Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 463 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Na zlatém koni
datum / id10.12.2021 / 526835Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1055x
počet tipů13
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, rebecca13/CM,
Prolog

Po četných egilových připomínkách jsem se rozhodl příběh poněkud přepracovat. Například jsem úplně umlčel Neu (řekne jen jedno slovo), takže všechno musí odkecat Sepp. Rovněž jsem zaměnil jelena za koně. A také..., ale to nebudu prozrazovat, abyste neměli po překvapení.

Na zlatém koni

     

     Nea se vynořila z hlubin času, vystoupila z černé jeskyně. Kožešina na ní zářila jak rouno. Temná tvář, nos rostl z ostrého zlomu u kořene, oči svou hnědí teskně skrývaly barbarství nelítostných bojů, syrovost putování a hleděly skrz mě, jako bych byl přelud. Čnící ústa slibovala mnohé včetně krutosti.

     Chtěl jsem vědět, s kým se v těch dálavách věků potkala. Nepoznala ani jediného boha, co se jich pak vyrojilo. A já, Josef čili Sepp tonoucí v žalu, jí měl dát dítě. Předat geny a ona musela naplnit poslání ženy, nízké či vznešené.

     Ať se tahle samice matkou opravdu stane, nebo ne, láká mě její živočišnost. Co generací zmizelo na dně propasti času, kolik se genů rozpadlo na prach, než jsme se my dva střetli. Sepp tonoucí v žalu a žena Nea. 

     Nezažila bohy, sociální sítě, auta ani rakety, jen trávu pod nohama, přítmí groty, jeskynní medvědy a pěstní klíny. V ruce třímala kamennou sekeru, když se blížila ke mně. Primitivní, malá, ale sálala z ní síla. Usmál jsem se. Udivilo ji to, až si nechala jemně vykroutit z ruky topůrko.

     „Překvapuje tě, že se usmívám?“ ptal jsem se jí. „My, lidé nových časů, to tak už děláme, aby se zachovalo zdání.“

     Vzala mě za ruku a vlekla do nitra skály. Za chvíli jsme se propadli do černa. Nea ale kráčela najisto. Klopýtal jsem za ní a zkoušel si představit, jaké to bylo žít v době, kdy náš svět byl ještě mladý. Pustila mi ruku a zmizela. Ocitl jsem se zcela sám v naprosté tmě. Kolem kvílení, šelesty a šramoty věstily nebezpečí, budily strach. Tak takové to je, pomyslel jsem si. Hrůza hrůz a nemohl jsem se svěřit ani do božích rukou.

     Vtom křísnutí kamenů, vyskočila jiskra a pak se rozhořel plamínek. Spatřil jsem odlesky na ženině tváři. Oranžový jas dopadl i na její hruď nad halenou z hrubě tkané látky a odhalil řemínek kolem krku a na něm kostěný přívěsek svítící jako drahokam. Chtěl jsem na něj sáhnout… Uskočila.

     „Nemám se dotýkat. Proč?“

     Řekla cosi, co znělo jako Castor.

     „Kdo je Castor?“

     Nea odkudsi vylovila pochodeň a zažehla ji od ohýnku na zemi. Zvedla plamen nad hlavu a ze stěny sluje vystoupila kamenná tvář, jak na ni padl mihotavý plamen. 

     „To je on? Tvůj bůh?“

     Koukla na mě zmateně a ukázala nahoru.

     „Myslíš Castor, jako ta hvězda? Sestoupila k tobě?“

     Přikývla.

     O kousek dál stalagnáty vyrovnané do řady jako píšťaly vyhlížely přízračně v záři ohně a průvan na ně hrál hvízdavou píseň.

     „Óda k uctění Castora,“ řekl jsem.

     Usmála se a zase horlivě kývala hlavou. Pak zapíchla prst do mé hrudi a vzápětí jím ukázala opět nahoru.

     „Ne, já nejsem hvězda, která sestoupila. Jsem jenom Sepp tonoucí v žalu.“

     Prohlížel jsem si ji potom od hlavy k patě. Tmavé vlasy, které nepoznaly hřeben, přes ramena kožešina asi z polární lišky, hrubá halena s kulatým ornamentem na břiše, něco jako sukně z ještě hrubší látky a přes klín pro ozdobu závěs z provázků spletených do copánků a přišitých tak, aby držely vedle sebe. Copánky připomínaly stalagnátové varhany, ale byly nejspíš symbolem, jenže čeho. Na nohou pak vyšší boty z kůže s kožešinou obrácenou dovnitř.

     Přestála můj zkoumavý pohled bez hnutí. Nakonec usoudila, že jsem se vynadíval dost, vzala mě zase za ruku a vlekla jeskyní dál. Šli jsme úzkou horizontální chodbou se skloněnými hlavami. Pozvolna začala stoupat, za chvíli čím dál strměji, až jsme museli lézt po čtyřech k matnému světlu na konci. Tam se zlomila do kolmého komína, jenž vedl k oslnivé díře. Teprve, když si oči přivykly, spatřil jsem kousek modrého nebe.

     Nea začala okamžitě šplhat vzhůru jako nějaká ještěrka. Vydal jsem se za ní, ale třásly se mi ruce. Tiskl jsem se ke skále, rozdíral si prsty o výstupky a zpocený až za ušima jsem se plazil po centimetrech nahoru. Takový strach o život jsem ještě neměl. Konečně jsem byl venku. Nea stála u strže a čekala na mě.

     Přišel jsem k ní, rozhlédl se a uviděl kraj jasu a barev, mezi stromy, skalami a oblými kopečky proudil křišťálový vítr. Pod nohama sráz, v propasti na dně sytě zelená tráva, kterou přetínala stezka migrující zvěře, v ní past a v té díře umíral statný kůň. Jeho smrtelný křik nemohl obměkčit muže, oděné podobně jako Nea, kteří se koně snažili dorazit oštěpy a sekerami. 

     Sjel jsem očima od drastické scény k velké spirále sestavené z drobných kamenů. Upřeně jsem zíral na obrazec, který byl nejspíš rituální, až se mi spirála roztočila před očima a vypadala jako nějaká pohyblivá dekorace z mých časů. Kola mi vířila v hlavě a já jsem zavrávoral. Nea mě bleskově zachytila a tázavě se na mě koukla.

     „Je mi líto spousty věcí, ale koně ne. Jeho smrt je součást zákonů přírody. Jeden musí umřít, aby jiní žili. Teprve mnohem později však lidé pochopí, že na koni se dá i jezdit, že umí tahat povozy.“

     Stále na mě hleděla s otázkami v očích.“

     „Zajímalo by tě, proč mám tedy žal? Jsem Sepp tonoucí v žalu, neboť vím, co se stane. Tvoje DNA…“

     Zatvářila se nechápavě.

     „Neptej se, co to je. Tomu nemůžeš rozumět, ani já tomu nerozumím. Prostě tvá krev je smíchaná z krve neandrtálců a lidí, kteří sem táhnou z Afriky. A až umřeš a s tebou všichni, které znáš, přijdou další a další a zase odejdou. Všechno kolem se bude měnit, a až přejdou staletí a tisíciletí a tento svět bude k nepoznání, najdou část tvé lebky v jeskyni, budou ji dlouho zkoumat, a nakonec vytvoří tvoji podobu a vystaví ji v muzeu. Neptej se na nic, ani na to, co je muzeum. Jen bys měla vědět, že jsem tě tam uviděl a vrátil se v čase jako Sepp, abych tě potkal. A zármutek mám proto, že vím, co se stane, co s tvou krásnou zemí provedeme. Ale neboj, teď jsem s tebou.“

     Pokusil jsem se Neu obejmout. Uskočila. Udělal jsem dva kroky k ní, ale zase prudce couvla, až se dostala na hranu díry, z které jsme vylezli, ztratila rovnováhu a zřítila se dolů. Zoufale jsem za ní volal, ale neozvalo se ani zasténání. Měl bych slézt dolů a zjistit, jestli žije, ale to jsem se neodvážil.

     „Ó, Castore náš, Hvězdo z černé oblohy, oheň zachovej,“ zarecitoval jsem.

