Zavržená

Polkla ji tma a vyvrhla temnota,

bez citu, malou a zmožněnou.

Sežrala všechno a nechala prázdno,

dušičku v světě ztracenou.

Blouzní si tiše od města k městu,

putuje celá zblázněná.

Směje se, křičí, ječí a pláče,

osoba bez cíle- zraněná.

Paprsek světla rozetl mlhu,

poznává záři po dechu.

A už ji cítí, lásku a něhu,

duše se vrací do těla.

Zvedla se z prachu cest,

hrdinka světa.

Příště se určitě ochrání,

teď pevná kráčí vstříc svítání.