ptačí

Druhé je moc pěkné. Jen málo lidí asi postřehne ten paradox. Tip.

Líbí se mi to. Holt loví energii jak se dá, i ze slunce.

Žlutozelená.

Na ucpaný komín(os)

použij sirku!

;-D

Uličný:

holub! holoubku

ty zacpáváš mi celou

levou nosní dírku

Moc pěkné, ptačí povídání... ;-)

Na jatka vede řezník ovečku,

hrstička kůstek odpočívá

v mělkém hrobečku.

Jestli to byly tvé první pokusy, jsou dost dobré! a určitě pokračuj... při jisté sveřeposti se vypracuješ:-)

Drazí, moc vám děkuji za zastavení a zamyšlení nad mými začátečnickými pokusy o haiku ! Vidím tu smutná, že se mi nepodařilo vůbec popsat, co se mi dělo před očima: skupinky hulubů seděla v mrazivém západu slunce na lampě, hlavičkami k tomu kotouči. A roztahovali ti holoubci pomalu křídla, skoro pírko za pírkem, aby chytili do peří poslední paprsky zapadajícího slunce - ve skutečnosti teplo, samosebou, né světlo. 

Ono můj původní pocit, že haiku je vhodné psát, když je člověk líný - né jako. :) Není to pravda.

úvaha - kdyby se dalo za "loví" kireji (-), odpadla by námitka, že se světlo nedá ulovit, neboť by se z třetího verše stala samostatná část, odpovídající sama za sebe (ptáci výše, kteří loví by nebyli v souvislosti)

Líbí se mi obě

Obě moc pěkné!!! Tip a.

Včera jsem četla a dnes se vracím, to druhé mne také oslovilo přesnějším zpracováním /poslední světlo mne okouzlilo, i když se nedá ulovit:-)/ a nadčasovým významem. Uvažuji dokonce o možnosti přidat kireji za loví... nebo hned za lampě.

Ten druhý text je moc pěkný, striktně vzato to sice asi není haiku, ale je to povedená miniatura. Velmi se mi ten obraz líbí a myslím, že má v zimních měsících i poměrně hluboký přesah.