Jeden den po jednom výročí

Čtyři roky, čas na oslavu?
Čas vyfiknout se na tu slávu,
čas dedikovat pár absolutních rýmů,
jichž poetičnost spíš připomíná rýmu…
jichž poetičnost spíš přípomíná… rýmu.

Existuje vůbec právo špatné básně psát?
A kdyby snad ne – přestanou snad takovýdle kvůli tomu… psát?
Nevím, co tyhle patlaly k tomu vůbec vede,
a ani se Vám neomluví, když jim to zrovna omylem čtete,
se staženými kalhotami 'TOHLE' klidně na veřejnosti trousí.

Jako i teď sebral Vám pár vteřin života rádoby básník,
jakýsi pomatený trousič s přezdívkou Rybasník,
a oslava jednoho jeho titěrného výročí.

(Tenhle řádek je tady už jen do počtu – už není oficiální součástí mé reflexe k mému výročí.)