     Potom jsem se ohlédl a uviděl, jak od jeskyně, z místa, kde jsem potkal ženu, kterou jsem pojmenoval Nea, vyrazil tryskem zlatý kůň. Hnal se údolím a pak do kopce, jako by chtěl najít hvězdu, jako by chtěl najít Castora. Od jeho šíleného běhu, od jeho kopyt duněla zem a zlatý kůň pádil z věků do věků. Stále pádí…

 

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.01.2022 14:08:12dát kritice tiprebecca13/CM

Dědicové jsou o nádherném jazyku, snad bych vložila Nee do úst nějakou další větu, tam vidím prostor. Nenech se vyprovokovat k ořezání její přímé řeči tak z gruntu. Jinak Nea mi trochu dost připomněla Matrix :) Nevím zda záměr :)

31.01.2022 14:03:03dát kritice tiprebecca13/CM

Myslela jsem to tak, jakože když chytáním koně svazujes to zvíře s nadpisem povídky a lokalitou Zlatého koně (nebo já to v tom vidím), tak nějakým způsobem svázat s D/dědici. Jak, to už je na tobě.  Lovu zdar!

30.01.2022 09:26:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No tak jsem první větu pozměnil. Více než chybějící druhé "se" mi tam vadilo "hlubin" a "hluboké".

30.01.2022 09:20:00dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ty to skoro vždy dost přesně vystihneš, Jardo. Něco mezi pohádkou a fiktivním dokumentem se mi líbí. Díky. 

30.01.2022 09:17:19dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji. To se tam klidně může být, ale podle mého také nemusí. Každopádně je to detail.

Srovnávat tuto poněkud schizoidní povídečku s románem The Inheritors podle mého dost dobře nejde, ale je pro mě potěšující o takovém srovnání číst. Nicméně současné poznatky o tom, jak to bylo s neandrtálci a moderními lidmi, se liší od znalostí lidí v padesátých letech 20. století a od nich se odvíjejících představ. Například dnes už víme, že se druhy homo neanderthalis a homo sapiens poměrně významně křížily, takže je otázka, zda neandrtálci skutečně vyhynuli. O tom ale nechci polemizovat, protože jsem naprostý laik.

Jak jsi to myslela a tím odkazem?

30.01.2022 08:49:23dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Je to hodně specifický příběh.

29.01.2022 19:18:211 tipů dát kritice tipJarrda

...no dobrá čtivost, ale tohle tma mne moc neralo. Uvidím co navazující díl.

24.01.2022 15:33:021 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Něco mezi pohádkou a fiktivním "dokumentem", nahlíživším do života dávných lidí, jejich starostí, tušených myšlenkových pochodů a životních postojů. Moc dobře se to čte. Tip.

22.01.2022 13:13:02dát kritice tiprebecca13/CM

Vím že třeba Philogyny začala SE a JSEM systematicky vynechávat. Ale tady to není ani sysém ani nic jiného podle mého názoru. Mně to tam chybělo včera a dnes opět.

21.01.2022 22:50:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

A ten odkaz by nejspíš byl dobrý nápad do prologu...

21.01.2022 22:44:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Reb, řekla bych, že druhé SE ve větě, kde již jedno je, není nutné...

Díky za odkazy, určitě kouknu.

21.01.2022 22:38:381 tipů dát kritice tiprebecca13/CM

vynořila z hluboké - nechybí tam SE?  - Hned v první větě mě to rozladilo. Ale pak se mi to líbilo zatím nejvíc z toho, co jsem dosud četla v aktuální Próze měsíce. Dost mi to ale připomnělo tohle:

Dědicové (The Inheritors, 1955) je druhý román držitele Nobelovy ceny za literaturu, anglického spisovatele Williama Goldinga. Vypráví o setkání dvou tlup odlišných druhů člověka (Homo sapiens a Homo neanderthalensis) v době zhruba před 50 000 lety, které skončí pro méně vyvinuté neandrtálce katastroficky.

Chtělo by to propojit nějakým odkazem, jako z/Zlatým koněm.

 

21.01.2022 09:39:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Kytiii. To záleží na tom, jakou interpretací pravěku jsi odkojená. Mnohé, co se říkalo o pravěku, tedy hodně dlouhém období, dnes už neplatí. Jisté je jenom to, že o těchto hodně dávných časech víme málo. Jestliže je pravda, že žena od Zlatého koně žila před 45 tisíci lety, tak o té době u nás se neví prakticky nic. Z ní se zachovala jen část lebky. O tom, jak tehdejší lidé žili, existují pouze více či méně pravděpodobné předpoklady.

