Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ke zpovědi

21. 12. 2021
8
8
674
Autor
Báseň_roku

 

Chodím ke zpovědi

do kostela s rozmláceným oltářem

Vitráže pláčou

a v sakristiích přespává noc

 

Svého kněze nikdy nevidím

stačí mi vykřičet do torza svatých

že denně hledám v zrcadle stín

 

Do třísek dávno ztichlých lavic

plivu své modlitby

za nicotu

Možná je to rouhání

Ale kde jinde už má člověk

svléct svou fasádu až na strach

a přitom zůstat oblečený?

 

Pozoruji kaluže svěcené vody

a bojím se, že za zdmi prší krev

Již od rána bývá nebe zatažené

Nepochopením

Samotné probuzení

je ukřižováním svého druhu

 

Blíží se svátky

Výlohy se zapomněly nalíčit

s kruhy pod očima

vychlastaným hlasem nám zvěstují další

opatření

Kapři budou testováni i po smrti

Vylámané zuby místních varhan zaskřípou

v bezvětří lhostejna

 

Neonům vypadaly vlasy

a mě děsí, jak snadno jsme andělům

z křídel vymodelovali hrby

 

Koledy se změnily na bojový pokřik

Namísto dárků

nadělujeme vztek

zabalený do mastných novin

které nám retušují poslední relikty svědomí

 

Na holé větve zbytečnosti

věším pochybnosti

vyprané na čtyřicet

a rozvěšené na sušáku ve sklepě

svého ega

 

Po nohama rozsypaná omítka

do tvaru kříže

žaluje na ztrátu směru

 

Zmuchlaný špinavý kancionál

zpívá něco o vzájemnosti

ale z každé praskliny v klenbě je znát

závan separace

 

Možná se mě zeptáte na ten kostel

kam chodíme my nevěřící

objevovat Boha

 

Je pohřben hluboko ve mně

spláchnut laciným vínem

s pachutí dezorientace

 

Je to les mého mládí

z jehož chrámů zbyly pařezy

 

Vracím se tam

denně ve svých nočních můrách

ke zpovědi


8 názorů

Alenakar
27. 01. 2022
Dát tip

Hlas.


Alenakar
20. 01. 2022
Dát tip Muamarek

Tentokrát bych vůbec netipovala, že autorem textu jsi ty.

Hodně mi to připomíná Karla Kryla:

 

Z rozmlácenýho kostela

v krabici s kusem mýdla

přinesl jsem si anděla,

polámali mu křídla.

 

S volným veršem pracuješ zajímavým způsobem a líbí se mi ta víra navzdory rozkladu chaosu a zmaru. Tip.


Muamarek
02. 01. 2022
Dát tip

Štírko, Janino, Alegno, Jarmilo a Radovane - děkuji Vám všem za zastavení, komentáře či případné hlasy. 

 I v tomto roce Vám přeji jen to nejlepší. Hodně zdaru... 


jestli, když už přijde poznání tohoto stavu, s tím něco neudělat? - jen profesní poznámka

silné obrazy a to hned velká spousta


poslední 4 sloky))


Alegna
21. 12. 2021
Dát tip Štírka

pro mě zpočátku moc dlouhé verše, těžké, tvrdé, "žalující", které se v posledních jedenácti řádcích mění do niterného "jemna"


Janina6
21. 12. 2021
Dát tip

Nejdřív mi to přišlo tak strašně pesimistické, že mi to až zavánělo pózou... ale pak začalo všechno do sebe zapadat, přišlo pochopení a i přes to temné ladění cítím z básně jakousi sílu... možná sílu upřímnosti k sobě samému. K téhle básni se budu vracet.


Štírka
21. 12. 2021
Dát tip

Ano... zpověď... a ani kapka ze soudku smíchu - ani v minimalistické podobě... Smí být život až tak tvrdý...?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru