Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

XXX

08. 12. 2021
0
0
97
Autor
poetass

tak jo

asi už je čas

abych dal sbohem

všem svým démonům

abych se rozloučil

né protože chci skončit

chci začít

znovu

 

je asi půl třetí ráno

pozoruji světla jenž klikatí cestu

tu samou kterou jsem chodil

už před dvaceti lety

kdo ví jestli to nejsou stále ty samé zářivky

dvacet let

pro mě tak moc

pro světla na cestě naprosto nic

svítí si dál 

a je jim naprosto jedno kdo jsme

nebo čím jsme chtěli být

 

to je ten paradox času

když můj dým z cigarety stoupá vzhůru

a dívám se těm světlům do tváří

jsou pro mě jak prababičky

hlavou mi prolétne co všechno se stalo

od té doby co jsem pod nimi chodil poprvé

a pro ně je to jako včera

možná ještě ani nedospěli

a tak se mi smějí pod černou tmou

jenže já si nemůžu pomoct

a přemýšlím

 

ten první smích a první slzy

první úspěchy jenž se hřáli na slunci

ta první zklamání

ty prvotní starosti které se dnes zdají

naprosto krásné

zlomená tužka po první trojce z prvouky

ten vztek z vlastní neschopnosti

ten smutek

první vnímání národnosti

při pozorování gólu v Naganu

první zjištění svých možných předností

první chycený míč 

první rozhovory s novými kamarády

první odmítnutí děvčete pro nic za nic

první nahlédnutí do mapy světa

a žasnutí nad takovou velikostí

první listování v encyklopediích

první vlastní názor

první opravdový drill

první prohra i první vítězství

první a poslední vysvědčení na základce

první slova zapsaná do sešitů

první občanský průkaz

ach ty světla na cestě vůbec neví o co přišla

 

časy se mění víc než mohlo by se zdát

a i když bych chtěl vyjádřit mnohem

mnohem víc

už ani ty básně nejsou tak vláčné

 

přes všechny ty kopce které jsem probíhal

skrz bláto a louže

na úpatí veškerých lidských snů

je uvědomění si nicoty naprosto zdrcující

bez smyslu

bez významu

jen s domněnkami

vytvořenými kdysi dávno

se snažíme najít cestu

která zas a znova

končí

 

těm světlům venku jsem naprosto jedno

jak zafouká větřík

jak zaprší

jak uplyne dvě stě let

 

možná už je načase

dát sbohem

ďáblům

 

možná už je na čase

začít rozsvěcet

vlastní světla

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru