabádání mladšího bratra k témuž, možná i nepovolené ozbrojování. Dál už si to můžete domyslet sama.“

„Máte tohle opravdu zapotřebí? Zaplést se s asociálním živlem? Vojenský prokurátor, to opravdu není legrace,“ dodal tišším hlasem druhý. Jaképak rozkrádání, nabádání nebo co to ještě zaznělo? To se nemůže přece týkat Petra, jejího Petra!

Nechali dveře dokořán. Dupání dvou párů kanad, jak sestupují po točitém dřevěném schodišti. Pár slov manželům Budníkovým, podnájemníkům z přízemí. Jako obvykle, když za Martou při vzácných příležitostech někdo přišel, stáli v chodbičce u svého bytu a špiclovali.

Otevřela okno, aby vyčistila vzduch po nevítaných návštěvnících.

Koncová světla vojenského gázu zmizela za zákrutou návsi.

Ohlédla se tmou vlevo, přes historickou zeď kláštera. V ústavu svítily teď večer chodby úsporným světlem. Tam vždycky najde pochopení! Sestry nemají srdce z ledu. Stačí projít zahradou. Zavřela křídla skel, o něž se řezal ostrý lánovský vichr.

Jako ve snu naskládala vyházené věci zpět do regálku. Pohladila přední stranu písničkového sešitu. Přitiskla si jej na hruď.

Ale vlastně – vždyť není sama. Přece je s kým hovořit, i když hlasitou samomluvu doposud nepěstovala.

Zamyšleně se zastavila vprostřed svého pokoje. Očima přejela hřbety několika rozečtených knih, hrnek od mámy s nedopitým čajem na dně. Od úst se jí zimou téměř kouřilo, přímotop vyhříval jen blízký okruh postele.

Ať se děje co chce, dítě se narodí. Navzdory všem.


51 názorů

Gora
04. 12. 2021
Dát tip

Díky...


Sade
04. 12. 2021
Dát tip

Silný příběh. Gratuluji k němu. Přidávám TIP


Gora
30. 11. 2021
Dát tip

Hm, díky... srdce z ledu bylo v porovnání s matkou Marty... ale to by vyplynulo z delšího textu. Díky, co půjde, ještě zde poupravím.


Gora
30. 11. 2021
Dát tip

Díky, Kytiii, snad to konečně dopíšu, je to /pro mne/ fuška. 


Kytiii
30. 11. 2021
Dát tip

Totální pecka a rozsekávka. Absolutně voda na můj mlýn. Napínavé, živé, tísnivé. Má to atmosféru, spád, chci číst víc... t.


Máte tohle opravdu zapotřebí? Zaplést se s asociálním živlem?......  

/MÁM. Nejde to jinak.


Gora
22. 11. 2021
Dát tip

Díky, Karle, příští rok... pokud bude dost zdraví a sil.


K3
22. 11. 2021
Dát tip

Ano, to vyžaduje odvahu, v takové situaci a v takových podmínkách. Irčo, až to budeš mít celé, přečtu si to znovu celé od začátku.


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Díky za obě přání, Luboši...


Kočkodan
21. 11. 2021
Dát tip

Martě se doufám narodí zdravé mimino a tobě přeji v příštím roce porod dobře donošené novelky.


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Díky, Janino, snad, příští rok bych chtěla dopracovat, konečně! Ono je pořád něco jiného.


Janina6
21. 11. 2021
Dát tip

Pěkná ukázka z Lánova (těším se, až bude kompletní!) Je dobré připomínat tyhle doby... zase jsem si uvědomila, že ta naše "sametovka" nebyla tak úplně zbytečná :-)


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Jani, děkuju za milé slovo k dílu...


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Markel, v dnešní době je zdánlivě vše jednodušší... děkuju ti!


vesuvanka
21. 11. 2021
Dát tip

Irenko, četla jsem jedním dechem. Smutný, velmi pěkně napsaný příběh, Marta byla statečná. TIP


Markel
21. 11. 2021
Dát tip Gora

tak to bylo, probudilo to ve mně černé myšlenky, co nás čeká v dnešní době, líbilo moc *


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Tobě také, Jarmilo.


no právě, nestíhám ani číst, sem tam něco napíšu, ale malování se věnuju co nejvíc to jde...krásný nastávající advent)

 


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Jarmilo, děkuju za velmi milou návštěvu!!

Snažím se, ale čas šíleně letí, nedá se stihnout vše... dík! Však ty také nezahálíš, malířko!


Moc pěkně se mi čte Iro, snad konečně dojede i na přečtení tvých prvních... Nejradši mám tvoje krásné básně a haiku, je to bleskovka)


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Děkuju, lenczo, za zájem, potěšil...


lencza
21. 11. 2021
Dát tip

Odvážná tedy je! Každé těhotenství mi sice dodávalo určitou sílu a odhodlání, ale vždy to bylo s manželem po boku. A vím, že když partner po boku není, tak může být těhotenství i pěkným břemenem... že její reakce není samozřejmá.Každopádně jsi mě navnadila a bude-li novela, ráda si ji přečtu!


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Theo, děkuju, potěšilo, žes četla...


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

vďaka, dievča:-)))


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Diano, díky!


Gora
21. 11. 2021
Dát tip blacksabbath

Květoni, těhotenství je pro ženu většinou krásné období... ale když se cosi, co nemohla ovlivnit, zvrtne, musí zmobilizovat síly... děkuju za názor, cením si jej...


Tak tohle bych chtěla číst celé! Ale jsem ráda i za úryvek. Umíš dobře podat tíživé momenty a dramatické situace. Vlastně i ticho ti jde :)


v príbehu je veľa ukrytého ... odvaha Marty z čohosi pramení ... teším sa na pokračovanie ...*


Diana
21. 11. 2021
Dát tip

Výstižně napsáno s ohledem na minulý režim. Tak to bylo.


Květoň Zahájský
21. 11. 2021
Dát tip Prosecký

Těžko říct, komu tady fandit. Já tyhle trpké příběhy plné beznaděje nečtu rád. A ještě méně rád je vidím někoho prožívat, nebo je, nedejbože, sám prožívám. Smutný člověk nepotřebuje ještě víc smutku. Proto si dělám ze všeho radši srandu. Jinak bych z beču nevyšel.

Ale řemeslné i umělecké zpracování námětu je výtečné.


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Díky, Čudlo:-)


Čudla
21. 11. 2021
Dát tip

Čtivé /*


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Přemku, není možné vše vyzradit, něco jsem naznačila v komentáři Hance:-)... tobě moc děkuju, jsem ráda, že zaujalo...


lastgasp
21. 11. 2021
Dát tip

Epizoda, zdařilá. Je znát, že příběh je součástí životního cyklu, jaký prožívalo mnoho mladých lidí v minulém století. Překvapivá situace je věrně zachycena, dialogy jsou autentické, dokreslující napětí vyúsťující v rozhodnost statečného děvčete. Je možné vzbudit pochybnost, kterou uvádí 8hanka, ale bez širšího pohledu by to byla jen spekulace.  


Gora
21. 11. 2021
Dát tip 8hanka

S vojenským prokurátorem opravdu nebyly žerty, a obhájce ex offo k ničemu... díky, Hani, snad to někdy dopíšu:-)


8hanka
21. 11. 2021
Dát tip

Irenka, presne, to som zabudla pripísať, k tomu, že mi to nejde do hlavy...ak mal o mesiac končiť vojnu, plánovali si s Martou spoločný život..človeka vtedy mohli osočiť z čohokoľvek


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Renato, děkuji!


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Jardo, děkuju a drž mi palce, prosím...


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

supíku,dík!!


Gora
21. 11. 2021
Dát tip 8hanka

Hanko, jestli text budu mít někdy čas /a schopnosti/ konečně dopsat, dozvíš se víc, teď nemohu prozrazovat, jak to vše bylo, jen - za minulého režimu stačilo velmi málo k nespravedlivému postihu obyčejného člověka...


bixley
21. 11. 2021
Dát tip

Ireno, moc hezký příběh o dívce, která to i přes těžkou a nepříznivou situaci nevzdala. Byla jsem s ní...


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Jarmilo, děkuju mockrát...


Gora
21. 11. 2021
Dát tip

Ivi, díky:-)


revírník
21. 11. 2021
Dát tip

Líbí se mi hutný, sevřený děj, prolínání vnitřního citového světa se syrovou skutečností a stále přítomné napětí, jakoby očekávání. Myslím, že se ti to podařilo a kéž se tak bude dařit dál.


supizmus
21. 11. 2021
Dát tip

No Ty kráááso, to je teda síla! Mimořádně skvěle napsané a příběh sám o sobě silný. Ve všech rovinách. Úplně mki došel dech...


8hanka
21. 11. 2021
Dát tip

zaujímavá ukážka...trošku ma sklamalo, že s Petrom plánovali spoločnú budúcnosť a on chcel v skutočnosti ujsť za hranice...alebo to bolo predsa len inak? O mesiac mal skončiť vojnu, nejde mi do hlavy, prečo teraz na vojne  niečo organizoval...dieťatko si žiť zaslúži, či už s otcom alebo len s mamou, Marte držím palce...


Jamardi
21. 11. 2021
Dát tip

Celá ta situace je velice drsná. Marta má pořádnou odvahu! Dočetla jsem a držím moc pěsti.


Irčo...pročetla jsem...několikrát.....ta Marta měla ale odvahu!!!...parádně jsi popsala pocity.....děj mi před očima běžel jako film..*/*****************

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru