V pasti

Blouzním...

Poslední slza mi ztéká z tváře.

Nádech...

Propadám se do měsíční záře.

Výdech...

 

Noc je bledá

v slzách galaxie

hruď se zvedá

srdce ještě bije.

V kapradinách ukrytá

choulím se a bystřím sluch

ležím jako přibitá

vím, že zavírá se kruh.

 

Tak na úprk se dávám

a cítím každý sval

já bolestí už sténám

mou mysl drtí žal

strachy lesem svištím

přes kořeny klopýtám

o kmeny se tříštím

a už skoro nedýchám

tmou se brodím

běžím, nevím kam.

 

Dusot za mnou

slyším jejich dech

snad mě minou

snad unaví je běh

...ne...to je teda pech!

V dáli bledé světlo vidím

končí temný les

tam ze skály vaz si srazím

ach obchází mě běs

jistá smrt je za mnou

stejná přede mnou

naposledy nadechnout...

 

Skočím?

 

Otevírám oči.

V slzách hvězd už není

a za oknem světlo denní.

 

---