Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přívěsek

12. 12. 2021
20
30
1058
Autor
Alenakar

 

 

Už dozněl hukot pravěkého úlu.

Spi, osamělá včelko v jantaru.

Sníš nekonečně dlouho o jaru,

o bzukotu, co plní campanulu

 

na dávných lukách modrých jako moře?

O ráji z květů plných nektaru

bez žihadel a stálých nesvárů?

Už dozněl hukot hmyzí oratoře,

 

chrám věčnosti dnes víc ti nenabízí

než tlukot srdce, klid a ženskou hruď

a kůži bílou jako kůra břízy.

 

Dál smrtelnicím společnicí buď

v těch údolích, co brání ve výhledu.

Spi sladce v kapce kamenného medu.

 

 

 


30 názorů

Alenakar
02. 01. 2023
Dát tip

tuffite,

díky za típek. Ještě nikdy nikdo mi nenapsal, že jsem moc emotivní. Dle většiny čtenářů jsem jen chladná řemeslnice. S vášní píšu jen o Sněhové královně.


Alenakar
03. 01. 2022
Dát tip

Jarmilo,

dvě trojverší tohoto sonetu jsem třikrát přepisovala. V první verzi říkaly moje verše cosi velmi podobného jako to, co mi píšeš.


snad ji tam nazalili zaživa... jantarové pohlazení)

JANTAR JE SMŮLA, KTERÁ SE OBČAS NĚKOMU POVĚSÍ NA KRK


Alenakar
20. 12. 2021
Dát tip

Rem,

neboj, není to tak, že by se mne osobní útoky pseudonováčků jako je Literární kritik nějak osobně dotýkaly. ...On má ze svého liberálního hlediska samozřejmě svou pravdu. Jenže já odmítám jeho filozofická stanoviska jako taková. Když jsem četla jeho kritiku, představovala jsem si, že by úplně stejnými útoky počastoval i samotného Hrubína, kdyby se tady objevil nějaký z jeho velmi archaických sonetů. Liberálové se zkrátka vůbec nepřipouštějíé, že by nějaká "klasická" poezie v konzervativní podobě mohla ještě existovat. Jsou si jistí "svou pravdou" asi tak jako kdysi svazáci, kteří si představovali, že socialismus už definitivně zvítězil.


Safián
17. 12. 2021
Dát tip

Alenakar, kritik nemusí umět básnit. Ale měl by mluvit k věci a nepoužívat obecné floskule.


Alenakar
16. 12. 2021
Dát tip Gora

"Literární kritiku",

když jsem si přečetla Safiánovu polemiku, připojuji se k jeho výzvě: ukaž nám, co je poezie. Seznam nás se svými bezchybnými díly. Jsem velmi zvědavá. 


Alenakar
16. 12. 2021
Dát tip

"Literární kritiku", nejspíše z Kamamurovy stáje. Neplýtvej energií na mé básničky. Jistě ti musí být jasné, že s tebou nikdy nebudu souhlasit vůbec v ničem. Nechci se ale hádat, nesnáším konflikty a tak všechny tvé další kritiky budu ignorovat nebo mazat. Hezký den.


Safián
16. 12. 2021
Dát tip Alenakar, Gora

Já rozhodně nejsem příznivcem programového směřování Alenakar, jejíž poezie v principu vědomě připomíná zmodernizovanou ohlasovou poezii 19. století. Mohli jsme tak číst Ohlasy písní Lermontovových, Máchových, Hlaváčkových, Hrubínových, čínských a Bůh vi jakých ještě.  Přesto jsem nad komentem Literárního kritika v rozpacích. Myslí to autor vážně nebo si ze mě dělá šoufky? Jak chápat úvodní větu, která radí a zároveň touto radou připomíná, že její autor buď nepozorně četl nebo jsou mu ukradené jak gramatika, tak pojmy a zvyklosti vztahující se k veršování?   A jak se hodnocení, které následuje, vztahuje k vlastní básni? Nic z toho, co Literární kritik zahrnuje do arzenálu ambiciózního amatéra v ní nevidím. Vidím jemnou , zpěvnou a docela obyčejnou asociaci vyvolanou pohledem na jantarový přívěsek.  Navíc je báseň orientována hrubínovsky, o čemž svědčí nejen narážka na jednu z nejkrásnějších jeho básní. Ale znám jednoho básníka, pro kterého uvedené atributy platí beze zbytku. Ambiciozním amatérem bych ho ale nenazval. Nejen proto, že ho kdysi Aragon považoval za nejvyšší strom v lese české poezie. Tady se ocitáme na pomezí představy, že kritik může patřt k těm, kteří pomáhali současné poezii do hrobu a aby alespoň trochu rozjasnili její obraz, očerňovali ty, kteří něco opravdu uměli a něco znamenali. Např. Šaldu, Máchu, Nezvala, Hrubína, Holana atd. Ale možná se tu jen hlásí ke slovu kdysi na Písmáku rozšířený a pro Písmák charakteristický způsob: Přiletí pták bezperák a určí, o čem báseň je (zcela nezávisle na tom, o čem je doopravdy). Pak přiletí hejno a rozškube ji k nepoznání. A když se zaražený autor odváží třeba jen pípnout, že může jeho dílko být o něčem jiném, je tribunálem okřiknut - už bylo rozhodnuto. Musím poctivě dodat, že tento způsob v posledních letech zcela vymizel. Abych nekončil tak pesimisticky, přiznávám, že závěrečná zmínka o upřímnosti mě upřímně rozesmála. Když to tak kritik vidí ... Mně se vybavil jistý politik, který to s námi myslel opravdu upřímně.

 


V třetím odstavci je na začátku malé písmeno, má být velké.

Je to celé dost šroubované, pompézní, a upřímně řečeno, nudné. Je zajímavé, že skutečně dobří autoři dokáží psát o malých, zdánlivě bezvýznamných věcech, zatímco leckterý zbytečně ambiciózní amatér se hned hrne na "velká" témata jako Bůh, věčnost, nekonečno, smrt, a podobně, a zhusta k tomu potřebuje nákladné rekvizity jako konce světa, požáry, plačící děcka, Hamlety, lebky, a podobnou veteš. 

Upřímnost. To je to slovo. Schází tomu upřímnost. 


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Díky, Goro.  ...Já mám doma kousky jantaru, které jsem našla na plážích Rujany. Včelka v nich ale není. Tu jsem si musela přimyslet.


Gora
13. 12. 2021
Dát tip

Parádní sonet. Včelí kolébanka:-)


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Numo,

moc děkuji. Mám v šuplíku jednu básničku o slzách, ale nevím, kdy na ni přijde řada. Jsou to volné verše a čtenářům se moje volné verše nelíbí. Chtějí ode mne spíš vázané verše a textíky.


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Norsko,

kůži bílou jako kůra břízy mívají zvláště zrzavé ruské šlechtičny. Ale Norky možná taky.


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Čudlo,

díky za koment i tip a jsem ráda, že se líbilo.


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Evženie,

jantar je velmi krásný. Jedním z "divů světa" byla carská jantarová komnata v Petrohradu. Němci ji ukradli za druhé světové války, nikdy se nenašla a tak ji Rusové podle původních dokumentů vytvořili znova. 


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

blackie,

jsem ráda, když potěším.


Alenakar
13. 12. 2021
Dát tip

Diano,

dík za chválu. Ten sonetek jsem napsala už v létě ve svém "hrubínovském období". Pořád jsem s ním nebyla spokojená a několikrát jsem ho přepisovala. Tak uvidíme, jestli to pomohlo.


Numa
12. 12. 2021
Dát tip

Na konci básně mi vyhrkly slzy. Krásný.


Norsko
12. 12. 2021
Dát tip

Kůže bílá jako kůra břízy, to je hezké. To si budu pamatovat


Čudla
10. 12. 2021
Dát tip

Líbí /*


Taky si to pamatuji, ale vnučka nedávno objevila v mé šperkovnici pravý jantar a byla nadšená.


kráááásnéééé..............*/******************


kráááásnéééé..............*/******************


Diana
10. 12. 2021
Dát tip

Moc se mi líbí - nádherná!


Alenakar
10. 12. 2021
Dát tip

Evženie,

takové přivěsky se nosily za mých mladých let. Byla to móda. Málokdo ale mohl mít doopravdy včelku nebo jiný hmyz ve skutečném jantaru. Proto se hmyz, třeba motýli, zaléval do dentacrylové pryskyřice. Pamatuju se i na prsteny s včelkami. Výroba byla jednoduchá. Do čajové lžičky se položila třeba nějaká barevná muška a kroužek a zalilo se to dentacrylem.


Evženie Brambůrková
10. 12. 2021
Dát tip blacksabbath

Půvabné, něžné. A moc hezké :-)


Alenakar
10. 12. 2021
Dát tip

F.M.R.C.,

díky. K včelce v jantaru mě přivedla četba jedné Hrubínovy básně, kde oslovuje ženu "včelo v jantaru". Napadlo mě oslovit přímo včelku v jantaru. 


Lili.
10. 12. 2021
Dát tip

To by šlo,výborně.Skvělé verše,bohaté,plné.Báseň s atmosférou.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru