KAM VÍTR,TAM PLÁČ

Podzimní vítr
našeptává poutavá tajemství
o vrcholcích hrušní,
hodně o nich ví,
když je hladívá
před mýma očima.

To on vyzpívá,
co skrývají skořápky v trávě,
dvě poslední pírka,
a tíži prázdných ptačích hnízd,
nevznikne nová pohádka
v sychravé noci.

Ptákům čechrá peří
opírá se do křídel,
poutníkům do zad
a pinasám do plachet,
Kam odplouvá mrak?
Albatrosům v ústrety...

Hýčká vlající vlas
jediný co jsi mi dala
před oltářem,
sotva mi vystačí
psát ti vzkazy
na zamlžené zrcadlo.

Jarní dech
v holých korunách,
spočítá zlomené větve,
předpokládané ztráty,
nenalezneme se
více v odrazech louží.

Letní vánek
v hořících sadech,
dovolává se
bohům úrody
a kupidovým střelám
v zelených besídkách.

Zimní doteky
ledových argumentů,
pálí v očích
a nehty štípe suchou kůži,
proniká do zpovědnic,
Mea culpa,nezazní víc.

Slzy
skanou do vědra,
slaná voda,
nevyslyšené nářky
srdcem probolí,
přehořívá...dohořívá...