Chodím ke zpovědi

do kostela s rozmláceným oltářem

Vitráže pláčou

a v sakristiích přespává noc

Svého kněze nikdy nevidím

stačí mi vykřičet do torza svatých

že denně hledám v zrcadle stín

Do třísek dávno ztichlých lavic

plivu své modlitby

za nicotu

Možná je to rouhání

Ale kde jinde už má člověk

svléct svou fasádu až na strach

a přitom zůstat oblečený?

Pozoruji kaluže svěcené vody

a bojím se, že za zdmi prší krev

Již od rána bývá nebe zatažené

Nepochopením

Samotné probuzení

je ukřižováním svého druhu

Blíží se svátky

Výlohy se zapomněly nalíčit

s kruhy pod očima

vychlastaným hlasem nám zvěstují další

opatření

Kapři budou testováni i po smrti

Vylámané zuby místních varhan zaskřípou

v bezvětří lhostejna

Neonům vypadaly vlasy

a mě děsí, jak snadno jsme andělům

z křídel vymodelovali hrby

Koledy se změnily na bojový pokřik

Namísto dárků

nadělujeme vztek

zabalený do mastných novin

které nám retušují poslední relikty svědomí

Na holé větve zbytečnosti

věším pochybnosti

vyprané na čtyřicet

a rozvěšené na sušáku ve sklepě

svého ega

Po nohama rozsypaná omítka

do tvaru kříže

žaluje na ztrátu směru

Zmuchlaný špinavý kancionál

zpívá něco o vzájemnosti

ale z každé praskliny v klenbě je znát

závan separace

Možná se mě zeptáte na ten kostel

kam chodíme my nevěřící

objevovat Boha

Je pohřben hluboko ve mně

spláchnut laciným vínem

s pachutí dezorientace

Je to les mého mládí

z jehož chrámů zbyly pařezy

Vracím se tam

denně ve svých nočních můrách

ke zpovědi