V mé povídce Nea původně mluvila, ale egil, který o sobě napsal, že je paleontolog, namítal, že takhle nemohla mluvit (vyvstává otázka, jak z části lebky zjistil, jak ona žena mluvila). Nicméně jsem usoudil, že bude lepší, když ji umlčím, abych předešel dalším podobným připomínkám, nebo abych vymýšlel, jak asi její řeč mohla vypadat. Jak je ale patrné, stejně jsem se výhradám ohledně její řeči nevyhnul. Přesto bych rád připomněl, že se nejedná o povídku z pravěku, ani o sci-fi o cestování časem do pravěku, ale jen o mou fantazii na základě podoby ženy od Zlatého koně, jak ji v paleoantropologické rekonstrukci vytvořila francouzská sochařka. 

17.01.2022 22:09:091 tipů dát kritice tipKytiii
redaktor prózy

Za jiných okolností bych zřejmě výskla. Atmosféra dobře vykreslená. Střet moderního DNA a poetičnosti zániku. No ale... já nemohu. Jsem odkojená pravěkem. Je to moje nejoblíbenější etapa v historii člověka. A Nea mi tam prostě nezapadá. Aneb ještě než člověk šil (a tkal), tak si již splétal vlasy. A stejně tak i mluvil (když už tkal). 

To je, jako když čteš úžasný příběh a bodují tě do očí pravopisné chyby... 

10.01.2022 16:40:34dát kritice tipJanina6

Přepracovanou verzi ti Egil možná pochválí, ale mně tam chybělo jakési kouzlo, které jsem cítila při prvním čtení...

27.12.2021 10:12:07dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ok.

27.12.2021 10:10:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zařazujeme... dík!

27.12.2021 10:09:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, samozřejmě a díky.

27.12.2021 09:31:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, mohla bych povídku nominovat do soutěže?

14.12.2021 11:16:01dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já jsem vlastně trendy v poezii nesledoval nikdy, tím méně metodicky, básně beru tak, jak ke mně přicházejí, a buď se mi líbí a něco mi říkají, nebo ne.

14.12.2021 11:04:14dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Takový pohled, jako tvůj, tady ještě nebyl. Velice se mi líbí věta: "To by normální pravěká žena neudělala." Já fakt nevím, co dělaly ženy z doby před 45 tisíci lety, protože prý tak stará je část lebky, podle které ženu od Zlatého koně rekonstruovali a její podoba je nyní v Národním muzeu. A pokud mám dobré informace, o lidech z tohoto období nejsou žádné jiné informace než tato lebka. Můžeme se jen více či méně "zasvěceně" dohadovat, jak žili, chovali se, jednali, jak se oblékali... Ale zprátky k příběhu. Jestliže Nea považovala Seppa za něco jako hvězdu sestoupivší z nebe, za něco jako byl Castor, pak myslím, že by ho do jeskyně a nahoru nad strž mohla vzít. Na konci o ní píšu jako o ženě, kterou Sepp pojmenoval Nea. A on ji přece nezabil, právě naopak, chtěl ji obejmout a ona před ním couvala, až spadla do jeskynní šachty. Tento její konec jsem tam dal proto, že se odborníci, kteří její lebku objevili a pak ženu rekonstruovali, domnívají, že do jeskyně buď spadla, nebo byla strčena či svržena. No a tak jsem spoluviníkem učinil Josefa čili Seppa.

Každopádně ti moc děkuji za příspěvek, Jarmilko. Rád jsem si ho přečetl. Jmenuješ se stejně, jako se jmenovala moje žena.

14.12.2021 07:03:502 tipů dát kritice tipJamardi

Je to zajímavé a poutavě napsané. Je to příběh z oblasti fantazie, můžeš si představovat, co chceš, takže vlastně nemůžu nic vytýkat.

Na začátku je Nea označena jako samice, a to když se sekyrkou v ruce reaguje na neznámého vetřelce. To je normální reakce, nebo ne? Pak se na ni Josef usměje a ona mu náhle začne důvěřovat jako příteli, vede ho do jeskyně a po chvíli ho dokonce zavede na posvátné místo. To by podle mě normální pravěká žena neudělala. U dnešní ženy je ta pravděpodobnost vyšší, protože člověk je masakrován médii, že klid a úsměv je znakem důvěryhodnosti a vyšší úrovně. Toho využívají například šmejdi. Viděl jsi někdy energošmejda při akci? Já ano. A pak mě vadí, že na konci už o Nee píšeš jako o ženě. To za odměnu, že byla důvěřivá? Kdyby zůstala samicí, mohla déle žít.

13.12.2021 20:27:171 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji. Také jsem tam odstranil pár zbytečných přívlastků.

13.12.2021 19:31:281 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, je to určitě líp podané, dialogy byly slabinou textu...

13.12.2021 15:17:59dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Moderní lyrika se vyvíjí strašně překotně. Ale neřekl bych, že všude ve světě podobným směrem. Třeba od nás na východ je to jiné. Poezie autorů jižních států je taky jiná a jiná je obecně i severská poetika, což se dá asi očekávat. Globalizovaným světem se ale ty poetiky semtam mísí a vzniká z toho takový zvláštní eintopf. Sám tomu nerozumím a na sledování trendů v poezii už jsem dávno rezignoval. Jistota devatenáctého století, kdy všichni básnící v regionu psali vlastně svým způsobem podobně, je pryč. Ale je otázka jestli je to dobře nebo špatně. Nevím.

13.12.2021 14:53:08dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Zkusím se na některé věci od něj podívat. Myslíš, že je to obecný trend?

13.12.2021 14:51:52dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No jo, právě. 

13.12.2021 13:48:31dát kritice tipZbora
redaktor poezie

No jo, jasně, jenže to je historie. On ani Heaney nepsal vždycky takhle. Ale mám dojem, že současnost k téhle podobě poetiky směřuje. Doporučuju třeba výbor z jeho tvorby, který tady vyšel pod názvem Přezimování pod širým nebem a kde je ten vývoj možná patrný. Uvidíš sám. Mají to v knihovnách. Je v něm i báseň Tollundský člověk - a v ní je ta poetika trochu jiná, bližší obecnějšímu vnímání poezie. I když se přiznám, že mě ta sbírka nebavila, nedočetl jsem ji, právě protože mi přišla chladná, nezáživná. Z jeho současníků tady v překladu vyšel třeba Tony Harrison nebo Philip Larkin. Docela to stojí za porovnání. V té poezii je spousta podobných aspektů. 

13.12.2021 13:44:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, díky za ten překlad.

Fakta v dílu jsou mimořádně zajímavá... ale i krutá... překlad "jako by" strojový.

13.12.2021 13:20:59dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Havra od Poea v Nezvalově přebásnění. Nebo Tygr od Wiliama Blakea, teď nevím v čím přebásnění. Řada Shakespearových sonetů. Mnohé básně Johna Keatse ši Samuela Taylora Coleridge... Asi bych si povzpomínal i na další.

13.12.2021 13:07:50dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Napříkad?

13.12.2021 13:06:22dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Neříkám, že jsou to špatné verše, ale nadšení ve mně nebudí. Ale fakt hodně záleží na přebásnění. Jsou anglosaské básně, které mě v přebásnění uchvacují.

13.12.2021 13:01:03dát kritice tipZbora
redaktor poezie

To je důvod, proč na mě anglosaská poezie působí cize. Je obvykle chladná, strohá a technická. Ale vzásadě to nejsou zlé verše. Jen se jim prostě musí dát čas.

13.12.2021 12:36:281 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vzhledem k tomu, že egil nedodal českou verzi básně The Grauballe Man od Seamuse Heaneyho, ireského laureáta Nobelovy ceny, tak jsem si jej opatřil sám, a sice od Zdeňka Hrona z roku 1999. 

Nevím, jestli je to tím překladem, ale mě tato báseň do žádného úžasu nepřivádí. Připadá mi děsně popisná se samými přirovnáními "jako" a "jak".

Grauballeský člověk

 

Jako by byl odlit

z dehtu, leží

na polštáři drnu

a zřejmě pláče

 

černou řeku sebe sama.

Letorost jeho zápěstí

je jako dub na blatech,

koule paty

 

jak vejce z čediče.

Nárt se mu svraštil

chladem jak labutí noha

nebo napitý kořen z bažiny.

 

Jeho kyčle jsou jako pouzdro lastury

a měšec mušle,

páteř jak úhoř, uvízlý

pod zábleskem bahna.

 

Hlava se zvadá,

brada je hledí

zdvižené nad kanál

podříznutého hrdla,

 

které si vydělalo kůži a ztuhlo.

Vyléčená rána

se otvírá dovnitř do temného

houští bezů.

 

Kdo řekne "mrtvola"

jeho odlitku, který je jako živý?

Kdo řekne "tělo"

jeho nejednoznačnému spočinutí?

 

A zrezivělé vlasy,

porost neočekávaný

jako u zárodku.

Poprvé jsem viděl jeho zrůzněný obličej

 

na fotografii,

hlavu a rameno

vykopané z rašeliny,

pohmožděné jak dítě kleštěmi při porodu,

 

ale teď mi leží

zdokonalený v paměti,

celý až po rudý roh

nehtů,

 

visící na vahách

krásy a krutosti:

s Umírajícím Galem

příliš těsně přiléhajícím

 

ke svému štítu,

se skutečnou vahou

každé oběti s naraženou kápí

podřezanou a pohozenou.

 

13.12.2021 01:03:06dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji moc. Jestli to na tebe tak působí, pak to splnilo účel. O to mi hlavně šlo.

13.12.2021 01:01:31dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Pokusil jsem se o jakousi "básnickou" rekonstrukci. Díky, Karle

12.12.2021 21:58:031 tipů dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Strhujícím způsobem napsané. 

12.12.2021 09:43:121 tipů dát kritice tipK3

Zajímavá rekonstrukce.

10.12.2021 18:33:51dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To bych ti byl moc vděčný.

10.12.2021 18:22:13dát kritice tipegil

Česky vyšlo ve výboru Přezimování pod širým nebem - zkusím někde najít. 

10.12.2021 18:19:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Překladač je chabý odvar, ale snad rozumím, cos měl na mysli. Díky za odkaz, egile.

10.12.2021 18:08:42dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Egile, snad kdybys sem vložil tu báseň v nějakém českém přebásnění. Moje angličtina stačí tak na to, abych snad pochopil, o co v básni jde, ale abych si vychutnal verše, to rozhodně ne. Nevím, kolik je tu lidí, kteří dokážou číst poezii v angličtině.

10.12.2021 17:57:18dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Stejně velké obrázky? No nevím, jestli s tím něco udělám.

10.12.2021 17:52:29dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, ivi. Nevím, jestli mě něco napadne.

10.12.2021 17:51:40dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji ti za vyjádření k textu i za upozornění na chyby. Ta í byly vážně chyby, to třetí byl překlep.

10.12.2021 17:48:46dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Člověk normálně neřekne - jsem Sepp tonoucí v žalu. Každý dialog v tom příběhu není nic moc, protože to nejsou v pravém smyslu dialogy. Ale mě už se to nechce vysvětlovat. Pokud tě to však bavilo číst, splnilo to účel. Děkuji.

10.12.2021 17:38:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nevím, jestli mě něco napadne.

10.12.2021 17:36:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vždyť jsem přece psal jak v textu, tak v odpovědi tobě, že měla tmavou pleť, dokonce jsem té ženě na fotce pleť ztmavil. Určitě ti však gratuluji k nálezům. Jestliže jsi paleontolog, chápu, že ti můj text musí vadit. Ovšem o paleontologii skutečně nešlo.

S tím zlatým koněm - napsal jsem, že je to symbol, ne metafora. Když bych ale připustil, že jde o nějaký tropus, pak by šlo podle mého spíš o metonymii. Na každý pád je to jedno. A opravdu tě nenutím, aby se ti to líbilo.

Antropocentrismus, to myslíš jako vážně? Podle mého už vymýšlíš nesmysly.

Zaujala mě ale formulace - nepřesnosti v předpokládaném ošacení. Z té ženy se přece dochovala jenom část lebky. Jsou snad někde nějaké jiné nálezy z daného období, které by ukazovaly na způsob oblékání, života a myšlení tehdejších lidí? Pokud ne, na základě čeho se předpokládá, jak chodili třeba oblečení?

10.12.2021 17:29:38dát kritice tipegil

Goro, kvalitní "poetická nadstavba vědeckého objevu" z oblasti archeologie vypadá kupř. takhle (ne jako poetický kýč bez jediného objevu, jímž je text výše); neuvedu jako příklad nikoho menšího než irského nobelistu:

 The Grauballe Man
As if he had been poured
in tar, he lies
on a pillow of turf
and seems to weep
 
the black river of himself.
The grain of his wrists
is like bog oak,
the ball of his heel
 
like a basalt egg.
His instep has shrunk
cold as a swan's foot
or a wet swamp root.
 
His hips are the ridge
and purse of a mussel,
his spine an eel arrested
under a glisten of mud.
 
The head lifts,
the chin is a visor
raised above the vent
of his slashed throat
 
that has tanned and toughened.
The cured wound
opens inwards to a dark
elderberry place.
 
Who will say 'corpse'
to his vivid cast?
Who will say 'body'
to his opaque repose?
 
And his rusted hair,
a mat unlikely
as a foetus's.
I first saw his twisted face
 
in a photograph,
a head and shoulder
out of the peat,
bruised like a forceps baby,
 
but now he lies
perfected in my memory,
down to the red horn
of his nails,
 
hung in the scales
with beauty and atrocity:
with the Dying Gaul
too strictly compassed
 
on his shield,
with the actual weight
of each hooded victim,
slashed and dumped.
10.12.2021 16:50:471 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Vnímám tu sochu a název jeskyně jen jako inspiraci pro proud Tvých představ, ty plynou velice poutavě a mají krásnou poetiku, takže mě to neruší. Co mě naopak rušilo, bylo zájmeno ona ve 4.pádě s dlouhým í

Udivilo jí to - Udivilo ji to

Prohlížel jsem si jí potom od hlavy k patě - Prohlížel jsem si ji...

Nezařila - Nezažila

10.12.2021 16:36:511 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dialog vypíchnutý egilem není nic moc. Lépe se píší ty z reálného světa... a dalo by se na nich zapracovat, ale to je již na tobě, kvaji.

Tvoji povídku beru však především jako poetickou nadstavbu vědeckého objevu, jako fantasy memento  a bavilo mne ji číst... Téma je velmi zajímavé!

 

10.12.2021 16:16:561 tipů dát kritice tipOkamžik

Nechám se překvapit, Kvaji...:-)

Egile, předpokládám, že tohle je povídka v žánru fantasy případně sci-fi...

10.12.2021 15:44:07dát kritice tipegil

a Zlatém koni jsem několikrát coby paleontolog sbíral v jílech z jeskyň - čas od času déšť vyplaví zuby jeskynních medvědů; největší pecka byla stolička jeskynního lva. Znám to tam velmi dobře.

O nepřesnostech kupř. v předpokládaném ošacení a dalších věcech (včetně barvy pleti) vím přímo od lidí z NM, s nimiž jsem v kontaktu. 

Metafora se zlatým koněm je prostě strašně laciná. Ach, Nea přijela na zlatém koni (protože se její lebka našla na stejnojmenné lokalitě). Ne, nepřijela na zlatém ani žádném jiném (zlatý kůň času? vážně?).

Z mladšího paleolitu se dochoval vědecky důležitý, mimořádně dobře zachovalý exemplář z cca 2/3 kompletní lebky, díky němuž jsme si doplnili několik chybějících dílků o prvním, neúspěšném osídlení území dnešní Evropy druhem H. sapiens. Tečka. To je samo o sobě poetické víc než dost. 

Víš, co mi tohle tvoje dílko svým antropocentrismem hodně připomíná? Báseň o vířníkovi od Alenky Schillerové. 

10.12.2021 15:17:44dát kritice tipMajaks

Egilovi evidentne nestaci, ze ho odkazal do patricnych mezi Kamamura, ted jeste prudi i u kvaje. Neuveritelny.

Mne osobne se hodne libi ten druhy obrazek. Snad mohly byt oba stejne velke, mozna by to vypadalo o kousek lepe.

10.12.2021 14:33:16dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Opravdu si myslíš, egile, že jsem se pokoušel o nějakou "vědeckou" rekonstrukci a o příběh z paleolitu? Jde-li o zlatého koně, je to symbolická záležitost. Zlatý kůň je přece název té jeskyně, kde se lebka ženy našla. Myslel jsem si, že když na konci napíšu, že zlatý kůň pádí z věků do věků, musí to být jasné každému. Konečně příběh je symbolický v mnohém a šlo mi daleko víc o jeho poetiku. Tvůj názor ti však v žádném případě neberu.

Pokud ale tvrdíš, že rekonstrukce v NM je "velmi" nepřesná, pouštíš se na "velmi" tenký led. Žena měla tmavou pleť, tmavé byly i její oči i vlasy,to už se dneska ví, ale o nějakých hrubších rysech jsem nikde nečetl. No ale jsi-li na tom z hlediska paleoantropologických rekonstrukcí lépe než Élisabeth Daynès, tak ti gratuluji. 

10.12.2021 14:03:01dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

A co tedy? :-)

10.12.2021 13:52:091 tipů dát kritice tipegil

Mně to přijde takové "obrozenecky" naivní, romantistně kýčovité. Respketuji prozaickou licenci, ale čeho je moc, toho je příliv.  Pominu-li věcnou stránku - leckdy jen v detailech (lidé domestikovali koně nějakých osm tisíc let před současností). A že samotná rekonstrukce v NM je velmi nepřesná (to není vina autora tohoto textu, ale francouzské sochařky, která model zhotovila) - ve skutečnosti by měla žena podstatně tmavší pleť, hrubší rysy - a nade vší pochybnost mnohem primitivnější ošacení (z kůže zvířete, které v těch končinách běžně žilo - los, jeskynní medvěd, hyena......).

Je třeba si uvědomit, že lebka ze Zlatého koně je stará. Opravdu velmi stará. Z doby před "lovci mamutů". Proto mě takovéhle dialogy moc neberou:

  „A proč tedy toneš v žalu, Josefe?“

  „Jsem Sepp tonoucí v žalu, neboť vím, co se stane. Tvoje DNA…“

 

Prostě - v mysli paleolitického člověka (by) se bydlelo úplně jinak, než jak se blouzní v tomto textu. 

10.12.2021 13:49:02dát kritice tipOkamžik

Kvaji, to zrovna ne...:-)

10.12.2021 12:54:12dát kritice tipblacksabbath

Týjó.....to je wow......snad budeš pokračovat?!!!.......*/***********************

10.12.2021 11:06:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To byl záměr. A děkuji.

10.12.2021 10:59:481 tipů dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Až skoro do konce sice nevím, o čem čtu, ale čte se to  n á d h e r n ě!! Tip.

10.12.2021 10:53:321 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Na popis toho, jak jí dá dítě? :-)

10.12.2021 10:48:421 tipů dát kritice tipOkamžik

Pěkné! Těším se na pokračování...:)

10.12.2021 10:39:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Moc si toho cením.

10.12.2021 10:39:221 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Místo jednoho nepoznala jsem přišel na lepší slovo. Jednou náhle tam bylo zbytečné, jinak to tam není tolikrát. "Nevím, jak to víš ty" ponechám, protože jméno Josef i se s vým významem je až z biblických dob. Ostatně Sepp je jeho obdoba.

Děkuji.

10.12.2021 10:23:032 tipů dát kritice tipJanina6

Pozoruhodné. Četla jsem to "jedním dechem"...

10.12.2021 10:17:431 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zajímavý nápad, kvaji, a dobře ztvárněný!

Asi bych nahradila nepoznala /je tam 2x/, víckrát  náhle, nevím, jak to víš ty /jak tomu rozumíš ty/, ale to jsou jen detaily.

10.12.2021 10:00:38dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já ti moc děkuji, Evženie.

10.12.2021 09:34:551 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je skvělý příběh a tvé vyprávění je velmi poutavé. 

10.12.2021 07:53:05dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Přesně ta. Žena ze Zlatého koně, patrně 45 tisíc let stará, možná i starší.

10.12.2021 07:21:071 tipů dát kritice tiprevírník

Překvapující. Ještě po čtvrt hodině na to musím stále myslet. Vím o tom, před nedlouhým časem takto sestavili ženu z nalezené lebky a bylo to úžasné. Je to ona?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor