Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

STŘÍPKY - SNÍH
datum / id16.12.2021 / 527032Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieJen tak pro radostDalší dílo autora
zobrazeno158x
počet tipů16
v oblíbených0x
Prolog

sníh


jako malá jsem ho mlsávala


pak maminka vzala sklenku od hořčice


nabrala do ní nejbělejší sníh a řekla čekej


tehdy jsem pochopila


že pravda často není vidět

STŘÍPKY - SNÍH

Jedla jsem sníh.

Mám ho ráda. Je studenej jako zmrzlina a když mám venku žízeň, nemusím běžet domů, zvonit na zvonek a volat na maminku, že chci napít. Taky nemívám na běhání domů čas, protože když je venku sníh, brzo se stmívá a já mám na nohách třeba přidělané lyže. Jezdíme lyžovat dolů, na konec naší ulice, na louku. Tam, co teče potok a je přes něj můstek. Musím dávat pozor, abych se nesmekla a nezahučela do vody.

Můstek je jen roura, kterou potok protéká. Nemá ani zábradlí. Ta voda docela dost smrdí a jednou jsme se s holkama dívaly, co to v ní plave. Takový divný to bylo. Jako prasklej balónek z pouti. Ajka říkala, že to je šprcka. Jenže já nevím co to je. Nechtěla jsem se ptát, abych nevypadala hloupě. Ajka do toho šťouchala prutem a pak řekla: „Jo, je to šprcka, asi to připlavalo ze smeťáku.“ „Hmm,“ odpověděla jsem. Když něco nevím, radši mlčím.

Smeťák je na kraji louky, kde lyžujeme. Chodíváme tam rády. Dají se tam objevit i krásný věci. Nedávno, to už začínal poletovat sníh, jsme tam našly nádherný hrníčky i konvici a talířky. Donesly jsme to do zahrady a schovaly u kompostu, aby maminka nevěděla. Ona se zlobí, když na smeťák chodíme, že prý tam je špína a můžeme tam chytit nějakou nemoc. Jako kdyby nemoc měla nožičky! A kdyby měla, přece ji nebudeme chytat. Nejsme hloupý!

Bruslit chodíme na rybník a sáňkovat ke Křížku. To je taky daleko, aby člověk lítal domů kvůli tomu, že má žízeň. Navíc v lese bývá sníh ještě bělejší než na louce. Taky tam krásně křupe pod nohama a jsou na něm vidět různý stopy zajíců, veverek, krtků, srnek, vlků i ptáčků.

Na louce se zase líp dělají andělíčci. Nepřekážejí tam stromy. Když nachumelí, musíte si stoupnout s nataženýma nohama, nekrčit je a spadnout na sníh s roztaženýma rukama a pak těma rukama šoupete ve sněhu a když se zvednete, je na zemi anděl i s křídlama.

Když stavím sněhuláka, taky nemám čas. Žízeň jo, protože sněhulák jde postavit jenom, když je hodně sněhu a je těžkej, aby se lepil. To mi je pak teplo, mám červený tváře a tak seberu sníh, zmáčknu ho a koušu jako rohlík.

Jenže jsem sněhuláka stavěla na zahradě a oknem mě viděla maminka. Zlobila se, že to nemám dělat, že je sníh špinavej. Tak jsem radši ulomila rampouch, co visel ze střechy kůlny. Když jsem ho lízala, to už se maminka rozzlobila úplně. Že neposlouchám, že to je jedno, jestli jím sníh, nebo lížu rampouch! Já si myslela, že když je tedy sníh špinavej, tak že rampouch přece není. Je průhlednej a jako ze skla. Říkala jsem mamince, že nejím špinavej sníh, ale ten bílej. Jenže maminka říkala, že bílej je špinavej.

Já přece nechci zlobit a odmlouvat, ale kdyby se maminka pořádně podívala…

„Tak jo, podíváš se se mnou,“ řekla už docela přísně a pak šla ven na zahradu, vzala s sebou skleničku na pití a naplnila ji sněhem. Postavila ji doma na kamna a já u ní musela čekat, než se ten sníh rozpustí. Já nevím, jak to maminka dělá, že má vždycky víc pravdy! V té vodě opravdu plavala špína.

„Tak to vypij,“ řekla mi potom.

„ Přece nebudu pít špinavou vodu! Nejsem hloupá! Kde se tam ta špína vzala? Vždyť ten sníh byl bělounkej?“

„Ze vzduchu, podívej, jak se nám kouří z komína.“

„Ze vzduchu?“

„No ano, když sníh padá, posbírá sebou prach a saze, které poletují ve vzduchu. Tak co, ještě ho budeš jíst? To samé je schované v rampouchu. Ten se přece dělá z toho, jak taje sníh na střeše. Myslíš, že střecha kůlny je čistá?“

Mlčela jsem a koukla na zem.

„Nemrač se, “ řekla mi maminka. „Sníh je fajn na lyžování, sáňkování, stavění sněhuláků, na hraní, ale nejez ho.“

„Stejně to je na světě divně zařízené, když bílá není bílá,“ řekla jsem a mračila se dál.

„Holčičko, moje, s tím se ještě v životě setkáš mnohokrát.“

Když přišlo jaro a sníh roztál, našla maminka vzadu u kompostu porcelánový servis ze smeťáku. Dovolila nám si ho nechat.

Smála se a říkala, že jsme kramářky, a že nás stejně neuhlídá.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.12.2021 11:48:56dát kritice tipJanina6

Bezva. Tak intenzivně vzpomínat už snad ani neumím.

16.12.2021 20:00:52dát kritice tipEvženie Brambůrková

Děkuji ti, Marcelo, za chvíle v dětství. Přesně tak to bylo i u nás. I ten smeťák jsme měli kousek, rampouchy olizovali a jedli sníh. Je to tak dávno :-)

16.12.2021 16:29:45dát kritice tipMarkel

líbí *

16.12.2021 15:03:46dát kritice tipF.M.R.C.

Opět splnilo účel,procitly mi  vzpomínky na útlé mládí,ačkoli to samozřejmě není pravidlo,spojovat si text pouze se svým dětstvím,mně se to tak stalo.Výborně píšeš.

16.12.2021 09:49:071 tipů dát kritice tipa2a2a

S něhou čtu vzpomínky řady Písmáků na to, co nám  pomáhalo být silnějšími. A kouzlo maminek nikdy nevyprchá. Byly to ony, a tátové také, kdo nám vštěpili vědomí, že i porcelán ze smetiště může být zdtojem radosti.

16.12.2021 09:48:381 tipů dát kritice tipMarcela.K.

Střípky jsou  útržky mých vzpomínek na mé dětství.  Začala jsem je psát před čtrnácti lety, když se mi narodila první vnučka. Dnes už mám těch vnoučat šest a je načase dát narychlo sepsaným vzpomínkám nějakou formu. Písmák byl pro mně vždy jen takový "blok pro zapisování". Myslím, že už si málokdo ze zdejších uživatelů ty moje zápisky pamatuje. Proto je opravuji a vkládám znova. Už je čas na úklid.

Květoni, maminka netrpěla žádnou obsesí. Byla to zdravotní sestra a věděla, že i bez pojídání sněhu si imunitu trénujeme až až. Myslím, že věděla i to, že stejně ten sníh zase do pusy strčím, ale já ho jeden čas jedla fakt hodně. 

Abakus, já měla od čtyř let jen maminku, možná i proto ta její věta na konci mého vyprávění. Ona každá naše nemoc znamenala pro ni i problém, kdo nás pohlídá. Nemohla si dovolit zůstat s námi doma a babička - tatínkova matka byla dost "nehlídací typ". 

Díky všem za milé komentáře.

 

16.12.2021 08:37:22dát kritice tipAbakus

Asi som mala iných rodičov a preto dodnes vyplazujem jazyk na snehové vločky.  Ale na druhej strane, môj otec značkoval potoky, z ktorých sa dalo  aj piť. To už by som si teraz asi netrúfla.  

16.12.2021 08:24:38dát kritice tipDiana

Hezké vzpomínky - i moje :-)

16.12.2021 07:56:211 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Hezký příběh na neotřelé téma. Maminky mají samozřejmě vždycky pravdu, o tom se nedá diskutovat a z mnohaleté zkušenosti vím, že je lepší jejich úsudku vyhovět, i když jsme přesvědčeni o opaku. Myslí to s námi dobře.

Pravda, některé maminky jsou až obsesivně postižené čistotou a zdravotní nezávadností. Žádná nezávadnost není pro jejich dítě dostatečně nezávadná, není-li doložena mnohastránkovým dokumentem s barevnými grafy, přehlednými tabulkami a řadou kulatých razítek opatřených podpisy akademicky vzdělaných autorů. Jestliže však člověk, obsesivně postižený čistotou, odvrhne hygienické předsudky, pochutná si i na soustu, které mu nedopatřením upadlo na zem, na pouličním jídle, které mu stánkový prodejce podal umolousanou rukou nebo i na sněhu, když má opravdu velkou žízeň. Navíc jsem reprezentantem názoru, že pravidelný příjem drobného množství nečistot a bacilů v jídle je organismu prospěšný, anžto nutí tělo k vytváření protilátek. Jedná se vlastně o proces srovnatelný s metodou očkování. Snad z toho důvodu se batole seznamuje se všemi předměty ochutnáváním, aby si včas vytvořilo imunitu na bakterie, které se vyskytují v jeho okolí. Zkráceně tedy řečeno – v bacilech je nejvíc vitamínů.

16.12.2021 07:30:46dát kritice tipblacksabbath

milé vyprávění.....rampouchy já také ráda:-))))

16.12.2021 00:40:35dát kritice tipUličný

Pravda přichází pod rouškou noci.

Já jsem třeba rád, že moje maminka nedala pod mikroskop vodu, kterou jsem tehdy ještě pívávával. Beztak mám celý život jenom žízeň. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor