Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tóny
datum / id04.12.2021 / 526650Vytisknout |
autorSade
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaPomněnkové příběhy,
zobrazeno444x
počet tipů15
v oblíbených3x
do výběru zařadilKytiii,
Tóny

 Tóny

          Byla to taková ta módní vlna, kdy vyplníš prázdný prostor něčím zvláštním, něčím, co bys v tom místě nečekal, něčím, co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně, necháš to tam a necháš to působit na všechny lidi, kteří kolem toho chodí a neví, jak s tím mají zacházet.

         Nádražní budova a klavír…

         Místo odchodů a příchodů, průchozí bod, křižovatka, ale nikdy ne cíl cesty. Místo se zvláštním tepem, místo neustálého pohybu sem a tam, nedočkavosti, očekávání, neklidu, nervozity, těšení i strachu.

         Seděl jsem tam a čekal na příjezd vlaku odněkud. Nádražní tlampač v pravidelném rytmu odříkával básně bez rýmů o příjezdech a odjezdech, sledoval jsem loučení i vítání, sledoval jsem potěšení ze shledání i potěšení z odloučení, sledoval jsem rozchody i milostné romance v každých jednotlivých lidských stvořeních, která mě neustále míjela.

         Bylo tu ticho, jen zvláštní šumění mnoha a mnoha lidských hlasů proznívalo tou nádražní halou.

         Klavír stál nepatřičně uprostřed haly a působil jako groteskně zapomenutý artefakt. „Ten umělec ale musel být roztržitý,“ pomyslel jsem si.

         Více než tuto jednoduchou myšlenku jsem tomu však nedal, protože jsem si ani neuměl představit, k čemu by mně to mohlo být. Tak trochu unuděně, trochu naštvaně z toho čekání, tak trochu apaticky a trochu ostražitě před ostatními lidmi, kteří tu stejně jako já posedávali a postávali, jsem čekal a čekal…

         Díval jsem se do útrob tubusu, který stále chrlil nové a nové cestující, a hltal ty, kteří se v mžiku ztráceli. Ani jsem si nevšiml mladého muže, který odkryl desku klavíru a udeřil první klávesu na klaviatuře.

         Ten tón se rozezněl celým prostorem jako ranní zpěv prvního nedočkavého ptáčka v naší zahradě. Všichni jsme ztuhli. Bylo to naprosto nečekané. Ten muž musel cítit udivené pohledy všech nás, kteří jsme v nádražní hale stáli.

        Je to bezprostřednost mládí, která si z toho nic nedělá, ba se našimi pohledy spíše baví, a tak po dalších úderech, kterými zkoušel v rychlém sledu celou stupnici, snad aby si ověřil ladění, si ke klavíru sedl, vyhrnul si rukáv na jedné ruce, zavřel oči, nadechl se a rozkmital struny schované pod víkem toho krásného nástroje.

         Celý okolní svět se zastavil. Celý okolní svět ztratil pojem o čase.

Ta nádherná ozvěna v nádražní hale, ta hloubka tónů umocněná výškou budovy! Koncertní sál. Dokonalý koncertní sál tam, kde bys ho nejméně čekal.

         Asi to musel taky slyšet. Musel to určitě cítit, protože po prvních nesmělých tónech se rozehrál jako koncertní mistr, ne žák, ale mistr, který se baví udivenými pohledy svých posluchačů. Tak suverénní, tak sebejistý, tak výstřední a tak charismatický! Oči měl pořád zavřené, ale musel vnímat, že se kolem všechno zastavilo a zadívalo směrem k němu.

„Tak přeci,“ pomyslel jsem si. „Tak přeci existuje dokonalost!“

         Ke klavíru přistoupila dívka. Zvláštně se na muže zadívala, až otevřel oči. Jejich pohledy se střetly. Ten její byl tázavý. Ten jeho zvídavý. Lehce k ní pokynul a trochu se posunul na sedačce stranou. Přisedla k němu a dychtivě zabořila své prsty do klaviatury. Ke krásné melodii přibyly další nové tóny. Z hudby se stala symfonie. Na nádraží v nádražní hale teď plné posluchačů, měli ti dva vyprodaný sál.

         Tóny symfonie se nepatrně změnily. Stále byly přesné, krásné, ale zjemnily se. Je to neuvěřitelné, ale v tento malý okamžik se udála věc, událo se tolik věcí, že by se v nich dal vysledovat celý vesmír. V tento jediný okamžik ti dva lidé splynuli. A muž se zamiloval. Bylo to tak citelné a hmatatelné, že to nešlo přehlédnout. Dívka ten impulz ucítila a přijala. Dokonce se lehce pousmála, jako by právě na to čekala.

         Symfonie nádražní haly plynula neztenčenou silou a energií mezi posluchače. Bylo úžasné být u toho! Bylo úžasné vidět ten okamžik, kdy se člověk zamiluje. Kolik takových chvil již tento klavír prožil? Možná proto tak nádherně zněl. Byl nabit nezměrnou energií lásky.

         Poslední sloka jejich symfonie dozněla, poslední tón zavibroval mezi posluchači a na okamžik nastalo úplné ticho. Muž se opatrně zadíval do jejích očí. Tázavě a nesměle… On, který před pár okamžiky hýřil jistotou a sebevědomím, ten suverénní sebejistý výstřední charismatický muž přivřel oči a zkoumavě, tázavě a nesměle se jí díval do očí. A ona, kde se stala ta změna, jak to mohla vycítit, teď s jistotou a rozhodností jeho nesmělý pohled opětovala.

      Řekla mu „Ano!“ a přitom nevydala hlásku.

 A ten sál, ta nádražní hala plná čekajících, uspěchaných, netrpělivých, náladových, ustaraných, nepozorných, veselých i smutných lidí v tom okamžiku začala tleskat. Úžasný aplaus vytvořil dokonalou kulisu pro tento nádherný lidský příběh nádražní symfonie, která se doopravdy udála.

         A já to viděl, takže nevěřit mi by byla veliká chyba. Ostatně můžete si to sami zkusit. Zastavit se a podívat se kolem sebe. Najít to jedinečné místo s klavírem a čekat na okamžik, kdy k němu přisedne mladý muž a osloví svými tóny mladou dívku.

         A když se tak zamýšlím, proč by tam musel být právě klavír?? A proč by ti dva museli být vždy jen mladí??




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.01.2022 15:32:01dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Nesedí mi první odstavec, snad kvůli nadbytku ukazovacích zájmen, ale dál už se vezu na vlně té ranní(?) špičky, přecházející do tónů oné strhující slovní melodie. Předposlední odstavec je pro mě zas trochu rušivý -- snad tím pokusem o návodnost, ale závěrečné otázky mě vrací do nálady, navozené předtím. Tip.

22.01.2022 11:44:48dát kritice tipStargazer

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

20.01.2022 19:31:03dát kritice tiprebecca13/CM

...ptáčka... To slovo se tam moc nehodí...

Bála jsem se trochu na to konto, že se povídka změní v sentimentálnost, ale nezměnila. Autor krásně shodil sentiment pohádkovým závěrem. Jako kdyby se otevřelo okénko ruského domečku a tam ta žeňucha s rukama vyprávěčky...  Pěkná pointa. Ani bych už nerozpitvávala ten moment další úvahou o tom, zda klavír a pár zrovna takovéhoto věku... *Tip za vyprávěčku z Ivánka.

17.01.2022 18:41:39dát kritice tipSade

Norsko 1, díky za zastavení.

17.01.2022 18:41:07dát kritice tipSade

Kitiii, děkuji, tvých superlativ si vážím....

17.01.2022 18:38:52dát kritice tipSade

Kvaj, děkuji za kritiku.

17.01.2022 08:54:40dát kritice tipNorsko 1

Romantika. Nic proti ní

17.01.2022 08:38:41dát kritice tipKytiii
redaktor prózy

No, jednoduše, wau... dlouho se tady žádnému dílu nepodařilo, aby po mě přeběhl mráz (a ne děsu). Mám z tvého díla tak příjemné pocity, že dám jak tip, tak výběr. 

27.12.2021 11:31:251 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Velmi dobré téma. Kdysi, když se pianina na nadražích a jiných veřejných místech objevila, jsem tento nálět chtěl také zpracovat. V tvém textu je řada zajímavých míst. Rovněž se mi líbí příběh seznámení klavíristy s klavíristkou prostřednictvím hry pro čtyři ruce. Pointa se mi také zamlouvá, až na poslední odstaveček. Možná by stačilo v předchozím napsat: "...kdy k němu přisedne muž a osloví svými tóny ženu."

V textu mi však vadí velké množství zájmen "ten, ta, to" a pak časté opakování stejných slov i tehdy, kdy nejde o gradaci myšlenek.

27.12.2021 09:44:371 tipů dát kritice tipJanina6

Jů, to šlo rychle :-) Než jsem poslala avízko, nominace už je zařazená :-)

27.12.2021 09:40:44dát kritice tipJanina6

Díky, posílám avízo Próze měsíce.

27.12.2021 09:39:551 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za nominaci, zařazujeme...

27.12.2021 09:38:05dát kritice tipSade

Janina6, děkuji za komentář. A děkuji za nominaci. Ano-souhlasím.

27.12.2021 09:17:33dát kritice tipJanina6

Klavír na nádraží jsem už taky párkrát slyšela, velice se mi ten nápad líbil, umístit ho do veřejně přístupných míst, aby mohl kdokoli přijít a zahrát.

Četlo se mi dobře, i když jsem poměrně brzy odhadla, jak se příběh vyvine. Místy bych volila jiný výraz  - třeba „udeřil první klávesu“ mi přijde přehnané. Takové sloveso bych použila, pokud by šlo o celý akord a v nějaké vypjaté pasáži skladby, kde se hraje opravdu naplno. Jeden tón, a ještě ten úplně první, kterým někdo jen zkouší zvuk nástroje, mi k „úderu“ moc nesedí. Taky bych trochu ubrala opakujících se superlativů jako nádherný, úžasný, nezměrný a podobně. Vnímám to jako zbytečné „tlačení na pilu“. Že se dělo něco úžasného, že to byl nádherný zážitek a podobně, to by si měl čtenář vlastně pomyslet sám, pochopit to z tvého popisu děje, ne to mít v textu doslovně řečeno, myslím si. Ale to ber jen jako můj názor a celkově se mi povídka opravdu hodně líbila.

Mohla bych ji nominovat do soutěže Próza měsíce?

09.12.2021 19:30:10dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásný příběh, chtěla bych to zažít. 

07.12.2021 19:49:27dát kritice tipSade

Dobrý večer všem, děkuji za Vaše zastavení a za slova v komentářích. Mám radost z toho, že ten příběh některým z Vás vykreslil úsměv na rtech a pohlazení na duši. Je-li to pro někoho až "přeslazené", budiž. Díky za tu kritiku. 

05.12.2021 09:48:32dát kritice tipMilanH

:-)

05.12.2021 09:28:00dát kritice tipK3

Klavír býval v Hradci. Občas někdo hrál a mě tím hraním přivolal, když byl čas. Na textu mi vadí opakovaná zájmena ten, ta, to... A zdá se mi to dost přeslazené.

05.12.2021 09:24:09dát kritice tipAbakus

Páči sa mi, aj keď pri mojej smole by v tom prípade odznel koncert B-mol. 

Doma mám niekoľko generácií muzikantov, ktorí by nenechali žiadne klávesy  na pokoji. A poniektorí ani kostolné organy. 

04.12.2021 18:26:43dát kritice tipblacksabbath

Sade....toje....toje...úžasné napsání!!!!!!!!!

04.12.2021 18:18:08dát kritice tipJamardi

Klavír  na nádraží by se mně líbil. Dříve jsem trávila po nádražích hodně času. A věřím - když dojde  k souznění, prostě k němu dojde a pak je to krásné.

Dobrý nápad napsat něco takového v této době.

04.12.2021 18:04:50dát kritice tipBenetka

Krásné!

04.12.2021 17:21:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Krásně vyjádřeno. Klavír na nádraží znám, ale ne v této podobě. Vím, ale, že vždycky lidem přináší dobrou náladu a úsměv na rtech...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor