PRŮVOD

Řinčící řetězy,
vyplazené jazyky,
zírám zpoza rohu a ptám se,
co je tohle za zvyky?

Vypoulené oči,
černé kůže chlupaté,
kam se ten svět točí,
ve tmě mají rej hlavy rohaté.

Před nimi však kráčí, sám ctěný majestát,
dlouhý vous a uhlazená říza,
mitra halí bílý vlas,co bude větrem vlát,
v ruce divná berle,odznak moci třímá.


Kolem nich ostře září,ta místy zvláštní aura,
to snad začne Krysař ulicí potemnělou hrát,
Anděl v čele průvodu,však tyhle mýty bourá,
tak to se tedy musím bát nebo oněměle stát.


Možná v pekle shořím,
pokud nepadl jim dodavatel energie,
radši před nimi se pokořím,
když přiblíží se tahle neobvyklá synergie.

Společnost prochází městem,
vločky jim na háv padají,
dětem nesou dobrozdání,zlo odvolají gestem,
tím že sníh bude tát se oni vůbec netají
odejdou snad v dobrém,nebo nejspíš ve zlém.