Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Hrdina jednoho adventu
datum / id23.12.2021 / 527279Vytisknout |
autorotevřhuba
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno65x
počet tipů3
v oblíbených0x
Hrdina jednoho adventu

 

 

 

 

Chtěli dělat Mikuláše, čerta a anděla, ale stačili se akorát nastrojit do kostýmů. A než se dohodli na jakémkoli programu či snad jeho choreografii, ožrali se tak, že nevěděli, kdo je kdo.

Došli ke kašně na náměstí, k výstavní secesní památce a chloubě obce – a blili do ní jak najatí. „Jak tohle všechno skončí?“ pokládala si řečnickou otázku ocelově šedá nebesa.

Krom těch tří nebylo zdánlivě nikde ani živáčka, avšak za jedním topolem se skrýval bláznivý Emil. Zvažoval nezvyklou situaci. Byl čím dál neklidnější, až to nakonec nevydržel a objevil se na náměstí jako duch starého Hamleta na potemnělé scéně.

Emilek byl vždy čerstvě nadopován bromem, to aby se na ženy a dívky jen neškodně šklebil a hýkal, ale stejně byl velmi popudlivý. Dráždila ho hlavně nezvedená školní mládež svými přihlouplými posměšky.

Teď viděl tři individua znesvěcující starobylou kašnu a při vší své omezenosti věděl, že to není v pořádku. Rozběhl se plnou parou proti obecní pamětihodnosti a neartikulovaně přitom ryčel jak postřelený osel, máchaje k tomu ještě svým uslintaným kapesníkem. 

„Do prdele, Emil,“ probral se jako první anděl. Ostatní své druhy musel chytit za jejich poválené kostýmy a donutit je k běhu. Toto představení si sice nepřipravili, ale působilo to právě opačně. Jakoby pod taktovkou zdatného režiséra oběhli nejprve třikrát kašnu.

Mikuláš rytmicky máchal do běhu holí; anděl, ve snaze nepřišlápnout si roucho, toto ve stejném rytmu zvedal rukama, jako by chtěl vzlétnout; čert doplňoval rytmickou sekci svým zvonivým řetězem.

A do toho všeho Emil ve svém monstrózním hubertusu hrozil pěstí, třímaje v ní svůj typicky usliněný kapesník, takže nezúčastněnému diváku by nemuselo být zcela jasné, hrozí-li, anebo jen dojatě mává, jako se mávává za vzdalujícím se vlakem.

Jisté je jen jedno: od toho dne se mu už žádní haranti neposmívali, ba naopak kolem něj chodili s tichou úctou – vždyť to byl hrdina zahnavší samotného čerta zpátky do pekel.

„Dobrý den!“ osmělil se pak jeden žáček s brašnou, když potkal na náměstí Emila. A Emil, neboť takového holdu se mu ještě nedostalo, se zarazil jako panák na péro, kterého zapomněli natáhnout... a po chvíli z něj poprvé vyšel artikulovaný projev: „Do-brý-den-chlap-če!“

Necelý týden na to Emil náhle ve spánku zemřel, dokonale srovnaný s Bohem i s tímto světem. Na Hrušov pak přišly za pár let záplavy, které srovnaly i jej a zůstavily tak „jen“ jeho věčný obraz v Nebeské Kronice.

 

                                                                                       2018

 

 

 

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.01.2022 15:40:26dát kritice tipHelen Zaurak

Ráda jsem četla, pěkně napsané :-)

30.12.2021 08:21:23dát kritice tipotevřhuba

Je to pochopitelně fabulace, pouze inspirovaná skutečností. Jinak řečeno: je to taková kokotina... ;~) 

29.12.2021 20:38:06dát kritice tipJanina6

Elegantní groteska. Líbí se mi tvůj styl (a taky mě vždycky nadchne, když narazím na člověka, který umí používat středník :-)) Jenom jsem trochu váhala, jestli mám věřit, že se tři ožralci dali na útěk před jedním bláznem.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor