Abych viděl

Je dlouhá noc

a hvězdy stojí na obloze

jako ryby u hladin

dívám se ze své galaxie

prý se vzdalujeme

ale nikdo neví kam

říkali o vesmíru v televizi a píšou v novinách

ale my, kteří podléháme gravitaci

a jízdním řádům posledních tramvají

se blížíme k sobě

voníš jako italská turistka

jež jakoby povstala z odlitků lidských těl v Pompejích

a s údivem pozoruje cirkus gotické Prahy

a Charóny taxikářů

převážejících opilé duše mezi břehy

a já okrádám tě jako číšník

když připisuji ti pivní čárky doteků na kůži

a dávám polibky dlouhé jako březen v Sudetech

připraven ráno zapřít je jako Petr Krista

však věčné světlo chrámů a neonů a policejních majáků

již poráží tmu

a stiskne, kdo z nás probudí se první ve vypínačích cosi  

a elektřina z jaderných elektráren

dosáhne na pavoučí vlákna wolframu této žárovky

která ještě spí a vakuum její

zalito je sklem, jako i my jsme odděleni okny

od světa jako cichlidy v akváriích  

a rozsvítí se

abych viděl