Všichni dobří obři

Kdesi daleko, až na kraji světa, kde vodstva oceánů z rachotem padají přes okraj našeho světa, aby zmizela v hlubinách Vesmíru, žije na ostrově národ dvouhlavých obrů. Možná je znáte, ale spíš asi ne, nepíší žádné knihy, nehrají na žádné hudební nástroje, neválčí, nestavějí lodě, a nic nevynalézají, celé dny prostě jen unavení z toho, jak se ty jejich dvě hlavy bez přestání hádají a hádají. Kdyby ale přece jen něco psali, a kdyby psali poezii, možná by vypadala jako text níže. A možná taky ne - v dvouhlavých obrech se jeden nevyzná. Možná si báseň vymyslel jeden námořní kapitán, který nemohl zaboha přestat škytat, protože na něj bez ustání myslela jeho utopená posádka.